Přeskočit na obsah

Věra Jourová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. et Mgr. Věra Jourová
Věra Jourová (2024)
Věra Jourová (2024)
Místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost
Úřadující
Ve funkci od:
1. prosince 2019
PředsedkyněUrsula von der Leyenová
Předchůdceagenda 7 komisařů
Evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví [1]
Ve funkci:
1. listopadu 2014 – 30. listopadu 2019
PředsedaJean-Claude Juncker
PředchůdceMartine Reicherts, Neven Mimica
NástupceDidier Reynders, Helena Dalli
16. ministryně pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 3. října 2014
Předseda vládyBohuslav Sobotka
PředchůdceFrantišek Lukl
NástupkyněKarla Šlechtová
1. místopředsedkyně hnutí ANO
Ve funkci:
15. března 2013 [2] – 13. října 2014
NástupceJaroslav Faltýnek
Místopředsedkyně hnutí ANO
Ve funkci:
2. března 2013 – 15. března 2013
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
26. října 2013 – 21. října 2014
Náměstkyně ministra pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
22. listopadu 2004 [3] – únor 2006
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD (2003–2006)
EDS (2009–2010)
ANO (2013–2024)
Rodné jménoVěra Špaková
Narození18. srpna 1964 (60 let)
Třebíč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťrozvedená
Dětisyn Adam a dcera Markéta
SídloTřebíč
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profeseprávnička a politička
CommonsVěra Jourová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Jourová, rozená Špaková[4] (* 18. srpna 1964 Třebíč) je česká politička, podnikatelka[5] a právnička, v letech 2014 až 2019 komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví v Junckerově evropské komisi a od prosince 2019 místopředsedkyně Komise a komisařka pro hodnoty a transparentnost v komisi Ursuly von der Leyenové.

Na jaře 2019 ji časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa.[6] Důvodem byl její podíl na zákonech, jež určují pravidla ochrany osobních dat lidí na internetu. Od ledna do října 2014 zastávala v Sobotkově vládě post ministryně pro místní rozvoj. Dříve na tomto resortu působila v roli náměstkyně. V roce 2023 byla dle české verze časopisu Forbes 2. nejvlivnější ženou Česka.[7]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 nastoupila na místo zástupkyně ředitele Městského kulturního střediska (MKS) v Třebíči. Do roku 1994 zde pracovala na integraci všech kulturních zařízení pod jediný subjekt. Poté začala pracovat jako tajemnice městského úřadu v Třebíči, kde se začala zabývat rozvojem židovské čtvrti, která byla v roce 2003 zapsána na seznam UNESCO.

Roku 2000 nastoupila do konzultační firmy DHV ČR, kde pracovala na projektech z oblasti lidských zdrojů, regionálního rozvoje, hospodářské politiky a fondů EU. V letech 2001–2003 pracovala jako vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina. Po odchodu z krajského úřadu pracovala jako náměstkyně pro místní rozvoj na ministerstvu pro místní rozvoj. Podle Jiřího Paroubka byla z funkce odvolána po opakovaných stížnostech tehdejšího ministra Radka Martínka.[8]

Od 13. října 2006[9] do 16. listopadu 2006[10] byla ve vyšetřovací vazbě kvůli kauze Budišov. Korupce Věry Jourové se neprokázala a stíhání v létě 2008 skončilo konstatováním, že se skutek nestal. Obvodní soud přiznal Jourové 3,6 milionu korun jako náhradu majetkové újmy, o dalších požadavcích Ústavní soud rozhodl, že jsou promlčené.[11] Podle investigativního novináře ČRo Janka Kroupy, který se kauze několik let věnoval a na kauzu upozornil, je výsledek soudu brilantní práce advokátů a absolutní břídilství policie.[12]

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1983 odmaturovala na gymnáziu v Třebíči.[4] V roce 1991 promovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získala magisterský titul v oboru Teorie kultury.[13] V akademickém roce 2011/2012 absolvovala obor právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[14]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Je rozvedená, má dvě děti – Adama (* 1985) a Markétu (* 1989).[15]

Politické působení

[editovat | editovat zdroj]

V letech 2003–2006 byla členkou České strany sociálně demokratické, za niž kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004.[16]

V roce 2009 kandidovala do Evropského parlamentu za Evropskou demokratickou stranu. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 kandidovala jako členka EDS na 4. místě středočeské kandidátky KDU-ČSL.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala v Kraji Vysočina jako lídryně hnutí ANO[17] a byla zvolena. V lednu 2014 se stala kandidátkou ANO na post ministryně pro místní rozvoj ve vládě Bohuslava Sobotky.[18] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována. Dne 3. října téhož roku podala demisi s vyhlídkou na post eurokomisařky. Dne 13. října 2014 ze stejného důvodu rezignovala na post 1. místopředsedkyně ANO.[19]

Eurokomisařka (první období, 2014 až 2019)

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku července 2014 se stala kandidátkou ANO na post české eurokomisařky (předchozím kandidátem byl Pavel Telička).[20] Ve výběru českého zástupce uspěla,[21] když ji 21. července 2014 vládní koaliční rada nominovala na post eurokomisařky do vznikající Junckerovy komise.[13]

Zvolený předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker 10. září 2014 oznámil, že Jourová získá nově konstituované portfolio spravedlnosti, spotřebitelské politiky a rovnosti pohlaví. Tato zpráva vyvolala u českých politiků vlnu negace, protože politička usilovala o ekonomický post.[22][23] Dne 7. října téhož roku byla její kandidatura po tzv. grilování, a následném odevzdání doplňujících odpovědí europoslancům, schválena europarlamentem. Komisařkou se stala v listopadu 2014.

Kritika

[editovat | editovat zdroj]

Organizace pro kontrolu lobbingu v Evropské unii Corporate Europe Observatory upozornila na úzkou vazbu Jourové na Andreje Babiše, který ovládá podstatnou část českého potravinářského a chemického průmyslu i médií a jehož firmy obdržely značné množství evropských grantů a zemědělských dotací. Dále organizace upozornila na konflikt zájmů, poněvadž Jourová nejprve pracovala ve veřejné správě v oblasti evropských fondů a poté v letech 2006 a 2013 spoluvlastnila firmu Primavera Consulting, která ve stejné oblasti podnikala.[24]

Věra Jourová byla kritizována generálním ředitelem skupiny Volkswagen Matthiasem Müllerem za svoji snahu o odškodnění evropských zákazníků po aféře dieselgate.[25]

Eurokomisařka (druhé období, 2019 až 2024)

[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. srpna 2019 schválila druhá vláda Andreje Babiše její nominaci na post eurokomisařky i pro období 2019 až 2024.[26] Na začátku září 2019 oznámila budoucí předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, že Jourová bude místopředsedkyní Evropské komise a bude zodpovědná za kontrolu dodržování hodnot Evropské unie a za transparentnost.[27] Funkce se ujala dne 1. prosince 2019.[28]

Na konci června 2024 oznámila, že ukončila téměř po 10 letech své členství v hnutí ANO, odchod z hnutí sama označila jako „přátelský rozchod“. Po konci svého angažmá v Evropské komisi se chce věnovat práci v akademické sféře.[29]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ College (2014-2019), The Commissioners The European Commission's political leadership [online]. European Commission [cit. 2014-11-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ První místopředsedkyní ANO je Věra Jourová [online]. hnutí ANO 2011, 2013-03-16 [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  3. ↑ Mgr. Věra Jourová [online]. verajourova.cz [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-03. 
  4. ↑ a b BENDA, Petr. 150 let gymnázia v Třebíči. 1.. vyd. Třebíč: Gymnazijní matice při Gymnáziu Třebíč, 2021. 356 s. S. 234. 
  5. ↑ Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 27446671, PRIMAVERA CONSULTING s.r.o.
  6. ↑ ELČIĆ, Sandro. Po boku titánů Mohameda Salaha a Marka Zuckerberga: Věra Jourová je historicky prvním zástupcem Česka v prestižním žebříčku časopisu Time. Hospodářské noviny [online]. 2019-04-17 [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ Věra Jourová - Nejvlivnější ženy Česka 2023 [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ VESELÝ, Luboš Xaver. Paroubek rozkrývá předvolební manipulace. I aféru kolem Zemanovy dcery [online]. ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran, 2013-10-27 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ KROUPA, Janek. Já v kauze Věry Jourové nelžu, to Kubiceho útvar. vaševěc.cz [online]. 2011-07-17 [cit. 2013-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-29. 
  10. ↑ Novinky. Bývalá náměstkyně ministra Jourová je na svobodě. Novinky.cz [online]. Borgis, 2006-11-16 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  11. ↑ ČTK; ŠKRAŇKOVÁ, Petra. Ústavní soud se Věry Jourové nezastal, nárok na odškodné je promlčený. iDNES.cz [online]. 2013-10-24 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ VESELOVSKÝ, Martin. Karlovy Vary? Politici v botách z krokodýlí kůže, Rusové mocnější než policie. Další Roadshow DVTV. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-04-03 [cit. 2021-07-13]. Čas: 47:40. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Ministryně Jourová je kandidátkou ČR na post eurokomisařky [online]. vlada.cz [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ Databáze studentů UK v Praze. is.cuni.cz [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  15. ↑ Právo. Věra Jourová: Někteří pánové nemají uši, mají jen pusy. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-02-15 [cit. 2014-02-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ SEDLÁŘOVÁ, Barbora; TŘEČEK, Čeněk. Jít do vlády je pro nás až poslední možnost, říká místopředsedkyně ANO. iDNES.cz [online]. 2013-10-31 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  17. ↑ WIRNITZER, Jan. PŘEHLEDNĚ: Kam strany nasazují svá esa? Cílem jsou největší kraje. iDNES.cz [online]. 2013-09-08, rev. 2013-09-30 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  18. ↑ Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online. 
  19. ↑ Jourová dnes skončila ve vedení ANO [online]. hnutí ANO 2011, 2014-10-13 [cit. 2014-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-02. 
  20. ↑ ANO ustoupilo od Teličky a chce za eurokomisařku Jourovou [online]. Borgis, 2014-07-11 [cit. 2014-07-11]. Dostupné online. 
  21. ↑ KOPECKÝ, Josef. Jourová bude eurokomisařkou a ČSSD si vybojovala vyšší minimální mzdu [online]. iDNES.cz, 2014-07-21 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  22. ↑ European Commission - PRESS RELEASES - Press release - The Juncker Commission: A strong and experienced team standing for change [online]. europa.eu [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  23. ↑ LANG, Václav. Kalousek: Portfolio pro Jourovou je facka Sobotkovi za politiku vůči Ukrajině. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-09-10 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ More prospective commissioners with questions to answer [online]. Corporate Europe Observatory [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  25. ↑ Zkroťte si Jourovou. Šéf Volkswagenu si stěžoval na českou eurokomisařku u Junckera. aktualne.cz [online]. 18. 4. 2017. Dostupné online. 
  26. ↑ ‚Stávající portfolio odevzdávám v dobré kondici.‘ Vláda schválila nominaci Jourové na eurokomisařku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-08-26 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  27. ↑ Česko má poprvé místopředsedkyni Evropské komise. Jourová bude kontrolovat dodržování hodnot unie. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-09-10 [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. 
  28. ↑ Do práce dorazila nová Evropská komise. S mnoha velkými plány ale narazí. denikn.cz [online]. Deník N, 2019-12-02 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  29. ↑ „Přátelský rozchod.“ Jourová končí v ANO. Novinky.cz [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Junckerova komise
Předseda
1. místopředseda
Místopředsedové
Komisaři
Bývalí komisaři

Jonathan Hill (2014–2016) • Kristalina Georgievová (2014–2016)

Vláda Bohuslava Sobotky
Předseda vlády
Bohuslav Sobotka (jmenován 17. ledna 2014, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
29. ledna 2014
Andrej Babiš (1. místopředseda vlády, finance, ANO – odvolán 24. května 2017) • Pavel Bělobrádek (místopředseda vlády pro vědu a výzkum, KDU-ČSL) • Lubomír Zaorálek (zahraničí, ČSSD) • Martin Stropnický (obrana, ANO) • Milan Chovanec (vnitro, ČSSD) • Jan Mládek (průmysl a obchod, ČSSD – odvolán 28. února 2017) • Helena Válková (spravedlnost, ANO – demise 1. března 2015) • Michaela Marksová (práce a sociální věci, ČSSD) • Antonín Prachař (doprava, ANO – demise 13. listopadu 2014) • Marian Jurečka (zemědělství, KDU-ČSL) • Svatopluk Němeček (zdravotnictví, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016) • Marcel Chládek (školství, ČSSD – odvolán 5. června 2015) • Věra Jourová (místní rozvoj, ANO – demise 3. října 2014) • Richard Brabec (životní prostředí, ANO) • Daniel Herman (kultura, KDU-ČSL) • Jiří Dienstbier ml. (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016)
Členové jmenovaní později
8. října 2014
Karla Šlechtová (místní rozvoj, nestr. za ANO)
4. prosince 2014
Dan Ťok (doprava, nestr. za ANO)
12. března 2015
Robert Pelikán (spravedlnost, ANO)
17. června 2015
Kateřina Valachová (školství, ČSSD – odvolána 21. června 2017)
1. prosince 2016
Miloslav Ludvík (zdravotnictví, ČSSD) • Jan Chvojka (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD)
4. dubna 2017
Jiří Havlíček (průmysl a obchod, ČSSD)
24. května 2017
Richard Brabec (místopředseda vlády, ANO) • Ivan Pilný (finance, ANO)
21. června 2017
Stanislav Štech (školství, nestr. za ČSSD)
Ministři pro místní rozvoj České republiky
1997–20022002–20072008–20142014–dosud
Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Věra_Jourová&oldid=24369688“