Přeskočit na obsah

Václavka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxVáclavka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Mladé plodnice václavky obecné
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádlupenotvaré (Agaricales)
ČeleďPhysalacriaceae
Rodváclavka (Armillaria)
Binomické jméno
Armillaria mellea
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václavka obecná (Armillaria mellea), též václavka žlutoprstenná, je parazitická houba z rodu václavka. Za syrova je mírně jedovatá, po tepelné úpravě je jedlá a chutná.

Klobouk o šířce 3–10 cm je zpočátku vyklenutý, později se narovnává. Jeho barva je medově hnědá až načernalá. Celý je pokryt tmavými šupinami, které směrem od středu klobouku řídnou.[1] V mládí je klobouk napojen ke třeni světlou blánou, která zakrývá lupeny. Ty jsou z počátku bělavé, se stářím plodnice tmavnou do červenavě hnědé a bývají pokryty bílým práškem.[2]

Plný třeň je dlouhý 50–200 mm a tlustý kolem 10–25 mm. Je válcovitého tvaru, směrem ke klobouku se mírně zužuje.[1]

Václavka obecná, stejně jako další václavky, mívá velmi rozsáhlé podhoubí, které v noci světélkuje.[2]

Tato houba roste v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích, také v křovinách, příkopech a na pařezích a pod.[1] Obyčejně se vyskytuje v trsech, plodnice je možné nalézt i jednotlivě u kořenů stromů.[2] Jedná se o parazitickou houbu, která napadá i zdravé kmeny stromů,[1][2] čímž může v lese způsobit velké škody.[3] Roste hlavně od září do října, při příhodném počasí až do listopadu. V chladném počasí se výjimečně objevuje už od července.[1]

Houba je za syrova mírně jedovatá, proto je nezbytná její delší tepelná úprava, během které se z ní vytratí člověku nebezpečné látky.[2][1] Václavka obecná se používá k přípravě různých druhů jídel, nejčastěji se přidává do polévek, guláše a dalších omáček, které se podávají k masu i těstovinám. Velmi dobře se dá ale využít i do ragú, zeleninových směsí nebo nádivek, kterými lze plnit pirohy nebo slané koláče. Často se nakládá do octa či sladkokyselého nálevu.[4]

  1. a b c d e f SMOTLACHA, Miroslav. Kapesní atlas hub. Praha: Ottovo Nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7360-671-8. S. 92. 
  2. a b c d e PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. S. 128. 
  3. JANČAŘÍK, Vlastislav; JANKOVSKÝ, Libor. Václavka stále aktuální [online]. Lesnická práce [cit. 2011-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-23. 
  4. KURÁŇ, Petr. Přichází čas v podhůří rozšířených václavek [online]. Náchodský deník [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]