Přeskočit na obsah

Václav Mencl (historik architektury)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Mencl
Narození16. ledna 1905
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. července 1978 (ve věku 73 let) nebo 27. července 1978 (ve věku 73 let)
Sušice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtísilniční dopravní nehoda
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Povoláníhistorik
ZaměstnavateléStátní památkový ústav
Štátny referát pre ochranu pamiatok
Ministerstvo školství
TitulDoc., PhDr., Ing., arch., DrSc.
ChoťDobroslava Menclová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Mencl, křtěný Václav Vojtěch (16. ledna 1905, Plzeň[1] – 27. července 1978, Sušice) byl český historik architektury, ředitel Státního památkového ústavu, vysokoškolský pedagog Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy , FAMU, DAMU. Manžel Dobroslavy Menclové.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval ČVUT u prof. Antonína Engela. Navštěvoval zde přednášky dějin umění prof. Zdeňka Wirtha. Wirth se s Menclem spřátelil a ovlivnil jeho profesní zaměření směrem k historii architektury. Mencl byl rovněž posluchačem dějin umění na Filozofické fakultě Karlově, kde přednášeli Vojtěch Birnbaum a Josef Cibulka. Už jako student byl aktivním členem Klubu Za starou Prahu.

Po absolvování studia se od roku 1925 na žádost Zdeňka Wirtha zabýval spolu s docentem Vídeňské univerzity W. R. Zalozieckým studiem dřevěných kostelů na východě Slovenska a na Ukrajině.

Roku 1930 přijal zaměstnání ve Štátnom referátu pre ochranu pamiatok v Bratislavě, kde působil do roku 1939.[2] Dne 6. dubna 1930 se oženil v Břevnově s Dobroslavou Vavrouškovou.[3] Na Slovensko odešel se svou manželkou, která s ním spolupracovala na řadě vědeckých výzkumů.[4]

Ve spolupráci s Václavem Wagnerem projektoval restaurátorské práce a položil základy památkové péče na Slovensku. Na bratislavské technice obhájil doktorát na téma Středověká města Slovenska a roku 1938 se habilitoval a přednášel dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.

Během války byl zaměstnán na Ministerstvu školství a souběžně přednášel v Semináři dějin umění Antonína Matějčka.

Od roku 1945 přednášel dějiny umění na Filozofické fakultě UK, ale po ostré kritice jeho knihy o architektuře doby Lucemburků (1948)[5] musel odejít z Prahy a později i z UK v Bratislavě (1953). Věnoval se terénním výzkumům, ale na deset let ztratil možnost přednášet studentům. Do Prahy se vrátil roku 1958 a působil na FAMU (zobrazování architektury ve filmu) a spolu s F. Trösterem na DAMU (vytváření scénického prostoru). Od roku 1958 byl pracovníkem a později ředitelem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) a redaktorem časopisu Zprávy památkové péče.

Václav Mencl zemřel 28. července 1978 při dopravní nehodě mezi Nemilkovem a Sušicí.[3]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Pamiatkový úrad Slovenskej republiky udělil dne 2015-04-25 Václavu Menclovi "cenu Pamiatkového úradu SR za celoživotné dielo a mimoriadny prínos v oblasti ochrany pamiatkového fondu Slovenskej republiky – Cena Alžbety Güntherovej-Mayerovej 2015" in memoriam, a to při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel 2015.[6]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Své první práce, ve kterých se zabýval typologií dřevěné karpatské architektury a analýzou podílu byzantských a západoevropských gotických prvků, publikoval v letech 1927-29 v Národopisném věstníku československém. Zároveň se věnoval dřevěným kostelům v Čechách[7]

V následujících letech prováděl terénní výzkumy slovenských měst založených ve středověku spolu s K. Šourkem a fotografy Františkem Illkem a Alexandrem Paulem. Věnoval se systematicky slovenské středověké architektuře, ale vyšel pouze první díl jeho souborné práce o románské architektuře (1937). Vydání druhého dílu o architektuře gotické znemožnila válka a vznik Slovenského štátu.

Spolu s Janem Eisnerem prováděl výzkum římských stanic na Děvíně, ve Stupavě a Komárně a po válce o nich přednášel na FF UK (1945).

Spolu se svou ženou připravil roku 1946 v letohrádku Belveder výstavu Pražský hrad ve středověku, která podala názorný výklad jeho stavebního vývoje.[8] Menclovo zpracování historie Pražského hradu, obsahující půdorysy, plány a rekonstrukce stavebních fází pak vyšlo až roku 1978 v souborné publikaci Pozdně gotické umění v Čechách. V roce 1947 měl možnost poznat jihofrancouzskou gotiku v Provence (ve vztahu k prvnímu staviteli svatovítské katedrály Matyášovi z Arrasu, který předtím působil v Avignonu) a po kongresu v Budapešti (1965) a pracovní cestě jižní a západní Evropou roku 1969 pak publikoval srovnávací studie o gotické architektuře[9][10]

Jako ředitel Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody připravoval program zřízení městských památkových rezervací a skanzenů lidové architektury. Spolupracoval s ateliéry architektů, které později daly základ Státnímu ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO). Studiem městských středověkých domů se zabýval už od 40. let 20. století[11][12].

Detailně se zabýval vývojem některých stavebních prvků, jako byly středověké hlavice podpírající klenby,[13] klenební žebra, portály, okna i samotným vývojem umělecké klenby od Petra Parléře[14] a Benedikta Rejta až po klenby českého vrcholného baroka[15].

V roce 1973 se spolu s Jaroslavem Fričem a jím založeným týmem SCARS[16] zúčastnil cesty do Íránu a Malé Asie, kde si ozřejmil podíl východních vlivů a císařského Říma na raně křesťanskou architekturu. Jeho poslední studie se týkala tektoniky prostoru a kupolových kleneb v byzantské architektuře[17].

Posmrtně byla vydána jeho práce o lidové architektuře Československa. Rukopis souborného díla Vývoj světové architektury, který dokončil roku 1977, dosud nebyl vydán tiskem.

Bibliografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie prací Václava Mencla (sestavil Patrik Guldan) academia.edu

Výběr scanů publikovaných statí, dle možností doplňovaný https://independent.academia.edu/VaclavMencl

  • Die Holzkirche vom konstruktiven Gesichtspunkt. In: Zaloziecky, W. R.: Die gotische und barocke Holzkirchen in den Karpathenländern. Wien 1926, 129 s.
  • Václav MENCL: Dřevěné kostelní stavby v zemích českých, Jan Štenc, Praha, 1927 https://www.academia.edu/21968105/
  • Václav MENCL: Lidové umění výtvarné, in: Národopisný Věstník Českoslovanský, 22, s. 112-142. https://www.academia.edu/28457993/
  • Mencl V., Stavební vývoj Bratislavy. (s Dobroslavou Menclovou) In: časopis SMaVO, Zprávy ústavu pro stavbu měst při Masarykově Akademii práce, Pa, roč. V., sešit 1.-6., srpen 1931, s. 1-14. https://www.academia.edu/21929677/
  • Mencl V., Rekonstrukce klášterního kostela bl. Anežky v Praze a její význam pro dějiny české ranní gotiky, in: Památky archaeologické, skupina historická, Nové řady ročník 3 (Díl 39), Praha 1933, s. 46-54. [18]
  • Mencl V., Přehled vývoje středověké architektury na Slovensku, Bratislava, VII, 1933, sešit 4-5
  • Eisner J., Mencl V., Římská stanice na Děvíně, Bratislava IX, 1935, č. 4
  • Mencl V., Stredoveká architektúra na Slovensku. /Kniha prvá, Stavebné umenie na Slovensku od najstarších čias až do konca doby románskej./ Nakladom Československej grafickej únie, účastinnej spoločnosti, 478 s.,123 obr. Pa-Prešov 1937 [19]
  • Václav MENCL: Středověká města na Slovensku, Bratislava 1938 (Práce Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, svazek 26) [20]
  • Václav MENCL: O methodice středověkých výkopů, in: Zprávy památkové péče, 6, 1942, č. 2, s. 6-8; č. 3, s. 17-23; č. 3, s. 33-37. [21]
  • Václav MENCL: Česká architektura doby lucemburské, Praha 1949 [22]
  • Václav CHALOUPECKÝ, Jan KVĚT, Václav MENCL: Praha románská. Praha, stavební a umělecký vývoj města. Osmera knih díl druhý, Pražské nakladateslství Václava Poláčka, Praha 1948 [23]
  • Mencl V., Výtvarný vývoj českých měst, Zprávy památkové péče, VIII, 1948
  • Mencl V., Trojí sloh Petra Parléře, in: Umění XVII, 1949
  • Mencl V., Románská a gotická hlavice jako prostředek k datování architektury, Zprávy památkové péče, XVIII, 1950
  • Václav MENCL: Tvary klenebních žeber v české gotické architektuře, in: Zprávy památkové péče, roč. 11-12, 1951-1952, č. 9-10, s. 268-281 Archivováno 17. 5. 2013 na Wayback Machine.
  • Václav MENCL: Panské tribuny v naší románské architektuře, in: Umění 13, Praha 1965, č. 1, s. 29-62
  • Mencl V. a kol., Výtvarný vývoj středověkých omítek, Praha 1969
  • Václav MENCL: Podunajská reforma gotické katedrály, in: Umění, 19, 1969, č. 4 [24]
  • Mencl V., Města, hrady, zámky, Odeon, Praha 1970
  • Mencl V., Smysl české barokní architektury, Umění XXI, 1973
  • Václav MENCL: České středověké klenby, Orbis, Praha 1974 [25]
  • Mencl V., O původu byzantské architektury, Umění XXIII, 1975 [26]
  • Václav MENCL: Der Parlerstil gmündener Meister, in: Umění, 25, 1977, č. 6 [27]
  • Homolka J a kol. Pozdně gotické umění v Čechách 1471-1526, Odeon, Praha 1978
  • Mencl V, Lidová architektura v Československu. Praha, Academia 1980. 630 s.
  • Václav MENCL: 5 městských reservací Jihomoravského kraje – Znojmo, Jihlava, Telč, Mikulov, Kroměříž. Komentované vydání. Editoři: Aleš Flídr, Zdeňka Míchalová, Zdeněk Vácha. Vyd.: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2016. ISBN 978-80-87967-06-5.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň
  2. ↑ Externí odkaz, Pamiatkový úrad Slovenskej republiky: Václav Mencl
  3. ↑ a b SLAVÍK, Jiří. Dobroslava Menclová – 40. výročí úmrtí. Hláska. Říjen 2018, roč. XXIX, čís. 4, s. 58, 60. Dostupné online [cit. 2020-03-31]. ISSN 1212-4974. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ Mencl V, O účasti Slovenska na vzniku pozdně gotické architektury, Umění XII, 1938
  5. ↑ Mencl V., Česká architektura doby lucemburské, Sfinx, Praha 1948
  6. ↑ Cena Alžbety Güntherovej-Mayerovej 2015
  7. ↑ Mencl V, Dřevěné kostelní stavby v zemích českých. Jan Štenc Praha 1927, 111 s.
  8. ↑ Mencl V, Menclová D, Pražský hrad v románském a gotickém středověku, výstavní katalog, Belveder 1946
  9. ↑ Mencl V, Podunajská reforma gotické katedrály, Umění XVII, 1969
  10. ↑ Mencl V, Poklasická gotika jižní Francie a Švábska a její vztah ke gotice české, Umění XIX, 1971
  11. ↑ Mencl V, Výtvarný vývoj českých měst, Zprávy památkové péče VIII, 1948
  12. ↑ Mencl V, Měšťanský dům českého středověku, Zprávy památkové péče XII, 1953
  13. ↑ Mencl V, Románská a gotická hlavice jako prostředek k datování architektury, Zprávy památkové péče, 1950/10, č.1
  14. ↑ Mencl V, Trojí sloh Petra Parléře, Umění XVII, 1949
  15. ↑ Mencl V, Smysl české barokní architektury, Umění XXI, 1973
  16. ↑ Daniela Kramerová, My prodáváme sny, PDF
  17. ↑ Mencl V, O původu byzantské architektury, Umění XXIII, 1975
  18. ↑ https://www.academia.edu/18192089/
  19. ↑ https://www.academia.edu/21930235/
  20. ↑ https://www.academia.edu/28348920/
  21. ↑ https://www.academia.edu/28880797/
  22. ↑ https://www.academia.edu/21958995/
  23. ↑ https://www.academia.edu/22013565/
  24. ↑ https://www.academia.edu/22399685/
  25. ↑ https://www.academia.edu/22153049/
  26. ↑ https://www.academia.edu/22402403/
  27. ↑ https://www.academia.edu/22450203/

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 907-909, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Dvořáková V, Kapitoly z českého dějepisu umění II, s. 317-325, Odeon Praha 1987
  • Patrik Guldan: Život a dielo Václava Mencla na Slovensku. https://www.academia.edu/20757907/

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Mencl_(historik_architektury)&oldid=24081674“