Přeskočit na obsah

Uhličitan zinečnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Uhličitan zinečnatý
Zn2
Zn2
Uhličitan
Uhličitan
Obecné
Systematický názevUhličitan zinečnatý
Anglický názevZinc carbonate
Německý názevZinkcarbonat
Sumární vzorecZnCO3
Vzhledbílá až šedá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS3486-35-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)222-477-6
PubChem19005
Vlastnosti
Molární hmotnost125,39 g/mol
Teplota rozkladu490 °C
Hustota3,8 g/cm³
Index lomun=1,875
nDm= 1,633
Tvrdost4–4,5
Rozpustnost ve vodě0,006 7 g/100 g
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
zásady
roztok čpavku
kapalný amoniak (ne)
Součin rozpustnosti2,09×10−11
Relativní permitivita εr7,8
6
Měrná magnetická susceptibilita1,79×10−6 cm3 g−1 (řádná)
1,06×10−6 cm3 g−1 (mimořádná)
Struktura
Krystalová strukturaklencová
Hrana krystalové mřížkya= 592,8 pm
α= 103°27´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−740,57 kJ/mol
Standardní molární entropie S°92,9 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−666,7 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,708 9 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
R-větyR50/53
S-větyS60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uhličitan zinečnatý (chemický vzorec ZnCO3) je bílá až šedá práškovitá látka, prakticky nerozpustná ve vodě, ovšem rozpustná v roztocích kyselin, zásad nebo čpavku. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu smithsonitu. Při zahřátí na teplotu nad 490 °C dochází k jeho rozkladu na oxid zinečnatý (ZnO) a oxid uhličitý (CO2).

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Je možné jej připravit srážením rozpustných zinečnatých solí roztokem rozpustného uhličitanu nebo zaváděním plynného oxidu uhličitého do roztoků rozpustných zinečnatých solí. Vždy se ovšem jedná o reakci zinečnatého kationu s uhličitanovým anionem za vzniku nerozpustného uhličitanu zinečnatého (poslední rovnice znázorňuje iontový průběh reakce).

Využívá se jako bílý pigment k barvení a potisku textilu a k přípravě oxidu zinečnatého (ZnO), který se také využívá jako pigment, ale v malířství pod názvem zinková běloba. Přidává se jako plnivo do léčiv a využívá se k adsorpci sulfanu v hlubokých studních. Využívá se také jako aktivátor vulkanizačního procesu k výrobě pryže z latexu.

  1. a b Zinc monocarbonate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961
  • GREENWOOD, N. N; EARNSHAW, A. Chemie prvků II. 1. čes. vyd. Praha: Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-38-9. S. 1320–1374. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]