Přeskočit na obsah

Tut.by

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tut.by
Základní informace
Datum založení2000
Datum zániku18. května 2021
Jazykruština
Země původuBěloruskoBělorusko Bělorusko
Sídlo redakceMinsk
Klíčové osoby
EditorMaryna Zolatava
Odkazy
Žebříček Alexa1 261 (červen 2020)
WebOficiální stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tut.by je nezávislý běloruský zpravodajský portál. Sídlí v Minsku a publikuje v ruštině. Byl založen v roce 2000 a patří k nejsledovanějším v zemi.[1]

Rozsáhle informoval o protestech, které následovaly po prezidentských volbách v srpnu 2020. Koncem září 2020 běloruské ministerstvo informací oznámilo, že se od 1. října rozhodlo tomuto médiu pozastavit na tři měsíce status internetového sdělovacího prostředku. Jeho reportérům a fotografům hrozí finanční postihy i vězení.[1]

Portál v říjnu 2000 založil podnikatel a filantrop Jury Zisser (1960–2020).[2] Jako online médium byl zaregistrován v lednu 2019.

Novinářka Tut.by vězněm svědomí

[editovat | editovat zdroj]

Novinářka Tut.by Kacjaryna Barysevič byla v listopadu 2020 zatčena poté, co informovala o okolnostech smrti Ramana Bandarenka. Podle úřadů Bandarenka zemřel poté, co při opilecké rvačce utrpěl smrtelná zranění. Kacjaryna Barysevič však z lékařské zprávy zjistila, že Bandarenka v době své smrti v krvi alkohol neměl. V březnu 2021 byla odsouzena k půlročnímu vězení. Odhalení informací o Bandarenkovi totiž podle úřadů představuje hrozbu pro veřejnou bezpečnost.[3]

Lidskoprávní organizace Amnesty International považuje Kacjarynu Barysevič za vězně svědomí.[4]

  1. a b ČTK. Běloruská vláda se snaží umlčet web Tut.by, který pravidelně informuje o protestech. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-9-29. Dostupné online. 
  2. Major Belarusian media founder dead at 59. Belsat [online]. 2020-5-18. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KUČEROVÁ, Monika. Za článek o smrti aktivisty jde běloruská novinářka do vězení na 6 měsíců. WN24 [online]. 2021-3-3. Dostupné online. 
  4. Amnesty International признала журналистку Катерину Борисевич и врача Артёма Сорокина узниками совести [online]. The Belarusian Association of Journalists, 2020-11-25 [cit. 2021-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-13. (bělorusky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]