Trifenylfosfinoxid

Trifenylfosfinoxid
	Strukturní vzorec
	Model molekuly
Obecné
Systematický název	Trifenyl-λ5-fosfanon
Sumární vzorec	C18H15OP
Vzhled	bílé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS	791-28-6
PubChem	13097
ChEBI	36601
SMILES	O=P(c1ccccc1)(c2ccccc2)c3ccccc3
InChI	InChI=1S/C18H15OP/c19-20(16-10-4-1-5-11-16,17-12-6-2-7-13-17)18-14-8-3-9-15-18/h1-15H
Vlastnosti
Molární hmotnost	278,28 g/mol
Teplota tání	154 až 158 °C (427 až 431 K)
Teplota varu	360 °C (633 K)
Hustota	1,212 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	málo rozpustný
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	rozpustný v polárních organických rozpouštědlech
Bezpečnost
	; GHS07; Varování
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trifenylfosfinoxid je organická sloučenina se vzorcem OP(C₆H₅)₃. Je vedlejším produktem reakcí, při kterých se používá trifenylfosfin a používá se k usnadnění krystalizace některých sloučenin.

Struktura a vlastnosti

Trifenylfosfinoxid vytváří čtyřstěnné molekuly podobné jako oxychlorid fosforečný.^[2] Kyslíkový atom vykazuje vlastnosti zásady. Díky nízké reaktivitě hlavního řetězce a zásaditosti kyslíkového atomu je oblíbenou látkou usnadňující krystalizaci molekul s kyselými atomy vodíku, jako jsou například fenoly.^[3]

Je známo několik krystalových modifikací trifenylfosfinoxidu, jednou z nich je jednoklonná s prostorovou grupou P2₁/c, Z = 4, a = 1506,6(1) pm, b = 903,7(2) pm, c = 1129,6(3) pm, a β = 98,47(1)°.^[4] Existuje také kosočtverečná forma, která má prostorovou grupu Pbca, kde Z = 4, a = 2908,9(3) pm, b = 913,47(9) pm a c = 1126,1(1) pm.^[5]

Vznik v organické syntéze

Trifenylfosfinoxid je vedlejším produktem mnoha reakcí používaných v organické syntéze, jako jsou Wittigova, Staudingerova a Micunobova reakce. Vytváří se také při používání trifenylfosfindichloridu k přeměně alkoholů na alkylchloridy:

(C₆H₅)₃PCl₂ ROH → (C₆H₅)₃PO HCl RCl

Trifenylfosfin lze z oxidu získat reakcemi s deoxygenačními činidly, jako jsou fosgen nebo trichlorsilan:^[6]

(C₆H₅)₃PO SiHCl₃ → P(C₆H₅)₃ 1/n (OSiCl₂)_n HCl

Odstranění trifenylfosfinoxidu z reakčních směsí pomocí chromatografie bývá obtížné, díky jeho nízké rozpustnosti v hexanu a chladném diethyletheru jej však často lze chromatograficky odstranit pomocí těchto látek. Nejprve se provede přeměna na hořečnatý komplex, který je špatně rozpustný v toluenu a dichlormethanu, a ten se odfiltruje.^[7] Při jiné metodě se místo toho přidává chlorid zinečnatý, který může být použit i s polárnějšími rozpouštědly, jako jsou ethanol, ethylacetát a tetrahydrofuran.^[8]

Koordinační chemie

C₆H₅)₃PO může vytvářet komplexy s „tvrdými“ ionty kovů. Příkladem může být NiCl₂(OP(C₆H₅)₃)₂.^[9]

Trifenylfosfinoxid je běžnou nečistotou v trifenylfosfinu, kde vzniká oxidací, kterou mohou katalyzovat ionty mnoha kovů:

2 P(C₆H₅)₃ O₂ → 2 (C₆H₅)₃PO

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Triphenylphosphine oxide na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Triphenylphosphine oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ D. E. C. Corbridge "Phosphorus: An Outline of its Chemistry, Biochemistry, and Technology" 5th Edition Elsevier: Amsterdam. ISBN 0-444-89307-5.
↑ M. C. Etter; P. W. Baures. Triphenylphosphine oxide as a crystallization aid. Journal of the American Chemical Society. 1988, s. 639–640.
↑ Anthony L. Spek. Structure of a second monoclinic polymorph of triphenylphosphine oxide. Acta Crystallographica. 1987, s. 1233–1235.
↑ Khalid A. Al-Farhan. Crystal structure of triphenylphosphine oxide. Journal of Crystallographic and Spectroscopic Research. 1992, s. 687–689.
↑ H. A. van Kalkeren; F. L. van Delft; F. P. J. T. Rutjes. Organophosphorus Catalysis to Bypass Phosphine Oxide Waste. ChemSusChem. 2013, s. 1615–1624.
↑ Patent WO 1998007724. "Process for the preparation of 7-alkoxyalkyl-1,2,4-triazolo[1,5-a] pyrimidine derivatives"
↑ Donald C. Batesky; Matthew J. Goldfogel; Daniel J. Weix. Removal of Triphenylphosphine Oxide by Precipitation with Zinc Chloride in Polar Solvents. The Journal of Organic Chemistry. 2017, s. 9931–9936.
↑ D. M. L. Goodgame; M. Goodgame. Near-Infrared Spectra of Some Pseudotetrahedral Complexes of Cobalt (II) and Nickel(II). Inorganic Chemistry. 1965, s. 139–143.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Trifenylfosfinoxid na Wikimedia Commons

[pubchem_cid_13097-1] Triphenylphosphine oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)

[2] D. E. C. Corbridge "Phosphorus: An Outline of its Chemistry, Biochemistry, and Technology" 5th Edition Elsevier: Amsterdam. ISBN 0-444-89307-5.

[3] M. C. Etter; P. W. Baures. Triphenylphosphine oxide as a crystallization aid. Journal of the American Chemical Society. 1988, s. 639–640.

[4] Anthony L. Spek. Structure of a second monoclinic polymorph of triphenylphosphine oxide. Acta Crystallographica. 1987, s. 1233–1235.

[5] Khalid A. Al-Farhan. Crystal structure of triphenylphosphine oxide. Journal of Crystallographic and Spectroscopic Research. 1992, s. 687–689.

[6] H. A. van Kalkeren; F. L. van Delft; F. P. J. T. Rutjes. Organophosphorus Catalysis to Bypass Phosphine Oxide Waste. ChemSusChem. 2013, s. 1615–1624.

[7] Patent WO 1998007724. "Process for the preparation of 7-alkoxyalkyl-1,2,4-triazolo[1,5-a] pyrimidine derivatives"

[8] Donald C. Batesky; Matthew J. Goldfogel; Daniel J. Weix. Removal of Triphenylphosphine Oxide by Precipitation with Zinc Chloride in Polar Solvents. The Journal of Organic Chemistry. 2017, s. 9931–9936.

[9] D. M. L. Goodgame; M. Goodgame. Near-Infrared Spectra of Some Pseudotetrahedral Complexes of Cobalt (II) and Nickel(II). Inorganic Chemistry. 1965, s. 139–143.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]