Přeskočit na obsah

Tenkozobec opačný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxTenkozobec opačný
alternativní popis obrázku chybí
Tenkozobec opačný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřádbahňáci (Charadrii)
Čeleďtenkozobcovití (Recurvirostridae)
Rodtenkozobec (Recurvirostra)
Binomické jméno
Recurvirostra avosetta
Linné, 1758
Rozšíření tenkozobce opačného
Rozšíření tenkozobce opačného
Rozšíření tenkozobce opačného
      hnízdiště
      celoroční výskyt
      zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta) je velký dlouhokřídlý pták z čeledi tenkozobcovitých rozšířený v Evropě a Asii. Je částečně tažný, většinou migruje do severní Afriky, jižní Evropy nebo jižní Asie, v některých zemích (Španělsku, Anglii aj.) s příznivějším klimatem je k vidění celoročně. V Česku pobývá od dubna do září.

Od čtyřicátých let jej nalezneme v logu britské Královské společnosti pro ochranu ptáků.

  • Délka těla: 43–48 cm
  • Rozpětí křídel: cca 73 cm
  • Hmotnost: 290–400 g

Tenkozobec opačný je štíhlý pták dorůstající velikosti vrány. V zimním šatě má převážně čistě bílé opeření s černým hřbetem, vrchní stranou hrdla a temenem hlavy. Charakteristickým znakem je dlouhý, tenký, nahoru zahnutý a černě zbarvený zobák a dlouhé namodralé až šedé končetiny.[2] Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mládí ptáci mají pískovitě zbarvené opeření s šedými kresbami.

Tenkozobec opačný v letu
Recurvirostra avosetta

Tenkozobec opačný je obyvatelem mělkých stojatých vod, slaných jezer nebo mokřin s řídkým vegetačním porostem.

Při hledání potravy upřeně hledí do vody a při spatření kořisti pohybuje svým zahnutým zobákem z jedné strany na druhou. Jeho potravou se stávají drobní vodní korýši nebo měkkýši, občas loví i vodní hmyz nebo zachycuje rybí potěr. Nejčastěji se ozývá jasným melodickým „pluit pluit“.

I mimo období hnízdění jej můžeme často zahlédnout v hejnech jiných pobřežních ptáků, ve střední Evropě jde nejčastěji o hejna racků chechtavých. Má vysoce složitý svatební ceremoniál odehrávající se ve vodě. Hnízdí v menších koloniích, nejčastěji v mělčinách od května do června a ročně klade 3–4 vejce do mělkého důlku v zemi, většinou vystlaném krátkou rostlinnou vegetací. Na vejcích sedí oba rodiče po dobu 23–35 dní. Krátce po vylíhnutí jsou mláďata samostatná a vyrážejí na svou první výpravu za potravou. Jeden z rodičů je přitom bere do vody a učí plavat. Mláďata se naučí létat již ve věku 35–42 dnů, ale ještě stále zůstávají v blízkosti svých rodičů.

Výskyt a stav v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Do 50. let minulého století bylo několik hnízdících párů tenkozobců opačných zaznamenáno v jižních Čechách a na jižní Moravě. V současné době pravidelně hnízdí v Českobudějovické pánvi.[3] V roce 2007 zahnízdily dva páry na částečně letněném rybníce Nesyt v NPR Lednické rybníky. Na stejné lokalitě zahnízdilo při dalším letnění (v roce 2012) devět až jedenáct párů, z toho devět v kolonii na ostrůvku vytvořeném snížením hladiny rybníka. Nejméně pět hnízdění přitom bylo úspěšných. Dle vyhlášky 395/1992 Sb. se v Česku jedná o kriticky ohrožený a přísně chráněný druh.

Platí pro něj Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA).

Chov v zoo

[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je tento druh chován přibližně ve 120 zoo, z toho téměř v 50 německých zoo (stav srpen 2019). V Česku se jednalo se o tyto zoo[4][5]:

Chov v Zoo Praha

[editovat | editovat zdroj]

Evidence chovu tohoto druhu v Zoo Praha není úplná. Je však jisté, že jej zoo vlastnila někdy v období prvních 25 let existence.[6] Svého času byl tenkozobec opačný chovaný v pavilonu vodních ptáků (od 2003 pavilon Sečuán). Současný chov započal v roce 2010. Tehdy vznikl komplex voliér v rámci expozičního celku Ptačí mokřady.[7] Tenkozobci jsou k vidění v tamní evropské voliéře. Ke konci roku 2018 bylo chováno osm samců a sedm samic.[4] V červenci 2019 se vylíhlo 6 mláďat[8] a v červenci 2020 dalších pět mláďat.[9]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pied Avocet na anglické Wikipedii a Szablodziób na polské Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. STEVENSON, Terry; FANSHAWE, John. Birds of East Africa: Kenya, Tanzania, Uganda, Rwanda, Burundi. [s.l.]: A&C Black 631 s. Dostupné online. ISBN 9780713673470. S. 118. (anglicky) 
  3. Hudec, K. a kol. (2005): Fauna ČR. Ptáci 2/1. Academia, Praha
  4. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  5. Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-28]. [Zootierliste.de Dostupné online]. 
  6. PURKYNĚ, Cyril, et. al. Dvacet pět let Zoo Praha (1931-1956). Praha: Orbis, 1956. 
  7. Tenkozobec opačný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  8. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  9. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-08-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]