Televizor
Televizní přijímač čili televizor, často nepřesně nazývaný televize, je označení pro koncové zařízení pro příjem televizního vysílání (obvykle se jedná o zvláštní elektronický přístroj), na kterém lidé sledují televizní vysílání nebo vysílání průmyslové televize.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První přenos obrazu se uskutečnil v roce 1926 v Londýně. Za úspěchem stojí Skot John Logie Baird. V roce 1928 provedl první dálkový přenos obrazu mezi Londýnem a New Yorkem. První mechanické televizory byly prodávány do roku 1934. Poté se prodávaly jen elektronické.
V roce 1944 byla poprvé představena Bairdem zcela první elektronická barevná televize.
První televizor v Československu byl sestaven v roce 1935 docentem Jaroslavem Šafránkem.[1]
Způsob přijmu a zobrazení
[editovat | editovat zdroj]V televizorech se dříve (mimo doby vzniku televize a televizorů) používala výhradně klasická televizní obrazovka na bázi katodové trubice (CRT), později plazmové obrazovky a LCD (tekuté krystaly). Dnes převažují LED televizory (klamavé označení; jedná se o LCD televizory, jejichž LCD panely jsou podsvětleny bílými LED diodami, nikoliv CCFL trubicemi)[2] a tzv. „3D televize“, které umí zobrazovat i vysílání a filmy stereoskopicky („ve třech rozměrech“). Současné televizory umožňují přijímat hybridní způsob vysílání HbbTV („hybridní TV“) a přístup na internet (televizor lze ovládat i pomocí klávesnice a myši zapojené v USB). Televizory umožňují komunikaci s PC, prohlížení fotografií a videí uložených na flash paměti. Televizory s operačním systémem (např. Android)[3] mívají funkce tzv. smart TV („chytré TV“).
Nedílnou součástí každého televizního přijímače je zvukový díl. U analogového televizoru je to vlastně rozhlasový přijímač pro příjem FM (frekvenční modulace), který přijímá signál, jehož kmitočet se (v české normě) liší o 6,5 MHz od kmitočtu obrazového signálu.
Paradoxem současných typů (analogových i digitálních) televizorů je poměrně nízká kvalita zvukové části (kvůli tenkému profilu) – televizory ze sedmdesátých nebo osmdesátých let dvacátého století mají zvukový díl (a tím i reprodukci zvuku) podstatně kvalitnější.
K televizoru je možno také připojit další zařízení určená pro přehrávání nebo záznam televizního obrazu a zvuku, např. videorekordér, videokameru, DVD přehrávač, DVD rekordér, digitální fotoaparát, herní konzole, HDD apod.
Kromě toho lze televizní vysílání také sledovat na obrazovkách počítačů. V takovém případě se může jednat o:
- příjem klasického televizního signálu (šířený bezdrátově nebo v systémech kabelových televizí) za použití speciálního hardwaru – televizní karty;
- internetové vysílání televizního signálu – signál bývá v tomto případě interpretován především pomocí specializovaného softwaru.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Podivínský vynálezce odstartoval před devadesáti lety éru televize – využil díly z vetešnictví [online]. Praha: Česká televize, 2016-01-26 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online.
- ↑ LOUCKÝ, Milan. Podsvícení u LCD televizorů a proč má Samsung LED TV [online]. Digitalnidomacnost, 2010-11-07 [cit. 2013-11-03]. Dostupné online.
- ↑ JEŽEK, David. TV s Androidem nesmí používat skiny, Google chce kontrolu nad platformou. Diit.cz. Dostupné online [cit. 2017-02-11].
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu televizor na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo televizor ve Wikislovníku- Virtuální muzeum československých televizorů
- Před osmdesáti lety se zrodila mechanická verze barevné televize, DigiWeb.cz, 1. 7. 2008
