Tarim
Tarim | |
---|---|
Řeka Tarim | |
Základní informace | |
Délka toku | 2030[1] km |
Plocha povodí | 557 000 km² |
Průměrný průtok | 159 m³/s |
Světadíl | Asie |
Zdrojnice | |
Jarkend, Aksu 40°29′21″ s. š., 80°56′18″ v. d. 1005 m n. m. | |
Ústí | |
Tarimská pánev 40°34′18″ s. š., 87°31′13″ v. d. 803 m n. m. | |
Protéká | |
Čína (Sin-ťiang) | |
Úmoří, povodí | |
bezodtoká oblast, Povodí Tarimu (ČLR 95,12%, Aksai Čin 2,04%, Kyrgyzstán 2,00%, Tádžikistán 0,63%, Pákistán 0,19%, Afghánistán 0,01%)[2] | |
Mapa povodí řeky | |
Geodata | |
OpenStreetMap | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tarim (ujgursky تارىم دەرياسى, transliterováno Tarim däryasi, čínsky pchin-jinem 'Tǎlǐmù hé', znaky 塔里木河) je řeka na západě ČLR v Sin-ťiangu, jedna z nejdůležitějších řek v této autonomní oblasti a nejdelší vnitrozemská řeka ve Střední Asii. Je 2030 km dlouhá od pramenů delší zdrojnice Jarkend. Povodí, které zahrnuje i povodí jezer Lobnor a Karakošun, má rozlohu 951 500 km².
Průběh toku
[editovat | editovat zdroj]Jménem Tarim je řeka pojmenovaná pod soutokem řek Jarkend, Chotan a Aksu, přičemž za pramenný tok je považovaná první jmenovaná s horním tokem Raskemdarjou, jež pramení v pohoří Karákóram. Nejvodnější zdrojnicí je však Aksu (70-80%), když druhé dvě zdrojnice v některých letech vysychají. Pod soutokem zdrojnic teče převážně po severním okraji Kašgarské roviny a obtéká ze severu poušť Taklamakan. Na středním a dolním toku se řeka rozděluje na mnohá ramena a průtoky, čímž vytváří neuspořádaný labyrint mělkých koryt a jezer široký až 80 km. V tomto úseku se má charakter mělké, nesplavné pouštní řeky s proměnlivým průběhem hlavního koryta. Na dolním toku se tok Tarimu přibližuje k řece Končedarja a obě řeky jsou propojeny průtoky s občasným tokem. V letech, kdy převážné množství vody směřuje do řeky Končedarja, naplňuje se jezero Lobnor. Naopak v letech, kdy převážné množství vody směřuje do řeky Tarim, naplňuje se jezero Karakošun a Lobnor se naopak značně zmenšuje nebo vysychá. Jiné z ramen uhýbá k jihu a mizí někde za přehradou Daxihaizi Shuiku. V některých letech řeka končí ve slanisku východně od jezera Karakošun. Většinu povodí ve skutečnosti vyplňují písečné duny pouště Taklamakan. Těsně u řeky se drží odolná keřovitá vegetace a řídký les topolů s podrostem vrb, rakytníku řešetlákového, toještě konopného a lékořice uralské.
Přítoky
[editovat | editovat zdroj]V minulosti do Tarimu ústily řeky Kašgar, Tiznaf a Kerija, jejichž vody se od poloviny 20. století v plném rozsahu využívají na zavlažování popř. se ztrácejí v poušti.
Vodní režim
[editovat | editovat zdroj]Zdrojem vody jsou sněhové a dešťové srážky a na horním toku zdrojnic také ledovce. Nejméně vody má od října do dubna, nejvíce pak od května do září, kdy taje sníh v Ťan-šanu a Kchun-lunu. Od prosince do března bývá řeka zamrzlá. Maximální průtok vody na středním toku u Aralu dosahuje přibližně 2500 m³/s. Objem celkového odtoku činí pod horami přibližně 29 km³ a na dolním toku 4 až 8 km³. Srážky v Tarimské pánvi dosahují pouhých 50 až 100 mm ročně.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Řeka je bohatá na ryby (marinka, osman, siven) a její údolí je častou zastávkou stěhovavých ptáků a na dolním toku v rákosových porostech se nacházejí i jejich hnízdiště. Údolí je řídce osídlené, obyvatelé se živí zemědělstvím v oázách (především Jarkandská, Kašgarská, Aksujská), kde využívají na zavlažování vodu z řeky a jejich přítoků.
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Тарим“.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tarim na Wikimedia Commons