Třída Giuseppe Sirtori
| Třída Giuseppe Sirtori | |
|---|---|
 Giovanni Acerbi | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | potopeny |
| Předchůdce | třída La Masa |
| Nástupce | třída Mirabello |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 790 t (standardní) 850 t (plný) |
| Délka | 72,5 m (na vodorysce) 73,5 m (celková) |
| Šířka | 7,3 m |
| Ponor | 2,8 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | 2000 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 84–85 |
| Výzbroj | 6× 102mm kanón (6×1) 2× 40mm kanón (2×1) 2× 6,5mm kulomet (2×1) 4× 450mm torpédomet (2×2) 10 min |
Třída Giuseppe Sirtori byla lodní třída torpédoborců italského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky. Bojovaly v první i druhé světové válce. Od roku 1929 byly kategorizovány jako torpédovky. Všechny byly ve službě ztraceny.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Představovaly vylepšenou verzi třídy Rosolino Pilo se silnější výzbrojí 102mm kanónů a dvojnásobným počtem torpédometů. Jejich stavbu zajistila loděnice Cantieri navali Odero v Sestri Ponente na předměstí Janova. Do služby byly zařazeny v letech 1916–1917.[1]
Jednotky třídy Giuseppe Sirtori:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Giuseppe Sirtori (SR) | únor 1916 | 24. listopadu 1916 | prosinec 1916 | Dne 14. září 1943 poškozen německým letectvem a posádka jej navedla na břeh ostrova Korfu. Dne 25. září 1943 jej posádka zničila. |
| Giovanni Acerbi (AC) | únor 1916 | 14. února 1917 | únor 1917 | Dne 4. dubna 1941 potopen britským letectvem v eritrejském přístavu Massawa. |
| Vincenzo Giordano Orsini (OR) | únor 1916 | 23. dubna 1917 | květen 1917 | Dne 8. dubna 1941 potopen vlastní posádkou v Massawě. |
| Francesco Stocco (ST) | únor 1916 | 5. května 1917 | červenec 1917 | Dne 24. září 1943 potopen poblíž Korfu německým letectvem. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj tvořilo šest 102mm kanónů, dva 40mm kanóny, dva 6,5mm kulomety a dva dvojhlavňové 450mm torpédomety. Plavidla rovněž mohla naložit až 10 min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Thornycroft a dvě turbíny Tosi o výkonu 15 500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 2000 námořních mil při rychlosti čtrnáct uzlů.[1]
Modernizace
[editovat | editovat zdroj]Roku 1920 původní 102mm kanóny nahradilo šest 102mm kanónů Schneider-Armstrong 1917. Roku 1942 byla plavidla Giuseppe Sirtori a Francesco Stocco vybavena dvěma vrhači hlubinných pum. Naopak byly demontovány dva 102mm kanóny.[1]