Szombathely
| Szombathely | |
|---|---|
 Fő tér (Hlavní náměstí) | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°13′44″ s. š., 16°37′34″ v. d. |
| Časové pásmo | 1 |
| Stát |  Maďarsko |
| Region | Západní Zadunají |
| Župa | Vas |
| Okres | Szombathely |
  Szombathely | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 97,52 km² |
| Počet obyvatel | 77 757 (2024)[1] |
| Hustota zalidnění | 797,3 obyv./km² |
| Etnické složení | Maďaři |
| Náboženské složení | Křesťanství |
| Správa | |
| Status | Župní sídlo, město s župním právem |
| Starosta | Tivadar Puskás |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | ( 36) 94 |
| PSČ | 9700 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Szombathely [sombat-hej] (latinsky Savaria, německy Steinamanger, dříve česky též Kamenec) je město v západním Maďarsku poblíž maďarsko-rakouské hranice. Je hlavním městem župy Vas a současně sídlem okresu Szombathely. Nachází se v neformálním regionu Alpokalja, jehož je největším městem. Bývá občas označováno za „královnu západu“[2]. Žije zde přibližně 78 tisíc[1] obyvatel. Protéká jím potok Perint.
Název
[editovat | editovat zdroj]Stejně jako v případě řady dalších měst, které se nachází v oblasti bývalých Uher mají Szombathely v názvu den v týdnu, kdy se zde pořádaly trhy.[3] Obdobně jako v případě měst Rimavská Sobota, Subotica nebo Murska Sobota zde maďarské Szombat- označuje sobotu.
Německý název Steinamanger či Stein am Anger odkazuje na kameny v poli, nejspíše pozůstatky některých římských staveb, které zde byly v období raného středověku přítomné. Odtud bylo město přejato i dříve do češtiny jako Kamenec. V jihoslovanských jazycích se také objevuje i fonetický přepis maďarského jména (např. Sambotel v chorvatštině[4] apod.), nebo doslovný překlad v podobě Subotište.
Latinský název Savaria odkazuje na původní název potoka Gyöngyös, který byl v latině znám jako Sibaris. V německém jazyce se potok dodnes jmenuje Zöbern.
Geografické poměry a klima
[editovat | editovat zdroj]Szombathely se nachází na samém západním okraji Panonské nížiny. Leží 110 km jižně od Bratislavy i Vídně, 185 km západně od Budapešti, 90 km východně od Grazu (Štýrského Hradce) a 160 km severně od Záhřebu v Chorvatsku. Městem protéká řeka Gyöngyös, a to v severo-jižním směru.
Průměrně nejchladnějším měsícem zde je leden a nejteplejším červenec. Teploty kolísají v průměru o 20,6 °C. Průměrné roční srážky na území města činí 590 milimetrů. Méně prší v zimě a více naopak v letních měsících. Sluneční svit dosahuje hodnoty 1850 hodin ročně, 240 hodin měsíčně je v letních a 50–70 hodin v zimních měsících.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Starověká Savaria[3] byla původně významným střediskem římské provincie Pannonia.[5] Založili ji Římané v roce 45, a proto je město Szombathely někdy označována za nejstarší sídlo na území Maďarska.[4] V roce 43 získala statut colonia.[4] Mělo vlastní lázně, amfiteátr a v jeho blízkosti vedla tzv. jantarová stezka.[4] Postupně však upadala, v roce 441 ji poškodil vpád cizích vojsk[3] – vyplenili ji Hunové. Roku 458 byla silně poničena zemětřesením.
Ve městě se údajně narodil svatý Martin.[3][4] I přes nástup středověku a období temna nebylo město opuštěno. Vždy zde žili lidé. Původní velkolepé římské domy, které byly zničeny, nahradily méně výstavní, nicméně funkční budovy. latinsky mluvící obyvatelstvo se ze strachu z neustálých vpádů vystěhovalo do oblasti dnešní Itálie. Na jejich místo se dosídlili Gótové a Langobardi, kteří se po vpádech v lokalitě usidlovali.
Během Stěhování národů do zdejší oblasti pronikli Slované. V roce 805 Karel Veliký poznamenal, že v tomto kraji žijí Avaři. V roce 860 král Ludvík II. Němec daroval město salcburskému arcibiskupství. Později zde Slovany v 10. století vytlačili předchůdci současných Maďarů. V roce 1009 bylo město dle dobových záznamů administrativně převedeno pod diecézi v Győru. Město těžce poškodila mongolská invaze do Evropy v roce 1241.
Ve 13. století se objevuje zmínka o sídle s názvem "Stein am Anger", která měla být v majetku biskupů z Győru. V roce 1407 obdrželo místo městská práva. Ke konci 16. století sem byla přestěhována Vasvárská kapitula a později se město stalo se stalo sídlem župy Vas. Okolí hradu se rozšířilo o nové domy. Přibyly také jezuitské školy. V závěru 17. století se městu vyhnuly větší pochody osmanské armády směrem na Vídeň. Szombathely byly tehdy městem dobře opevněným. Nicméně panoval široce rozšířený strach z cizích dobyvatelů, např. nedaleké město Szentgotthárd bylo zcela vyplněno.
V 17. a 18. století se sem dosídlili první Židé. Neměli však povoleno žít s rodinami v opevněném městě; tam mohli jen obchodníci a pouze přes den. Synagoga byla postavena ve městě až roku 1832. Nedaleko Szombathely tak vznikla židovská kolonie s názvem štetl.
Na počátku 18. století se město přidalo během Rákócziho povstání na stranu uherského bojovníka proti Habsburkům. V roce 1704 bylo okupováno rakouskou armádou, která zde zůstala až do listopadu 1705. V červnu 1710 zasáhla Szombathely epidemie moru, při níž zahynuly 2000 lidí a o šest let později jej poškodil ničivý požár. Ničivé škody znamenaly úpadek města ale ne nadlouho. Bylo rozhodnuto Szombathely dosídlit, a to německými kolonisty. Jednalo se o obyvatele původně z okolí Kőszegu, Rechnitz a Pinkafeldu z dnešního rakouského Burgenlandu. Proto zde ještě po několik desítek let byla přítomná německá populace, než došlo k její asimilaci do maďarského prostředí.
Poté, co zavedla císařovna Marie Terezie povinnou školní docházku v celé Habsburské monarchii, došlo k zvýšení vzdělanosti i zde. Gyorský biskup Ferenc Zichy zde nechal roku 1772 zřídit střední školu. Roku 1777 zde bylo zřízeno biskupství.[2] Nově jmenovaní církevní hodnostáři se podepsali na tehdejší podobě Szombathely. Nechali zbourat původní zámek a místo něj byl vystavěn reprezentativní palác. V roce 1779 byl také dokončen nový župní dům, na jeho výstavbě se podíleli hlavně západoevropští stavitelé.
Na konci května 1809 město obsadila vojska císaře Napoleona; držela jej 110 dní. V roce 1813 poškodila město povodeň a o čtyři roky později také požár. V roce 1831 město zasáhla epidemie cholery.
V druhé polovině 19. století sem byla zavedena železnice, konkrétně Maďarská západní dráha (maďarsky Magyar Nyugati Vasút). Vlaky začaly jezdit od roku 1872.[6] Szombathely bylo také jedním z prvních měst na území dnešního Maďarska, kde byla zavedena veřejná doprava omnibusy.[7] Roku 1885 byly nedaleké vesnice Óperint a Szentmárton připojeny k městu. V letech 1895 až 1902 byla zrealizována městská kanalizační síť. Byly také vyasfaltovány první ulice (např. Szily János utca) a chodníky. Inspirací v tomto směru byla Paříž, kde bezprašné silnice byly již nějakou dobu dokončené. O modernizaci města se v této době zasloužil starosta Gyula Éhen. Prostor mezi nádražím, které se nacházelo dále od středu města a historickým jádrem vyplnila čtvrť s pravoúhlými ulicemi, která je dnes známá jako východní staré město (maďarsky Keleti belváros).
Po první světové válce došlo k změnám hranic. Západní část tehdejšího Uherska byla připojena k Rakousku jako spolková země Burgenland. Nová hranice se nacházela pouhých 10 km západně od Szombathely. V roce 1920 zde vzniklo letiště; vypraven byl první let s poštou do Budapešti. O rok později 1921 se zde potkal svržený rakouský císař Karel I. s Miklósem Horthym.[8][9] Setkání mělo být přezvěstí chystaného puče, který však dopadl neúspěšně. I přesto byl bývalý císař vřele obyvatelstvem přivítán.
V meziválečném období byly ve městě postaveny školy (dvě dívčí školy, jedno odborné učiliště) a nemocnice, ubytování pro chudé. Rozvoj města řídil územní plán, který byl přijat v roce 1921. Rozšiřovalo se také území města, v roce 1933 byla např. připojena k městu vesnice Gyöngyösszőllős. Z ekonomického hlediska byl klíčový potravinářský průmysl, z místního závodu se vyvážely potraviny do značné části Evropy.[10]
Během druhé světové války bylo město bombardováno spojeneckým letectvem v letech 1944 a 1945. Ničivý nálet dne 4. března 1945 např. zničil tehdejší budovu radnice, poškodil katedrálu i střed města. Nálety probíhaly výhradně v noci z leteckých základen na území Itálie. Zemřelo přes 400 lidí, poškozena byla většina domů.[11]
Po roce 1945 byl vzhledem k blízkosti železné opony značně omezený kontakt se sousedním Rakouskem. Přerušen byl provoz na obou železničních tratích, které směřovaly do Rakouska a byly odstraněny koleje (jednou z nich byla tzv. Pinkatalbahn[12]). Provoz nebyl obnoven ani po roce 1989.
Uskutečněn byl také rozvoj místního průmyslu. Počet zaměstnaných v továrnách a dalších výrobních závodech se zvýšil z původních tří tisíc v roce 1946 na osm tisíc v polovině 50. let. V letech osmdesátých již v průmyslu pracovalo na dvacet dva tisíc lidí, jednalo se především o lehký průmysl, např. výroba textilních výrobků, bot a potravinářství. Průmyslová zóna vyrostla na východním okraji města, v blízkosti hlavního nádraží.
V roce 1955 byl proveden rozsáhlý archeologický průzkum v lokalitě dnešních ulic Thökölyho a Rákocziho, který odhalil základy řady antických objektů. Roku 1950 bylo v souvislosti s celomaďarskou reformou území města administrativně rozšířeno připojením obcí Gyöngyöshermánt, Herényi, Kámon, Olad, Perintet a Szentkirály. V roce 1963 potom odstartovala výstavba prvního většího obytného souboru (sídliště) ve městě.
V centru města došlo v 80. letech 20. století k humanizaci okolí hlavního náměstí; byl vyloučen provoz automobilů a vybudována pěší zóna. Realizován byl obchvat města. Byla otevřena budova Župní knihovny, vybudován krytý bazén a galerie. Elektrifikována byla rovněž i hlavní železniční trať z ze Székesfeherváru.
V roce 1991 navštívil Szombathely papež Jan Pavel II. Tuto událost dnes připomíná pamětní deska v biskupském paláci.
Až do roku 2004 bylo rovněž posádkovým městem maďarské armády. Na počátku 21. století byla obnovena část historického akvaduktu, postaven byl také vítězný oblouk.[4]
V roce 2021 vyhrálo město anketu „nejšťastnějšího města Maďarska“.[13]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]V roce 2005 zde žilo 80 154 obyvatel dle tehdy platného odhadu. Většina obyvatel je maďarské národnosti, příslušné jsou i národnostní menšiny, které zde mají své kulturní organizace. Jedná se o chorvatskou, romskou, německou a slovinskou menšinu. V roce 2011 se ve sčítání lidu přihlásilo k německé národnosti 2 % obyvatel a k romské národnosti 0,77 %.
Dle sčítání lidu roku 2011 byl podíl mladších 19 let v populaci 19 % a podíl starších 60 let 25 %. Poměr pohlaví je nevyrovnaný, na tisíc mužů připadá 1111 žen. V roce 2017 činila průměrná délka života při narození u mužů 71,4 let a u žen 79,8 let.
Více než 3/4 obyvatelstva se hlásí k římskokatolické církvi, 3,5 % ke kalvinismu, 2,7 % k luteránství a 0,3 % k řeckokatolické církvi. Zhruba deset procent obyvatel odmítlo příslušnost k jakékoliv církvi nebo náboženské organizaci (bez vyznání).
Kultura a kulturní památky
[editovat | editovat zdroj]
V Szombathely se nachází řada kulturních památek. Mezi hlavní místa lze zařadit např. katedrálu Navštívení Panny Marie; třetí nějvětší chrám svého druhu v Maďarsku s věžemi vysokými 62,5 m,[2] postavený na přelomu 18. a 19. století.[4] Dále zde stojí pravoslavný chrám z roku 1832 nebo synagogu z roku 1881 (slouží jako hala pro filharmonii). Stojí zde také reformovaný (luteránský) kostel a kostel františkánského kláštera.[2]
Řada významných historických domů a výstavních paláců stojí po obou stranách ulice Széll Kálmán utca v již zmíněném Východním starém městě. Mezi ně patří např. Trummerův palác (maďarsky Trummer-palota), nebo Walderův palác (maďarsky Wälder-bérpalota). V Brennerově parku se nachází původní vodárenská věž. Historicky významnou budovou je také župní palác z konce 18. století.[14] Rokokovou architekturu zastupuje dále Eölbeyův palác (maďarsky Eölbey-ház).
Na hlavním náměstí se nachází fontána s Faunem, která byla vybudována při poslední rekonstrukci uvedeného veřejného prostoru.[2] Stojí zde také pamětní kamen sesterských měst.[2]
Poblíž jezera Csónakázó-tó se také nachází skanzen (maďarsky Vasi Múzeumfalu). V centru města stojí při Muzejním parku také Muzeum Savaria, které je věnováno dějinám a životu města, včetně římské doby.[4] Severně od centra města leží divadlo Sándora Weörese. Szombathely má také svoji vlastní městskou galerii (maďarsky Szombathelyi Képtár). Celkem se ve městě nachází zhruba kolem deseti muzeí.[4]
Nachází se zde také několik antických památek, např. studna bohyně Tyché apod.[3] Nalezena zde byla také římská mozaika, která kdysi tvořila podlahu domu.[15]
Ve městě se pravidelně koná historický karneval s názvem Savaria, který odkazuje na dlouhé dějiny města.[16]
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Szombathely bylo rozsáhleji industrializováno po druhé světové válce. Od té doby se stalo jedním z center maďarského lehkého průmyslu. V roce 1980 v něm bylo zaměstnáno přes dvacet tisíc lidí. Jednalo se především o textilní průmysl; výrobu bavlněných látek, dále potom boty apod. Zastoupen byl i průmysl potravinářský a strojírenství. Po roce 1989 došlo k rozsáhlé změně ekonomické struktury města ve prospěch služeb. Zřízeny byly dvě nové průmyslové zóny: Severní průmyslová zóna a Průmyslová zóna Claudius. Většina průmyslových objektů je nicméně soustředěna na východním okraji města.
Počet zaměstnaných (pracujících) osob se zde pohybuje okolo padesáti tisíc. Míra nezaměstnanosti oscilovala v posledních 20 letech mezi dvěma až pěti procenty.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Železnice byla zavedena do města v roce 1865 z Vídeňského Nového Města. Později byly odsud vybudovány další trati v 70. a 80. letech 19. století. Díky tomu se ze Szombathely stala významná drážní křižovatka. Místní nádraží bylo vybudováno v roce 1900, navrhl jej architekt Gusztáv Posel. Mezi železniční zastávky na území města patří Szombathely-Szőlős.
Prostřednictvím dálnice M86 je město napojeno na maďarskou dálniční síť. Poslední úsek dálnice do města byl dokončen v roce 2016. Má tak nyní přímé spojení s Budapeští a dalšími oblastmi severozápadního Maďarska. Výhledově má být odsud postavena další dálnice do Vídně.[zdroj?] Ze severní, východní a jižní strany existuje silniční obchvat okolo města. Do města vedou silnice celostátního významu č. 86, 87 a 89.
V blízkosti města se nachází i letiště. Na přelomu 40. a 50. let zde byla provozována pravidelná letecká doprava z Budapešti, dnes slouží jen pro potřeby sportovního létání. V roce 2002 se diskutovalo o dalším možném rozvoji letiště, nedošlo však k žádné významnější změně.
Městskou dopravu zajišťují autobusy. V letech 1895 až 1974 byly v provozu tramvaje, místní síť byla úzkorozchodná. Na počátku 21. století se řešila možnost obnovy tramvaje a případný vznik sítě, který by zasahoval i do několika dalších okolních obcí a měst.
Město má rozsáhlou síť cyklostezek o délce přes 30 km. Cyklostezky spojují jednotlivé části města a turisticky zajímavá místa. Cyklostezky byly vybudovány jako oddělené trasy, někde ale jsou vedeny na chodnících. Akraktivní trasa je vedena po břehu potoka Gyöngyös.
Sport a rekreace
[editovat | editovat zdroj]V Szombathely stojí velký fotbalový stadion (Haladás sportkomplexum, dokončený v roce 2017[17]) a dále sportovní stadion (Arena Savaria s kapacitou 8000 lidí). Poblíž něho existuje také plavecký bazén, dokončený v roce 1981. Město má také vlastní jezdeckou školu.
Západně od města se nachází lesopark (maďarsky Parkerdő). Vedou do něj různé turistické trasy, nachází se tam také chatové oblasti.
Zdravotnictví
[editovat | editovat zdroj]Ve městě se nachází univerzitní nemocnice. Několik menších zdravotnických zařízení nahradila Markuszovského nemocnice v roce 1929,
Známé osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- József Asbóth, vítěz Roland Garros v roce 1947
- Róbert Fazekas, vrhač disku
- Gábor Király, fotbalový brankář
- Paul László, architekt
- Sándor Weöres, maďarský básník
- László Bárdossy[18], maďarský premiér
- László Magyar, cestovatel[4]
- Adrián Annus, vrhač kladiva
- Krisztián Pars, vrhač kladiva
- Nikolett Szabóová, vrhačka oštěpu
- Péter Halmosi, fotbalista
- György Garics, fotbalový brankář
- Eugene Lukacs, statistik
- József Bencsics (* 1933.), maďarský fotbalista
- Stefan Kazó (≈1655–1721), teolog, arciděkan a titulární biskup
- Sándor Weöres[4], básník
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Ferrara, Itálie
Hunedoara, Rumunsko
Kaufbeuren, Německo
Kolding, Dánsko
Kutaisi, Gruzie
Lappeenranta, Finsko- Lecco, Itálie
Maribor, Slovinsko
Nõmme (Tallinn), Estonsko
Oberwart, Rakousko
Ramat Gan, Izrael
Santiago do Cacém, Portugalsko
Trnava, Slovensko
Uzhorod, Ukrajina
Yantai, Čína
Joškar-Ola, Rusko
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- V 30. letech 19. století zde studoval chorvatský literát a politik Ivan Mažuranić.[19]
- Spisovatel James Joyce sem umístil rodiště Rudolpha Blooma, otce Leopolda Blooma, hlavní postavy svého románu Odysseus. Tuto skutečnost dnes připomíná mimo jiné Joycova socha, která vystupuje ze zdi domu.[2][4]
- Ve městě stojí také nápadný brutalistický památník připomínající 25. výročí osvobození Maďarska od fašismu Rudou armádou.[20][21] Navrhl jej architekt János Heckenas.[22]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Szombathely na německé Wikipedii a Sambotel na chorvatské Wikipedii.
- ↑ a b Magyarország helységnévtára. Hungarian Central Statistical Office. 23. září 2024. Dostupné online. [cit. 2024-09-23].
- ↑ a b c d e f g A Római Birodalom egykori keleti védőbástyája ma a nyugat királynője. Origo [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ a b c d e Szombathely – město v malebné krajině. Desperado [online]. [cit. 2020-12-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Szombathely, najstariji grad Mađarske, osnovan po rimskom caru Klaudiju. Bljesak.info [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ Tudod, hogy melyik lehet a legrégebbi magyar város? Ezen a válaszon nagyon meg fogsz lepődni. Promotions [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ A szétszakított nyugati határtérség – Trianon és a vasfüggöny máig tartó rombolása. Nyugat [online]. [cit. 2022-09-12]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Arany János is versbe foglalta az omnibuszokat, amik 190 éve indultak Pesten - galéria. Origo.hu [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 609. (angličtina)
- ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 336. (angličtina)
- ↑ Szombathely elfeledett épületei – Az Export Malom, ahonnan fél Európába ment a liszt. Svobodná Evropa [online]. [cit. 2022-09-12]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Szombathely bombázása - Mi történt 1945. március 4-én?. Alon [online]. [cit. 2022-05-31]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Zittern im Südburgenland um die nahe Zukunft der Pinkatalbahn. Svobodná Evropa [online]. [cit. 2022-05-31]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Happiest City in Hungary Revealed. Hungary Today [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-12. (maďarsky)
- ↑ Modern belsőt kaphat a műemlék szombathelyi Megyeháza. Magyar Epitok [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ KOMOLY SZAKMAI MUNKA VOLT A SZOMBATHELYEN TALÁLT RÓMAI KORI MOZAIKPADLÓ FELTÁRÁSA ÉS FELÚJÍTÁSA, MÉGIS ELKERÜLHET A VÁROSBÓL. Ugytudjuk [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Közeleg a Savaria Karnevál, az eső lába lóg felette. Nyugat [online]. [cit. 2022-09-12]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ New HUF 15,6-Billion Haladás Sports Complex Inaugurated In Szombathely. Hungary Today [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-26. (maďarsky)
- ↑ ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 416. (angličtina)
- ↑ NOVODOMSKÁ, Erika. Proměny zobrazení Turků v chorvatské literatuře., 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita: Filozofická fakulta: Ústav slavistiky. Vedoucí práce Petr Stehlík
- ↑ Gigantikus szocialista üzenetet értelmeztünk Szombathelyen. index.hu [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Szovjetunió? Jugoszlávia? Bulgária? Dehogy, ez Szombathely!. index.hu [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Felújítja Szombathely emblematikus emlékművét a Tóvendéglő új tulajdonosa. Nyugat.hu [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. (maďarsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Szombathely na Wikimedia Commons
