Svatý Fabián

Fabián
Svatý; Fabián
	20. papež
Církev	římskokatolická
Pontifikát začal	236
Pontifikát skončil	20. ledna 250
Předchůdce	Anterus
Nástupce	Kornélius
Osobní údaje
Datum narození	???
Místo narození	Řím, Římská říše
Datum úmrtí	20. ledna 250
Místo úmrtí	Řím, Římská říše
Místo pohřbení	Kalixtovy katakomby
Svatořečení
Svátek	20. ledna
Uctíván církvemi	římskokatolická církev,; řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem,; pravoslavná církev,; anglikánská církev,; luteráni
Atributy	tiára, kříž, šíp
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Fabián, latinsky Fabianus († 20. ledna 250), byl 20. římským biskupem (papežem). Jeho pontifikát se datuje do let 236–250, slaví se jako světec a mučedník.

Životopis

Když se po smrti papeže Antera konala volba nového římského biskupa, Fabián k ní přišel jako prostý křesťan bez ambic a šancí na zvolení. Podle legendy, zapsané Eusebiem z Caesareje, v průběhu volby usedla na Fabiánovu hlavu holubice. To bylo všeobecně přijato jako Boží znamení a Fabián byl zvolen papežem. Ukázalo se, že to nebyla volba špatná, neboť svatý Fabián se zařadil mezi nejvýznamnější papeže v raných dějinách církve.

Rostoucí počet věřících vyžadoval reorganizaci církve. Fabián tedy rozdělil Řím na sedm obvodů – jáhenství. V čele každého z nich stál jáhen, který se staral o tamější kaple a útulky a pečoval o chudé, vdovy i sirotky. Vyslal rovněž svatého Dionýsia, svatého Austremona a další věrozvěsty šířit křesťanství do Galie, kde založili tehdy ještě malé křesťanské komunity (Paříž, Tours, Arles, Narbonne, Toulouse, Clermont a Limoges). Kromě toho se ostře postavil proti herezi přicházející z africké církve, jejímž hlasatelem byl biskup Privatus z Lambaesy. Dále nechal převézt ostatky papeže Ponciána ze Sardinie do Říma a pohřbít je v Kalixtových katakombách.

Podle Eusebia z Caesareje papež Fabián také pokřtil císaře Filipa Arabského, který se tak prý stal prvním křesťanským římským císařem. Tato zpráva z jiných zdrojů potvrzena není, ale je fakt, že v době panování císaře Filipa pronásledování křesťanů ustalo.

Fabián řídil církev 14 let. Byl umučen při prvním systematickém pronásledování křesťanů 20. ledna 250. Císař Decius tehdy nařídil, aby každý občan před pětičlennou komisí obětoval bohům. Po obětování dostal potvrzení zvané „libellus“. Ti, kdo se nařízení vzepřeli, riskovali mučení, konfiskaci majetku, vězení, a někdy i smrt. Papež Fabián byl patrně sťat.

Hrob a relikvie

Byl pohřben v Kalixtových katakombách v Římě. Jeho hrob s řeckým nápisem „FABIANOS EPI, UTR“ (Fabián, biskup a mučedník) nalezl archeolog Giovanni de Rossi v roce 1850. Nápis „UTR“ byl podle všeho připojen až později. Tyto ostatky byly přeneseny a jsou dosud uctívány v bazilice sv. Praxedy v Římě. Menší část ostatků je uložena v hlavním oltáři dómu ve Fuldě. Relikvie z hlavy sv. Fabiána a Šebestiána uchovával císař Karel IV. na Karlštejně, odkud byly roku 1645 převezeny do Martinické kaple v katedrále sv. Víta v Praze^[1].

Úcta

Památku svatého Fabiána si katolická církev připomíná v den jeho úmrtí, 20. ledna, stejně jako svatého Šebestiána, proto oběma bývají zasvěceny některé kostely. V řeckokatolické a pravoslavné církvi se památky slaví 5. srpna.

Patrocinia

řádový patron benediktinů;
patron hrnčířů a konvářů;
patron německého města Selm ve Vestfálsku;
patron italských měst Valsinni (kde se pořádá procesí se sochou v den translace těla), Montottone, Fiamignano, Aiello del Sabato;
patron několika měst španělských a portugalských;
patron toskánských vinic^[2].

Ikonografie

Bývá vyobrazen v kasuli či pluviálu s palliem na prsou a s papežskou tiárou, v ruce drží berlu (která může mít místo voluty v nástavci kříž) a knihu, někdy drží v ruce tiáru na znamení křesťanské pokory. Dále může držet meč, palmu mučedníka a kříž, někdy také šíp. Šíp jako údajný mučednický nástroj byl připsán do Fabiánova životopisu dodatečně v 11. století, když měl Fabián vytvořit dvojici s mučedníkem sv. Šebestiánem, který byl mučen střelami ze šípů. Fabián může být také vyobrazen ve dvojici se svatým Venanciem (kostel sv. Fabiána a Venancia v Římě je z let 1936–1938) nebo ve skupině svatých papežů.

Památky (výběr)

Kostel San Fabiano v Pratu – románská stavba, založená roku 1082 benediktiny
Kostel sv. Fabiána a Venancia v Římě – funkcionalistická stavba z let 1936–1938
Kostel sv. Fabiána a Šebestiána v Praze – Liboci, založili benediktini z Břevnovského kláštera
Kostel sv. Fabiána a Šebestiána v Zákupech, tamže sochy
Kaple sv. Fabiána a Šebestiána (Barborka) v Dolních Kounicích^[3]
Kaple sv. Fabiána a Šebestiána při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hlubčicích, vojvodství opolské, horní Slezsko (Polsko)

Románská relikviářová busta sv. Fabiána, nalezena roku 1986 při archeologickém výzkumu u kostela sv. Jana Křtitele v Casévelu, nyní uložena v pokladu Basílica Real de Castro Verde, Portugalsko
Barokní sochy sv. Fabiána a Šebestiána – Manětín, při Vysoké cestě; J.J. Herscher a dílna, 1729–1734
Mariánská statue mezi sochami sv. Fabiána a Šebestiána – Radomyšl
Barokní sochy sv. Fabiána a Šebestiána – Zákupy, Mostecká ulice
Novogotická socha sv. Fabiána – v kapli sv. Jana Křtitele, Kudlovice, okres Uherské Hradiště

Galerie

San Fabiano Prato
Kostel Praha – Liboc
Relikviářová busta
P. Marie s Fabiánem a Šebestiánem Radomyšl
Socha sv. Fabiána, Zákupy

Odkazy

Reference

↑ Antonín Podlaha, Eduard Šittler: Chrámový poklad u sv. Víta, jeho dějiny a popis. Praha 1903, s. 117, 118
↑ San Fabiano je toskánské víno Chianti
↑ https://farnostkounice.webnode.cz/dalsi-kaple-v-dolnich-kounicich/

Literatura

GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2.
RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8.
VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Praha: Ladislav Kuncíř, 1930. Dostupné online.
SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Fabián na Wikimedia Commons
Katolická encyklopedie
Documenta Catholica Omnia - www.documentacatholicaomnia.eu

[1] Antonín Podlaha, Eduard Šittler: Chrámový poklad u sv. Víta, jeho dějiny a popis. Praha 1903, s. 117, 118

[2] San Fabiano je toskánské víno Chianti

[3] ttps://farnostkounice.webnode.cz/dalsi-kaple-v-dolnich-kounicich/

[1]

[2]

[3]

Papežové

Seznam papežů

1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.

5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.

9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.

13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.

17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František

Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.