Suomenlinnan kirkke
| Suomenlinnan kirkko Sveaborgs kyrka | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Finsko |
| Provincie | Uusimaa |
| Město | Helsinky |
| Obec | Jižní hlavní obvod, okres Ullanlinna, Suomenlinna |
| Lokalita | Iso Mustasaari |
| Souřadnice | 60°8′52,3″ s. š., 24°59′10,81″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | finská (původně pravoslavná) |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Konstantin Andrejevič Ton |
| Výstavba | 1854 |
| Specifikace | |
| Výška | 27 m |
| Stavební materiál | zdivo |
| Další informace | |
| Adresa | Jižní hlavní obvod, okres Ullanlinna, Suomenlinna, Finsko |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Suomenlinnan kirkko, švédsky Sveaborgs kyrka a česky kostel Suomenlinna, je kostel finské církve, postavený původně jako pravoslavný chrám, který je na ostrově Iso Mustasaari (Stora Östersvartö) ve Finském zálivu Baltského moře u pobřeží jižního Finska. Nachází se také v souostroví a části Suomenlinna v okrese Ullanlinna, v Jižním hlavním obvodu (Eteläinen suurpiiri) v Helsinkách v provincii Uusimaa. Věž kostela slouží také jako maják.[1][2][3]
Historie a popis kostela
[editovat | editovat zdroj]
Po většinu své historie sloužil Suomenlinnan kirko jako vojenský posádkový kostel. Kostel byl postaven v roce 1854 pro ruskou vojenskou posádku a to podle návrhu ruského architekta německého původu Konstantina Andrejeviče Thona (1794–1881). Chrám byl zasvěcen Alexandru Něvskému. V roce 1917 se Finsko vymanilo z ruského područí a kostel se v roce 1918 stal luterským. Většina původní výzdoby kostela byla odstraněna a pouze obraz Svatého přijímání, který byl součástí ikonostasu, byl ponechán jako oltářní obraz. V sále kostela byl postaven luteránský oltář, kazatelna a lavice. Čtyři cibulovité kopule byly odstraněny a nahrazeny jednoduchými věžovými vrcholy. Velká hlavní cibulová kopule zůstala na svém místě. O vzhledu kostela Suomenlinna se na počátku 20. let hodně diskutovalo, protože připomínal nepopulární ruskou éru. Proto bylo rozhodnuto kostel opět a to výrazně přestavět podle návrhu architekta Einara Sjöströma ze státních peněz v letech 1927 až 1929. Po smrti Einara Sjöströma práci vedl architekt Jarl Eklund. V roce 1929 bylo na vrchol věže umístěno světlo majáku, které bliká čtyřmi krátkými záblesky (písmeno H v morseovce jako Helsinky) a to v nadmořské výšce 54,2 m. Také zde byl umístěn rádiový maják pro letecký provoz, který později ztratil svůj význam a byl odstraněn. Kostel prošel ještě několika renovacemi. V roce 1960 byl kostel převeden z finských obranných sil do evangelické luteránské církve v Helsinkách. U kostela je zvonice s nejtěžším zvonem ve Finsku (6683 kg) z roku 1885. Kostel je obklopen netradičním plotem vytvořeným z děl, řetězů používaných k uzavření vodních průlivů a soch lvů. Varhany byly postaveny v kostele až v roce 1964.[1][2][3]
Další informace
[editovat | editovat zdroj]Místo je v době otvíracích hodin celoročně volně přístupné. Bohoslužby se konají v neděli ve finštině. Kostel bývá využíván také pro občasné kulturní akce.[1][2]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Suomenlinnan kirkko. www.helsinginseurakunnat.fi [online]. [cit. 2022-12-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c Suomenlinnan Kirkko | Helsinki, Finland | Attractions - Lonely Planet. www.lonelyplanet.com [online]. [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Kostel Suomenlinna (finsky: Suomenlinnan kirkko). sworld.co.uk [online]. [cit. 2022-12-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Suomenlinnan kirkko na Wikimedia Commons
