Přeskočit na obsah

Srpatka ibisovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSrpatka ibisovitá
alternativní popis obrázku chybí
Srpatka ibisovitá (Indie)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďsrpatkovití (Ibidorhynchidae)
Bonaparte, 1856
Rodsrpatka (Ibidorhyncha)
Vigors, 1832
Binomické jméno
Ibidorhyncha struthersii
Vigors, 1832
Mapka s rozšířením (zeleně)
Mapka s rozšířením (zeleně)
Mapka s rozšířením (zeleně)
Synonyma

Clorhynchus strophiatus Hodgson, 1835

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Srpatka ibisovitá (Ibidorhyncha struthersii) je pták z řádu dlouhokřídlých, jediný zástupce čeledi srpatkovití (Ibidorhynchidae). Vyskytuje se na štěrkových březích řek ve vysokohorských polohách střední Asie a himálajského pohoří. Vzhledově se jedná o velmi nápadného, těžko zaměnitelného ptáka: dlouhý, dolů stočený zobák je červený, většina opeření je šedá, břicho je bílé, obličejová maska je černá a horní část hrudi ohraničuje černý pásek.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Za formální autoritu druhu se považuje irský zoolog Nicholas Aylward Vigors, který druh popsal v roce 1831 na základě ilustrace Johna Goulda. Anglický zoolog Brian Houghton Hodgson sice popsal druh již o dva roky dříve jako Red-billed Erolia, avšak jeho rukopis zaslaný Asijské společnosti v Bengálsku (Asiatic Society of Bengal) byl spolu s omluvou od redaktora publikován až v roce 1835.[2][3] Hodgson později navrhl pro druh nový rod Clorhynchus,[4] který se však neujal a moderní taxonomie druh pojmenovává jako Ibidorhyncha struthersii.[5] Název rodu Ibidorhyncha je odvozen z řeckého ibis (pták ibis) a lophos (chocholka). Druhové jméno struthersii je připomínkou skotského anatoma Johna Strutherse (1823–1899).[6]

Systematické zařazení srpatky ibisovité vzbuzovalo dlouhou dobu mezi vědci debaty. Moderní taxonomie tento druh nejčastěji řadí do samostatné čeledi srpatkovití (Ibidorhynchidae) v rámci podřádu Charadrii a řádu dlouhokřídlých. Z genetických a morfologických analýz vyplývá, že blízkými příbuznými srpatkovitých jsou ústřičníkovití (Haematopodidae) a tenkozobcovití (Recurvirostridae).[7][8][9][10][11] Jedná se o monotypický taxon.[5]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí u kamenitých koryt řek v téměř celé jižní části střední Asie,[12] obvykle v nadmořské výšce 1700–4400 m n. m. Mimo hnízdní období pak může sestupovat až po nadmořskou výšku 100 m n. m.[13]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Srpatka ibisovitá dorůstá 38–41 cm. Je převážně šedá s bílou spodinou těla, červenými končetinami a dlouhým, výrazně zahnutým zobákem. Obličej má černý, stejného zbarvení je také nápadný pruh na hrudi. Obě pohlaví jsou si zbarvením velice podobná, mladí ptáci pak postrádají černé zbarvení obličeje a tmavý pruh na hrudi.[14]

Biologie a ekologie

[editovat | editovat zdroj]

O biologii a ekologii druhu toho není příliš známo, což je částečně dáno samotářskou povahou srpatky, a částečně špatnou dostupností jejího habitatu.[7] Žije jednotlivě, v párech nebo malých hejnech o 5–6 jedincích.[15] Živí se různými bezobratlými, včetně larev chrostík či jepic.[16]

Je zřejmě monogamní, mateřskou píči zajišťují oba rodiče. Hnízdo má podobu jednoduchého mělkého důlku na břehu řeky, občas vystlaného malými oblázky.[7] Hnízdí na zemi v rozmezí od dubna do května, v jedné snůšce jsou 2–4 vejce.[15] Rodiče patrně nekrmí svá ptáčata přímo. K prvnímu letu dochází ve věku kolem 50 dní, ptáčata zůstávají v blízkosti rodičů až do první zimy.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ Inskipp, C. The origins of the Himalayan studies: Brian Houghton Hodgson in Nepal and Darjeeling, 1820–1858. [s.l.]: Routledge, 2004. Dostupné online. Kapitola A pioneer of Himalayan Ornithology, s. 174. 
  3. ↑ Hodgson, B.H. Red-billed Erolia. J. Asiat. Soc. Bengal. 1835, roč. 4, s. 458–461. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Hodgson, BH. Note on the Red-billed Erolia. J. Asiatic Soc. Bengal. 1835, roč. 4, s. 701–702. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 201, 368. 
  7. ↑ a b c d WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Ibisbill (Ibidorhynchidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.ibidor1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  8. ↑ BAKER, Allan J; PEREIRA, Sérgio L; PATON, Tara A. Phylogenetic relationships and divergence times of Charadriiformes genera: multigene evidence for the Cretaceous origin of at least 14 clades of shorebirds. Biology Letters. 2007-04-22, roč. 3, čís. 2, s. 205–210. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2006.0606. PMID 17284401. (anglicky) 
  9. ↑ THOMAS, Gavin H; WILLS, Matthew A; SZÉKELY, Tamás. [No title found]. BMC Evolutionary Biology. 2004, roč. 4, čís. 1, s. 28. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. DOI 10.1186/1471-2148-4-28. 
  10. ↑ CHEN, Wan; ZHANG, Chenling; PAN, Tao. The mitochondrial genome of the Kentish Plover Charadrius alexandrinus (Charadriiformes: Charadriidae) and phylogenetic analysis of Charadrii. Genes & Genomics. 2018-09, roč. 40, čís. 9, s. 955–963. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 1976-9571. DOI 10.1007/s13258-018-0703-3. (anglicky) 
  11. ↑ ČERNÝ, David; NATALE, Rossy. Comprehensive taxon sampling and vetted fossils help clarify the time tree of shorebirds (Aves, Charadriiformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2022-12, roč. 177, s. 107620. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. DOI 10.1016/j.ympev.2022.107620. (anglicky) 
  12. ↑ Ibisbill Ibidorhyncha struthersii [online]. BirdLife Species Factsheet [cit. 2010-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05. (anglicky) 
  13. ↑ HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 231. (anglicky) 
  14. ↑ Phillips, B. T. (1945). "Photographing the Ibis-bill (Ibidorhyncha struthersii Gould)". J. Bombay Nat. Hist. Soc. 45 (3): 347–352. (anglicky)
  15. ↑ a b Baker, ECS (1929). Fauna of British India. Birds. Volume 6. Taylor & Francis, Londýn. str. 196–198. (anglicky)
  16. ↑ PIERCE, Raymond J. Observations on behaviour and foraging of the Ibisbill Ibidorhyncha struthersii in Nepal. Ibis. 1986-01, roč. 128, čís. 1, s. 37–47. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1986.tb02090.x. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BURNIE, David, a kol. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 221. 
  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 231. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Srpatka_ibisovitá&oldid=23986497“