Přeskočit na obsah

Silikon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Silikon může být použit jako jednoduchý těsnicí prostředek proti pronikání vody či vzduchu
Lžíce a naběračka na těstoviny vyrobená ze silikonu

Silikony (nebo také polysiloxany) jsou anorganicko-organické polymery s obecným vzorcem [R2SiO]n, kde R je organický substituent. Kostra je tvořena řetězcem, ve kterém se střídají atomy křemíku a kyslíku. Tato chemická skupina je velmi stabilní a může z ní být připraven prakticky nekonečný řetězec. Organické skupiny (např. CH3) jsou chemicky vázány pouze na volné vazby atomů křemíku.

Příklad struktury silikonu, polydimethylsiloxan

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Mezi hlavní vlastnosti, které silikony odlišují od jiných polymerů, patří relativní stálost vlastností v širokém rozmezí teplot – inertnost. Dlouhodobá tepelná odolnost silikonových pryží se pohybuje v intervalu od -60 do 180 °C (speciální typy -100 až 260 °C, krátkodobě až 320 °C).

Díky svému umělému původu jsou silikony poměrně inertní vůči živým organizmům. Z dalších vlastností je dobré zmínit relativní nehořlavost, dobré elektroizolační vlastnosti, dlouhodobou odolnost vůči UV záření a povětrnostním podmínkám, vodoodpudivost (hydrofobnost) a paropropustnost, adheze. Fluorované silikony jsou i olejovzdorné, čehož se využívá zvláště v automobilovém průmyslu.

  • oleje a pasty – zdravotně nezávadné, vykazují velmi dobré tepelně vodivé a zároveň elektroizolační vlastnosti (např. malé množství silikonové pasty se používá na lepší chlazení mezi procesorem počítače a chladičem; je výhodou, pokud tato pasta je tepelně vodivá, ovšem zlepšení výkonu nastane již po pouhém vytěsnění vzduchu pastou zpod chladiče).
  • emulze silikonových olejů – např. impregnační laky na stany, bundy.
  • jednosložkové tmely vulkanizující vzdušnou vlhkostí za normální teploty – tzv. RTV silikony (Room Temperature Vulcanizing)
  • inertní pružný materiál složený z polysiloxanového polymeru, silikonového plastifikátoru a různých plniv či barviv.
  • vyrábějí se dva různé vulkanizační systémy (adiční a kondenzační).
  • dvousložkové kaučuky vulkanizující po přídavku katalyzátoru, pro výrobu pružných forem a k zalévání součástek, zapouzdření napěťových (nebo proudových) zdrojů.
  • hydrofobizační přípravky (po aplikaci odpuzují vodu)
  • laky (vysoce tepelně odolné)
  • tmely – ochrana osazených desek plošných spojů, sanitární a stavební využití.
  • odpěňovače
  • kosmetika – používá se v různých kategoriích výrobků jakou jsou např. mýdla, sprchové gely, šampony na vlasy, pěny na holení atd.[1]
  • ploutve
  • koupací čepice
  • prsní implantáty
  • otiskovací hmoty, silikonové kořenové výplně i výplně korunkové části zubu využívané v endononcii[2]
  • reklamní silikonové náramky
  • pěny – těsnění (např. kabelových průchodů)
  • kuchyňské náčiní – formy na pečení, vály

Rozpustnost silikonů ve vodě

[editovat | editovat zdroj]

Silikony se mohou dle rozpustnosti ve vodě řadit do tří skupin:

  • Rozpustné ve vodě – silikony úplně rozpustné ve vodní lázni, např. Dimethicone Copolyol, Lauryl Methicone Copolyol, Amodimethicone (a) Trideceth-12 (a) Chlorid Cetrimonium.
  • Nerozpustné ve vodě – silikony, které nereagují a jsou netečné ve vodní lázni, např. Cetearyl Methicone, Dimethicone, Simethicone.
  • Částečně rozpustné ve vodě – silikony, které alespoň částečně reagují a rozpouští se ve vodní lázni, např. Disiloxane, Trisiloxane, PCA Dimethicone.

Recyklace silikonů v ČR

[editovat | editovat zdroj]

Problém silikonů je zejména v tom, že ačkoliv je lze zařadit mezi plasty, nelze je třídit a patří do směsného odpadu. Jejich výhodou je však to, že jsou oproti plastům šetrnější k životnímu prostředí, neboť jsou odolnější, trvanlivější a inertní vůči okolí, tj. jejich povrch nereaguje s lidským tělem, sloučeninami ani jinými materiály a nevylučuje chemické látky. Od silikonu proto nehrozí jakákoliv zdravotní rizika a je ekologičtějším materiálem než plast.

Ačkoliv v ČR silikon ještě zpravidla nikdo nerecykluje, v zahraničí to již neplatí. Obvykle se z něj vytváří olej, který se používá jako mazivo pro průmyslové stroje. Silikon lze také rozemlít, smíchat s pojivem a odlít z něj zcela nový předmět.

  1. Miroslav Šuta, Vladimír Šťovíček: Silikony v kosmetice. Blíží se jejich konec v šamponech a mýdlech?, Český rozhlas Plzeň, Zdraví "v cajku", 7. březen 2018
  2. ZÁRUBA, Ladislav; ŠKODA, Jiří. Silikony v moderní endodoncii [online]. [cit. 2024-07-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]