Přeskočit na obsah

Salvatore Schillaci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Salvatore Schillaci
Osobní informace
Datum narození1. prosince 1964
Místo narozeníPalermo
Datum úmrtí18. září 2024 (ve věku 59 let)
Místo úmrtíPalermo
Výška175 cm
Hmotnost70 kg
PřezdívkaTotó
Klubové informace
PoziceFotbalový útočník
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1982–1989
1989–1992
1992–1994
1994–1997
Messina
Juventus
Inter
Júbilo Iwata
2190(61)
0900(26)
0300(11)
0860(58)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1989
1990–1991
Itálie U21
Itálie
00100(0)
01600(7)
Úspěchy
Mistrovství světa
Bronzová medaile 1990 Itálie
1. japonská fotbalová liga
Zlatá medaile 1997 Júbilo Iwata
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1989/90 Juventus
Zlatá medaile 1993/94 Inter
Další informace
PříbuzníAntonio Maurizio Schillaci
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salvatore Schillaci (1. prosinec 1964 Palermo18. září 2024 tamtéž) byl italský fotbalový útočník. Byl známý pod přezdívkou Totò.[1] Díky jeho šesti brankám na MS 1990 získala Itálie bronzovou medaili. Na turnaji vyhrál tabulku střelců, byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Ve stejném roce skončil v anketě o Zlatý míč na 2. místě.

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Je odchovancem klubu AMAT Palermo, od roku 1982 hrál profesionálně za Messinu. V sezoně 1988/89 nastřílel 23 branek a po sezoně přestoupil za 6 miliard lir do Juventusu, s nímž vyhrál v sezóně 1989/90 Pohár UEFA. V roce 1992 přestoupil za 8,5 miliard lir do Interu se kterým získal v sezóně 1993/94 pohár UEFA, byť v té době již nehrával pravidelně. Kariéru zakončil v japonském klubu Júbilo Iwata, s nímž získal v roce 1997 mistrovský titul.

Další aktivity

[editovat | editovat zdroj]

Fotbalovou kariéru ukončil v roce 1999. Provozuje v rodném Palermu fotbalovou akademii, zasedal také v městské radě za hnutí Forza Italia.[2] Hrál také menší role ve filmech a televizních seriálech, Ken Loach ho obsadil do role šéfa mafie.[3] V Austrálii byl po něm pojmenován dostihový kůň Schillaci.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Ze dvou manželství má tři děti.[4] Od roku 2022 bojoval s rakovinou tlustého střeva. Zemřel 18. září 2024 v nemocnici v rodném Palermu.[5]

Hráčská statistika

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1982/83 Messina Serie C2 26 3 - 0 0 - 0 0 26 3
1983/84 Serie C1 26 4 - 0 0 - 0 0 26 4
1984/85 Serie C1 31 4 - 0 0 - 0 0 31 4
1985/86 Serie C1 31 11 IP 6 1 - 0 0 37 12
1986/87 Serie B 33 3 IP 3 2 - 0 0 36 5
1987/88 Serie B 37 13 IP 5 2 - 0 0 42 15
1988/89 Serie B 35 23 IP 4 2 - 0 0 39 25
1989/90 Juventus Serie A 30 15 IP 8 2 UEFA 12 4 50 21
1990/91 Serie A 29 5 IP IS 5 1 0 PVP 7 3 42 8
1991/92 Serie A 31 6 IP 9 1 - 0 0 40 7
1992/93 Inter Serie A 21 6 IP 2 1 - 0 0 23 7
1993/94 Serie A 9 5 IP 1 0 UEFA 3 0 13 5
1994 Júbilo Iwata J1 League 18 9 CP JP 1 4 0 5 - 0 0 23 14
1995 J1 League 34 31 JP 0 0 - 0 0 34 31
1996 J1 League 23 15 JP 8 3 - 0 0 31 18
1997 J1 League 11 3 JP 2 1 - 0 0 13 4
Celkem 503 156 - 59 20 - 22 7 584 183

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Za reprezentaci odehrál 16 utkání a vstřelil 7 branek. První utkání odehrál 31. března 1990 proti Švýcarsku (1:0).[6] První branku vstřelil v prvním utkání na domácím šampionátu v roce 1990 proti Rakousku. Na šampionátu začínal z lavičky, pět branek vstřelil po sobě a na konci turnaje byl se šesti brankami nejlepší střelec turnaje, dostal se do nejlepší jedenáctky turnaje a byl dokonce vyhlášen nejlepším hráčem.[7] Díky jeho brankám Itálie získala bronzovou medaili. Po turnaji dostával ještě šanci, ale přidal jen 8 utkání. Poslední zápas byl 25. září 1991 proti Bulharsku (1:2).[8]

Statistika na velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]
Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie 1990 Bronzová medaile 1 zápas ve skupině 9. 6. Rakousko Rakousko 15 1 1:0[9]
2 zápas ve skupině 14. 6. USA USA 38 0 1:0[10]
3 zápas ve skupině 19. 6. Česko ČSSR 90 1 2:0[11]
Osmifinále 25. 6. Uruguay Uruguay 90 1 2:0[12]
Čtvrtfinále 30. 6. Irsko Irsko 90 1 1:0[13]
Semifinále 3. 7. Argentina Argentina 120 1 1:1 (3:4) na pen.[14]
O 3. místo 7. 7. Anglie Anglie 90 1 2:1[15]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Individuální

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[16]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salvatore Schillaci na italské Wikipedii.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]