Státní poznávací značka
Státní poznávací značka (zkratka SPZ, hovorově espézetka, též rozeznávací, evidenční, rejstříková nebo policejní značka) je jednoznačné písmeno-číselné označení motorového vozidla nebo jeho přívěsu či návěsu, zaregistrovaného v určitém státu.
Právní vymezení
[editovat | editovat zdroj]
Česká legislativa (zákony č. 56/2001 Sb. a 361/2000 Sb.) rozeznává státní poznávací značku (což je jedinečná kombinace písmen a číslic přidělená vozidlu) a tabulku s přidělenou státní poznávací značkou (což je plechová tabulka upevněná na vozidle), viz ustanovení § 4 zákona č. 56/2001 Sb.. Přestože definice v zákoně není jednoznačná, výkladem je možno dovodit, že (pouze) pro státní poznávací značku zákon zavedl legislativní zkratku registrační značka, kdežto plechová tabulka je nazývána "tabulka registrační značky".
V rozporu s těmito zákonnými definicemi se v § 89 odst. 6 zákona č 56/2001 Sb. nesprávně používá pojem "státní poznávací značka", když zákonodárce zjevně mínil plechovou tabulku (neboli tabulku registrační značky).
Ani státní správa nepoužívá vždy správné označení. Na webovém "Portálu občana"[1] je zveřejněna informace o zápisu vozidla do registru s touto větou: "Na základě registrace vozidla je k danému dopravnímu prostředku vydaný takzvaný malý technický průkaz a registrační značky (tabulky se státní poznávací značkou)." Registrační značka je ovšem pouze jedna a nikomu se nevydává: stát ji přiděluje konkrétnímu vozidlu v registru vozidel. Správně by tedy citovaná věta měla znít takto: "Na základě registrace vozidla je k danému dopravnímu prostředku vydaný takzvaný malý technický průkaz a tabulky registrační značky."
Povinné registraci a označení tabulkou v ČR podléhají motorová vozidla (s výjimkou trolejbusů, které se registrují pouze podle drážního zákona a státní poznávací značka se jim nepřiděluje) a přípojná vozidla k motorovým vozidlům.
Na Slovensku se státní poznávací značky od dubna 1997 nazývají evidenčné číslo vozidla. Plechová tabulka s evidenčním číslem vozidla se nazývá registračná tabulka.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]
V některých státech lze z některých druhů státních poznávacích značek vyčíst, v jaké oblasti státu je vozidlo registrováno. Jiné země volí odlišné přístupy, jak a zda vůbec má SPZ prozrazovat místo registrace.
Například v Itálii se od této praxe ustupuje údajně proto, že fotbalovým fanouškům z cizího města hrozilo poškození jejich vozidla domácími. Na Slovensku se od 1. března 2023 nová evidenční čísla vozidel přidělují v jednotné řadě bez rozlišení okresu.
Druhy poznávacích značek
[editovat | editovat zdroj]Tabulky s registračními značkami vozidel mohou používat k odlišení kromě čísel a písmen také různé barvy podkladu nebo barvu znaků. Tak jsou v některých zemích rozlišena například vozidla diplomatických a konzulárních úředníků, cizích státních příslušníků, testovací nebo historická vozidla, vozidla z půjčoven nebo užitková vozidla.
Mezinárodní poznávací značka
[editovat | editovat zdroj]Pro cesty do ciziny slouží ještě tzv. mezinárodní poznávací značky (MPZ).
Historie státních poznávacích značek
[editovat | editovat zdroj]Jako první na světě zavedla státní poznávací značky pro automobily Francie v roce 1893, následovalo ji Německo v roce 1896. V Nizozemsku došlo k jejich zavedení v roce 1898.[2]
Státní poznávací značky v českých zemích
[editovat | editovat zdroj]V Rakousko–Uhersku byly státní poznávací značky pro automobily zavedeny zákonem s platností od 7. ledna 1906.[3]
Pro jednotlivé země a nejvýznamnější města bylo přiděleno samostatné písmeno. Tak např. značky automobilů ve Vídni začínaly písmenem A, v Praze N, zbytku Čech O, na Moravě P a ve Slezsku R. Poslední tři číslice rakousko–uherských značek byly uváděny v dolní části tabulky; jednalo-li se o více než třímístné číslo, tisíce byly uvedeny v části horní. Toto rozdělení bylo zdůvodněno tím, že „by se číslo více než trojmístné za rychlé jízdy automobilu těžko četlo“.[4]
Systém označování zemí na státních poznávacích značkách přešel i do prvorepublikového Československa,[5] místo podle místa deponace vozidla však byla přidělována podle sídla majitele. V roce 1932 byl zaveden nový systém, podobný původnímu. Praha měla písmeno P, ČSD a Československá pošta písmeno D, jinak písmena odpovídala zemi: Č česká, M moravskoslezská, S slovenská, R podkarpatoruská. Vojenské značky byly bez písmene. Písmena H, Z a T byla určena pro zahraniční vozidla.
V období Protektorátu byla příslušnost registrace označována písmena PA (Čechy), PB (Morava a Slezsko), PC (železnice a pošta), PD (vládní vojsko).[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zápis vozidla do registru vozidel [online]. 2024 [cit. 2024-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Geschiedenis van de kentekenplaat [online]. De Autogids.nl, 2022-07-06 [cit. 2022-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-16. (nizozemsky)
- ↑ Poznávací značky automobilů v Českých zemích [online]. 2006 [cit. 2022-07-06]. Dostupné online.
- ↑ Politický kalendář občanský a adresář zemí koruny České na rok 1910. Praha: Nákladem vydavatelstva Politického kalendáře občanského a adresáře zemí koruny České, 1910. Dostupné online. Kapitola Označení automobilu, s. 141.
- ↑ BURŠÍK, Zdeněk. Služba policejní a správní. Praha: Bdeřich Bočánek, 1923. Dostupné online. Kapitola Poznávací značky silostrojů, s. 175.
- ↑ Přidělení úředních poznávacích značek. S. 809. Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. Státní tiskárna, 1939-10-30. S. 809. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Státní poznávací značky v Česku (od roku 2001)
- Státní poznávací značky v Československu (vzor vydávaný v Česku až do roku 2001, platný dosud)
- Registrační značky letadel
- Státní poznávací značky v Bosně a Hercegovině
- FE-Schrift - písmo německých značek
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Registrační značky na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo SPZ ve Wikislovníku- Historie SPZ v ČSR/ČSSR/ČR
- Historie a vývoj SPZ automobilů v našich zemích od Rakousko-Uherska do současnosti
