Roger Ducos
| Roger Ducos | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. července 1747 Dax |
| Úmrtí | 16. března 1816 (ve věku 68 let) Ulm |
| Příčina úmrtí | silniční dopravní nehoda |
| Povolání | politik a advokát |
| Ocenění | velkodůstojník Řádu čestné legie velkokříž Řádu sjednocení |
| Politická strana | Jakobíni |
| Funkce | consul (1799) francouzský pair poslanec francouzského Národního shromáždění člen Konzervativního senátu člen Rady starších … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pierre Roger Ducos [pjer rožé dyko] (25. červenec 1747 Dax – 17. březen 1816 u Ulmu) byl francouzský politik, hrabě, direktor, konzul a francouzský pair.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Daxu v jihozápadní Francii (Landes) roku 1747. Poté, co vystudoval práva v Toulouse, zastával v Daxu místo soudce a byl dopisovatelem místních novin. V roce 1789, kdy král Ludvík XVI. svolal generální stavy, aby vyřešily státní krizi, byl Ducos zvolen do shromáždění generálních stavů. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce se stal členem Národního shromáždění a poté i Národního konventu. V roce 1792 hlasoval pro smrt krále a stal se jedním z výrazných mužů jakobínského hnutí. Jakobínský teror však nijak nepodporoval ani neobhajoval, i přesto, že klubu jakobínů v roce 1794 krátce předsedal. Kvůli tomuto postoji byl téhož roku ušetřen pronásledování a soudu s jakobíny. Roku 1796 se stal členem Rady starších.[1]
Roku 1799 byl zvolen direktorem, jedním z nejmocnějších mužů republiky. Ve stejný rok spolu se Sieyésem, Napoleonem Bonaparte a jinými zosnoval státní převrat proti direktoriu, které bylo svrženo a moc převzal konzulát. Ducos se stal jedním ze tří konzulů. Brzy však byli zvoleni noví konzulové a v jejich čele jako první konzul opět stanul Napoleon Bonaparte. Ducos se ovšem podruhé konzulem nestal a musel se spokojit s funkcí viceprezidenta senátu. Pro Napoleonovu vládu vypracovával zákony a staral se o právní záležitosti. V roce 1808 mu Napoleon udělil titul hraběte. Po Napoleonově abdikaci a po jeho návratu z Elby Ducos Napoleona podpořil a získal od něj titul paira. Po Waterloo byl Bourbony donucen opustit Francii a odešel do Německa, kde na cestě do Ulmu dne 17. března 1816 zemřel.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. S. 248.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. S. 248.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Roger Ducos na Wikimedia Commons
