Rienzi
| Rienzi (Rienzi, poslední z tribunů) | |
|---|---|
| Rienzi, der Letzte der Tribunen | |
 Vypovězení Rienziho (IV. jednání) | |
| Základní informace | |
| Žánr | velká tragická opera |
| Skladatel | Richard Wagner |
| Libretista | Richard Wagner |
| Počet dějství | 5 |
| Originální jazyk | němčina |
| Literární předloha | Edward Bulwer-Lytton: Rienzi, the last of the Roman tribunes |
| Datum vzniku | 1837–1840 |
| Premiéra | 20. října 1842, Drážďany, Neues Königliches Hoftheater |
| Česká premiéra | (německy) 28. října 1859, Praha, Stavovské divadlo / (česky) 1914, Plzeň, Městské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rienzi (plným názvem německy Rienzi, der Letzte der Tribunen — Rienzi, poslední z Tribunů) je raná opera Richarda Wagnera. Její libreto napsal sám skladatel na motivy románu Edwarda Bulwer-Lyttona pojednávajícím o Colovi di Rienzo, osobnosti pozdně středověkého Říma.
Svoji premiéru měla opera dne 20. října 1842 v Královském dvorním divadle v Drážďanech. Zaznamenala obrovský ohlas a i přesto, že dnes nepatří mezi Wagnerovy nejúspěšnější opery, měla zásadní vliv na profilaci skladatele. Doslova přes noc se díky Rienzimu Wagner zapsal do povědomí drážďanského, později celoněmeckého lidu a z neznámého skladatele byl záhy respektovanou osobností. Po boku uznávané sopranistky Wilhelmine Schröder-Devrient vystoupil v roli Rienziho pěvec českého původu Joseph Aloys Tichatscheck. Ten mj. ve světové premiéře zpíval rovněž ústřední roli Wagnerovy další opery Tannhäuser (Drážďany, 1845).
Vybrané české premiéry
[editovat | editovat zdroj]Praha (Stavovské divadlo): 24. října 1859 (česká premiéra - ve smyslu území).[1]
Praha (Národní divadlo): 4. října 1991 (ve Smetanově divadle, dirigoval Ivan Pařík).[2]
Ostrava (Národní divadlo moravskoslezské): 16. ledna 1982 (dirigent Ivan Pařík).
Plzeň: 18. března 1914 (česká premiéra - ve smyslu, že byla hrána českým ensemblem).[3]
Osud partitury
[editovat | editovat zdroj]Richard Wagner věnoval partituru své opery Rienzi bavorskému králi Ludvíku II.. Z rodinného archivu Wittelsbachů si ji později vzal německý kancléř Adolf Hitler. Dnes je partitura ztracená.[4]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Rienzi je pětiaktové dílo v duchu Velké francouzské opery. Mezi často interpretované části patří především předehra, ale také modlitba Rienziho (Allmächtger Vater).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. V Praze: Národní divadlo, c2005. S. Str. 9.
- ↑ Rienzi (Opera). [online]. Praha: Národní divadlo [cit. 2013-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-10.
- ↑ TROJAN, Jan. Dějiny opery : tvůrci předloh, libretisté, skladatelé a jejich díla. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2001. S. Str. 189.
- ↑ KUČERA, Jan Pavel. Drama zrozené hudbou : Richard Wagner. Praha: Paseka, 1995. S. Str. 58.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PIVODA, František. O hudbě Wagnerově. Praha: Otto, 1881. Dostupné online. Polemická stať autora se zabývá hodnocením hudebního směru Wagnerova a jeho oper, všímá si soudobých ohlasů a reflexí na jeho dílo v Čechách a v zahraničí.
- PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. Praha: Národní divadlo, 2005. 280 s. ISBN 80-7258-190-2.
- MAGEE, Bryan. Wagner a filosofie. Překlad Zdeňka Marečková. Praha: Jiří Buchal - BB/art, 2004. 351 s. ISBN 978-80-7258-005-7, ISBN 80-7341-337-X.
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 500–502.
