Richard Beard
| Richard Beard | |
|---|---|
| Narození | 22. prosince 1801 Stonehouse nebo Blackfriars |
| Úmrtí | 7. června 1885 (ve věku 83 let) Hampstead |
| Povolání | fotograf, byznysmen, producent a umělec |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Richard Beard (22. prosince 1801 – 7. června 1885) byl anglický podnikatel a fotograf, který důrazně chránil své fotografické podnikání vedením sporů ohledně svých fotografických patentů, aby pomohl založit profesionální fotografii ve Spojeném království. V roce 1841 otevřel v Londýně první anglický fotografický ateliér a také jeden z prvních evropských.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Richard Beard se narodil v East Stonehouse v hrabství Devon jako druhý syn Richarda Bearda Bowdena (1773–1840) a jeho manželky Elizabeth (1775–1818). Beardův otec byl kupcem a Beard sám se časem k rodinnému podnikání připojil. Za manželku si vzal Elizabethu Branscombeovou (* 1798) 12. března 1825. Po Beardovi se stal obchodním manažerem. Přestěhoval se do Londýna na počátku 30. let, v roce 1833 investoval do obchodu s uhlím, ale jeho obchodní zájmy byly široké. V roce 1839 si nechal zaregistrovat patent pro barevný tisk na tkaninu.[1]
Fotografie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1839, kdy po prvním oznámení praktických fotografických procesů Louise Daguerra a Williama Foxe Talbota vypuklo „veřejné šílenství“ a „obrovské vzrušení“, se Beard začal o fotografii zajímat. Na začátku roku 1840 Beard kontaktoval patentového agenta Williama Carpmaela (1804–1867), který pracoval taktéž jako agent pro Talbota.[2] Carpmael zprostředkoval schůzku mezi Beardem a Američanem Williamem S. Johnsonem, který se staral o marketing s fotoaparáty jeho syna Johna a Alexandra Wolcotta, který přístroje konstruoval. Fotoaparát fungoval zprvu nedokonale, ale Beard pochopil podnikatelský potenciál fotografie a uzavřel obchodní smlouvu s Johnsonem a Wolcottem, aby si zajistil patent na fotoaparát. Později přijal chemika Johna Fredericka Goddarda, aby proces zindustrializoval, zlepšil kvalitu a spolehlivost.[1]
V roce 1841, s pomocí vynálezce Johna Johnsona, Richard Beard otevřel v Anglii první profesionální fotografické studio při Royal Polytechnic Institution.[3]
Získal patentový monopol na proces daguerrotypie v Anglii a investoval 20 000 liber na vytvoření řetězce fotografických ateliérů v Londýně a prodával licence studiím v provinciích. Goddard pracoval jako technický poradce. Zkoumal možnosti licencování procesu kalotypie Foxe Talbota, ale nedokázali dohodnout vzájemné podmínky.[1]
V roce 1842 si v Anglii nechal patentovat variaci metody kolorování, kdy se barevný prášek aplikoval na jemný povrch daguerrotypie za pomoci tepla. Původní metodu vynalezl švýcarský malíř a grafik Johann Baptist Isenring, který používal směs arabské gumy a pigmentů pro zabarvení prvních daguerrotypií již v roce 1840 nebo 1841. Další patenty s obměnami byly zaznamenány ve Francii Étiennem Lecchim v roce 1842 a Léotardem de Leuzem v roce 1845.
Ačkoli Beard v roce 1851 se sám označoval jako „fotografický umělec“ a vystavoval na Velké výstavě v Londýně, existuje usvědčující materiál, že sám byl velký začátečník. Dochované daguerrotypie přisuzované jemu jsou do značné míry práce druhých.[1]
Soudní spory a deziluze
[editovat | editovat zdroj]Beard byl houževnatým obráncem svých obchodních zájmů, zapojoval se do mnoha právních sporů[4] včetně žaloby proti Antoinovi Claudetovi a hlavně proti Egertonovi, které jsou známé jako spor Beard v. Egerton.[5] Tento dlouhý a složitý případ, jak se ukázalo, nakonec způsobil další nechuť do dalších sporů. Ačkoli v roce 1849 vyhlásil bankrot, je pravděpodobné, že se jednalo pouze o komerční trik, poněvadž není žádný další důkaz o tom, že by byl chudý. Dohled nad vedením podniku získal jeho syn Richard.[1]
Stáří
[editovat | editovat zdroj]Beardův zájem o fotografii poklesl a roku 1861 sám sebe popisoval jako „obchodník s uhlím“. V 60. letech Beard krátce etabloval jako odborník na léčbu elektrickým proudem.[1]
Zemřel v Hampsteadu a byl pohřben na tamějším hřbitově.[1]
Portrétní fotografie (výběr)
[editovat | editovat zdroj]-
Maria Edgeworth (1768–1849), daguerrotypie, 54 × 44 mm -
George Thompson, daguerrotypie v rámečku 9 × 8 cm, 1841 -
Wendell Phillips, daguerrotypie v rámečku 9,5 × 8,5 cm, asi 1841 -
George Harris, daguerrotypie, asi 1845
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g Ward (2006)
- ↑ Wood, R. D. The Calotype Patent Lawsuit of Talbot v. Laroche 1854. Bromley, Kent: privately published, 1975. Dostupné online. ISBN 0-9504377-0-0.)
- ↑ John Hannavy, Encyklopedie fotografie devatenáctého století (Encyclopedia of nineteenth-century photography), Volume 1 (Routledge Publishers, 2005) str. 126
- ↑ Wood (1979)
- ↑ (1849) 8 CB 165, 19 LJCP 36, 13 Jur 1004, 13 LTOS 426
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Gernsheim, H. & Gernsheim, A. The History of Photography, 1685–1914. 2nd rev. edn. vyd. [s.l.]: Thames & Hudson, 1969. ISBN 0500010609.
- Heathcote, B. V. & Heathcote, P. F. Richard Beard: an ingenious and enterprising patentee. History of Photography. 1979, roč. 3, čís. 4, s. 313–329.
- Hughes, J. The bromine question and Mr J. F. Goddard. Photographic News. 1864, roč. 8, s. 232–233.
- Ward, J. (2006) „Beard, Richard (1801–1885)“, Oxford Dictionary of National Biography, online edn, Oxford University Press, accessed 6 Aug 2007 (subscription required)
- Werge, J. The Evolution of Photography. [s.l.]: Ayer Co., 1890. ISBN 0405049498.
- Wood, R. D. The daguerreotype in England: some primary material relating to Beard's lawsuits. History of Photography. 1979, roč. 3, čís. 4, s. 305–309.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Beard na Wikimedia Commons - America and the Daguerreotype Portrait: Wolcott and Johnson Archivováno 21. 10. 2005 na Wayback Machine. na About.com
