Regia Aeronautica

Regia Aeronautica; (Královské letectvo)
Země	Italské království
Vznik	28. března 1923
Zánik	18. června 1946 (název letectva změněn na Aeronautica Militare po zániku monarchie)
Typ	letectvo
Posádka	Řím (stanoviště velitelství)
Velitelé	Francesco Pricolo; Rino Corso Fougier; Renato Sandalli
Účast
Války	druhá italsko-etiopská válka; španělská občanská válka; druhá světová válka
Bitvy	bitva o Británii; bitva o Maltu

Regia Aeronautica (česky Královské letectvo) bylo vojenské letectvo Italského království existující mezi lety 1923 a 1946. Po vzniku nynější Italské republiky bylo nahrazeno současným letectvem nazývaným Aeronautica Militare.

Historie

Předchůdci

Vojenské využití letectví mělo v Itálii dlouhou tradici, počínaje vznikem oddělení upoutaných pozorovacích balónů Servizio Aeronautico u 3. ženijního pluku italské armády v roce 1884. Počátkem 20. století byla Itálie na špici ve vojenském využití letadel těžších vzduchu, jak v rovině praktické, kdy v italsko-turecké válce italští letci provedli historicky první průzkumný, fotoprůzkumný a bombardovací let, tak v rovině teoretické, kde vzniká první pojednání o významu letectva ve válce, radikální Il dominio dell'aria G. Douheta. 27. června 1912 se Servizio Aeronautico, zahrnující Battaglione Specialisti (vybavený upoutanými balóny a řiditelnými vzducholoděmi) a Battaglione Aviatori (vybavený letadly), osamostatňuje jako zvláštní druh zbraně, ačkoliv stále podléhá Direzione Generale Genio ed Artiglieria (Velitelství ženijního vojska a dělostřelectva). V roce 1915 se z něj stává autonomní součást Regio Esercito pod názvem Corpo Aeronautico Militare. Pod tímto názvem se také účastní první světové války, spolu s leteckou složkou námořnictva Sezione Aeronautica della Marina, oficiálně ustavenou v květnu 1913.

Nezávislé letectvo

Regia Aeronautica vznikla jako samostatná složka italských ozbrojených sil 23. března 1923^[1] na základě královského dekretu č. 645. V meziválečném období byla Regia Aeronautica obecně pokládána za jedno z předních letectev světa, což byl dojem vytvořený jak propagandou fašistického režimu, tak i skutečnými úspěchy dosaženými některými jednotlivci nebo elitními skupinami (počáteční úspěchy vzducholodí Umberto Nobileho, dálkové skupinové přelety Italo Balba, úspěchy italských letadel a pilotů ve Schneiderově poháru), které však neměly vypovídací hodnotu o italském letectvu a leteckém průmyslu jako celku. Po zapojení Itálie do druhé světové války se ukázaly dosud skryté nedostatky, na jejím počátku to byla zejména nízká technická vyspělost italských letadel oproti strojům protivníka, a později nedostatečná schopnost italského průmyslu vyrábět letadla v dostatečném počtu.

Bojová vystoupení v období mezi světovými válkami

Regia Aeronautica byla v období třicátých let nejen nástrojem fašistické propagandy, ale sloužila také k prosazování mocenských ambic Benita Mussoliniho v několika ozbrojených konfliktech v období mezi dvěma světovými válkami. Nejdůležitějším konfliktem, jehož se zúčastnila, je pak druhá světová válka.

Italská agrese proti Habeši

Při napadení Habeše (nynější Etiopie) nenarazilo italské letectvo na podstatnější soustavný odpor, ani ve vzduchu ani ze strany pozemní protiletadlové obrany, a proto v konfliktu navenek působilo dojmem značné síly. Tento dojem ještě podpořila následná propaganda. Přesto však nelze popřít přínos Regia Aeronautica k italskému vítězství nad technicky málo rozvinutou zemí, v neposlední řadě i díky rozprašování zakázaných chemických bojových látek – yperitu a fosgenu, a kobercovému bombardování etiopských měst.

Španělská občanská válka

Na podporu vzbouřenců proti vládě v občanské válce ve Španělsku vyslala Itálie nejen pozemní vojska v rámci tzv. Corpo Truppe Volontarie, ale i leteckou jednotku, nazvanou Aviazione Legionaria. Bojů se tato formace účastnila od července 1936 do března 1939. Početně tvořilo Aviazione Legionario větší část zahraniční ozbrojené pomoci, jíž se protivládním povstalcům dostalo, a přispělo značnou měrou k jejich vítězství. (Německá Legion Condor sice disponovala kvalitnějšími typy letadel, ale početně byly její síly slabší. Italské stíhačky a bombardéry tak představovaly základ leteckých sil povstalců.)

Druhá světová válka

Poté, co vypukla druhá světová válka, Itálie, vázaná spojenectvím s nacistickým Německem vyhlásila 10. června 1940 válku Velké Británii a Francii. Později vstoupila také do války proti SSSR a USA.

Západní Evropa

Regia Aeronautica se do války zprvu zapojila operacemi proti Francii, probíhajícími v oblasti okolo společné hranice v Alpách a nálety na Korsiku. Neúspěchem a brzkým stažením z bojů skončilo vyslání Corpo Aereo Italiano do bitvy o Británii, kde měl tento sbor bojovat po boku Luftwaffe.

Sovětský svaz

Do bojů na východní frontě Itálie vyslala zprvu armádní sbor Corpo di Spedizione Italiano in Russia, podporovaný leteckým Corpo Aereo Spedizione in Russia. Bojů na východní frontě se italské letecké síly účastnily mezi srpnem 1941 a lednem 1943.

Středomoří a Afrika

Těžištěm italského bojového působení však od samého počátku války byly boje ve Středomoří a v Africe, kde italské letectvo po déle než tři roky odolávalo materiální i početní převaze protivníků. Od počátku války poskytovalo podporu italským konvojům do severní Afriky, a snažilo se eliminovat síly Royal Navy ve Středozemním moři. Italské letectvo také poskytovalo vzdušnou podporu italským silám bojujícím v severní Africe, východní Africe, a při útoku na Řecko a později i Jugoslávii. V rámci bojů o nadvládu nad Středozemním mořem se účastnilo i bombardování Malty. Všechny síly Osy ve Středomoří však nebyly schopny zabránit převaze protivníků, a brzy se ukázala kvalitativní i kvantitativní převaha Royal Air Force a United States Army Air Forces. Regia Aeronautica tak nebyla s postupující dobou schopna znemožnit, nebo podstatně ztížit ani postup spojeneckých sil, například vylodění na Sicílii, ani stupňující se nálety na italská města.

Příměří

Pod neustálým tlakem, zemí ohrožovanou stále silnějšími nálety RAF a USAAF, a čelící přímé hrozbě spojeneckého vylodění, aniž by byla schopna zajistit obranu nyní již vyčerpanými silami, došlo ke svržení Benita Mussoliniho, a nově vzniklá vláda vedená maršálem Badogliem se rozhodla uzavřít příměří se Spojenci. To se stalo účinným 8. září 1943.

Aviazione Cobelligerante

Po uzavření příměří se Spojenci, početně omezené jednotky Regia Aeronautica bojovaly proti svému dřívějšímu německému spojenci, kterému italská vláda vyhlásila 13. října 1943 válku, poté, co Německo odmítlo stáhnout své vojenské jednotky z italského území. Válečné operace nyní Regia Aeronautica prováděla především nad Balkánem a Jaderským mořem.^{[p 4]}

Poválečné období

Poté, co italská monarchie zanikla, bylo od 18. června 1946^[1] italské letectvo přejmenováno na Aeronautica Militare.

Struktura a organizace

Politickým orgánem zodpovědným za řízení Regia Aeronautica (současně neslo odpovědnost i za civilní letectví) bylo ministerstvo letectví, funkci ministra letectví zastával Benito Mussolini od vzniku ministerstva až do svého pádu, mimo roky 1929–1933 kdy byl ministrem Italo Balbo. Po pádu fašismu v Itálii se stal ministrem dosavadní náčelník generálního štábu Regia Aeronautica Renato Sandalli. V dalších italských vládách pak již toto místo zastávali různí politikové. Odbornou odpovědnost za řízení resortu nesl stálý sottosegretario (podtajemník) ministerstva, který byl současně náčelníkem generálního štábu Regia Aeronautica. Vrchní velitelství letectva (Superaereo) bylo výkonným orgánem generálního štábu letectva vzniklým v červnu 1940, kterému byly podřízeny veškeré letecké jednotky a formace.

Základní organizační jednotkou Regia Aeronautica bylo Stormo (křídlo či letecký pluk), vybavené letouny shodného určení (stíhací, bombardovací, bitevní či průzkumné), složené ze dvou (v případě stíhacích jednotek někdy tří) Gruppo (skupin či perutí), z nichž každá se skládala ze tří (stíhací) či dvou (ostatní typy jednotek) letek (Squadriglia). Letka měla šest až devět operačních strojů, a letky sdružené v jedné Gruppo byly vyzbrojené shodným typem letadla, totéž platilo i o skupinách sdružených v jednom Stormi, ačkoliv ne vždy tak důsledně. Mimo strukturu Stormi existovaly i samostatné menší specializované (například průzkumné či transportní) jednotky, ať již skupiny či letky, přímo podřízené vyšším leteckým velitelstvím.

Území kontinentální Itálie bylo rozděleno mezi čtyři letecké oblasti či sbory (původně Zona Aerea Territoriale – ZAT – doslova územní letecká oblast, později Squadra Aerea – SA – doslova letecká eskadra, případně flota), jejichž velitelstvím (Squadra Aerea 1 – Milán, Squadra Aerea 2 – Palermo, po prosinci 1940 redislokována na severovýchod Itálie s velitelstvím v Padově, Squadra Aerea 3 – Řím, Squadra Aerea 4 – Bari) byly podřízeny letecké jednotky (Stormi a samostatná Gruppi či Squadriglie) v nich dislokované, sdružené dále do dvou či více leteckých divizí (Divisione Aerea), případně brigád (Brigata Aerea), jakožto vyšších taktických formací.

Samostatná vyšší územní velitelství letectva (Comando Aeronautica) postavením a určením obdobná ZAT či SA, ale většinou s menším počtem jednotek, existovala i pro území italských koloniálních držav: Italská Libye – Comando Aeronautica della Libia, v roce 1940 přejmenované na Squadra Aerea 5, s velitelstvím v Tripolisu, Comando Aeronautica Africa Orientale Italiana – pro území Italské Východní Afriky – velitelství v Addis Abeba (do r. 1936 existovala samostatná velitelství pro vzdušné síly v Eritreji a Somálsku); zámořská či anektovaná území Itálie: Aeronautica della Sardegna – velitelství v Cagliari, Aeronautica della Sicilia – Palermo (po r. 1940), Aeronautica della Egeo – Rodi, Aeronautica della Albania – Tirana (od r. 1939); a za druhé světové války i velitelství pro jednotlivá území dočasně okupovaná italskými ozbrojenými silami (Aeronautica della Provence, Aeronautica della Tunisia, Aeronautica della Grecia).

Mimo tuto strukturu stály vyčleněné formace administrativně sice podřízené vrchnímu velení letectva (Superaereo) ale určené ke spolupráci s formacemi jak italské královské armády – Comando Superiore Aviazione Ausiliaria Regio Esercito, jejichž Gruppi a Squadriglie (převážně pozorovací a spojovací) byly takticky přímo podřízeny jednotkám pozemních vojsk, tak i námořnictva – Comando Superiore Aviazione Ausiliaria Regia Marina, zahrnující letadla operující nad mořem ze základen na pevnině, většinou průzkumné plovákové letouny a létající čluny, a Comando Aviazione Supermarina, zahrnující lehké průzkumné hydroplány operující z palub bitevních lodí a křižníků, pod přímou kontrolou vrchního velitelství (Supermarina) námořnictva.

Další samostatné velitelství Comando Servizi Aerei Speciali (speciální letecké služby) kontrolovalo letecké transportní jednotky, a v době druhé světové války mu bylo podřízeno i velitelství Nuclei Communicazioni, které převzalo vybavení, personál a provoz původně civilních aerolinek.

V období druhé světové války také byly vytvořeny dva expediční letecké svazky – Corpo Aereo Italiano, vyslané do bitvy o Británii, a Comando Aviazione Corpo di Spedizione Italiano in Russia vyslané na východní frontu, později rozšířené na Corpo Aereo Spedizione in Russia.

Používané typy letadel

Stíhací letouny

Importované

SPAD S.XIII – používán v době brzy po vzniku Regia Aeronautica k výcviku
Messerschmitt Bf 109G – zakoupeny před 8. 9. 1943
Dornier Do 217J (noční stíhačka) – před 8. 9. 1943
Supermarine Spitfire – po vyhlášení války Německu
Bell P-39 Airacobra – po vyhlášení války Německu

Kořistní

Dewoitine D.520 – 46 kusů, užívaných k obraně letišť a pokračovacímu výcviku stíhacích pilotů

Bombardéry

Importované

Junkers Ju 87 Picchiatello – používány od roku 1940
Junkers Ju 88 – zakoupeny před 8. 9. 1943
Martin Baltimore – dodány po roce 1943

Zajímavé prototypy

Caproni-Campini N.1

Někteří významní příslušníci

Odkazy

Poznámky

↑ Podle Václava Němečka (Vojenská letadla 2: Vojenská letadla mezi světovými válkami, Praha, Naše vojsko, 4. vydání, 1990) již ve dvacátých letech ustala aplikace kokard na křídlech, a příslušnost letadel byla v období do roku 1935 označována pouze trupovým znakem a svislými zeleno-bílo-červenými pruhy italské národní trikolory na kormidle.
↑ Na letadlech aplikován jako obtisk. Před válkou ve středním bílém pruhu trikolory na směrovém kormidle, později ve svislém rameni bílého kříže, kterým byla trikolora na svislých ocasních plochách těsně před vstupem Italie do druhé světové války nahrazena.
↑ Okamžitě po pádu fašistické diktatury v červenci 1943 bylo nařízeno odstranit z letadel Regia Aeronautica symboly spjaté s fašismem. Do září 1943, tak, přinejmenším teoreticky, označení italských válečných letadel spočívalo pouze v bílém kříži na ocasních plochách. Někdy však došlo pouze k překrytí fasces na křídelních znacích kamuflážní barvou, a zbytek znaku byl na letounu ponechán.
↑ Loutková Italská sociální republika, vyhlášená na Německem okupovaném severu Itálie sesazeným italským diktátorem Benitem Mussolinim založila 27. října 1943 vlastní Aviazione Nazionale Repubblicana (do června 1944 označené pouze jako Aviazione Repubblicana), jehož personál sice pocházel z řad Regia Aeronautica, ale jednotky vznikaly zcela nově, a nepřejímaly označení dosavadních jednotek Regia Aeronautica, ačkoliv některé používaly stejné emblémy jako dosavadní jednotky Regia Aeronautica.

Reference

↑ ^a ^b http://www.aeroflight.co.uk/waf/italy/af/ital-af2-home.htm

Literatura

Chris Dunning: Courage alone: The Italian Air Force 1940–1943, Air Research Publications, 1988

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Regia Aeronautica na Wikimedia Commons
(anglicky) (italsky) Regia Aeronautica – fotogalerie
(italsky) La Regia Aeronautica al 10 giugno 1940
Regia Aeronautica začátkem druhé světové války – na www.valka.cz
Zážitky italského stíhacího pilota z počátku druhé světové války – na www.fronta.cz
Italské letectvo na straně Spojenců – na www.valka.cz

[1] Podle Václava Němečka (Vojenská letadla 2: Vojenská letadla mezi světovými válkami, Praha, Naše vojsko, 4. vydání, 1990) již ve dvacátých letech ustala aplikace kokard na křídlech, a příslušnost letadel byla v období do roku 1935 označována pouze trupovým znakem a svislými zeleno-bílo-červenými pruhy italské národní trikolory na kormidle.

[2] Na letadlech aplikován jako obtisk. Před válkou ve středním bílém pruhu trikolory na směrovém kormidle, později ve svislém rameni bílého kříže, kterým byla trikolora na svislých ocasních plochách těsně před vstupem Italie do druhé světové války nahrazena.

[4] Okamžitě po pádu fašistické diktatury v červenci 1943 bylo nařízeno odstranit z letadel Regia Aeronautica symboly spjaté s fašismem. Do září 1943, tak, přinejmenším teoreticky, označení italských válečných letadel spočívalo pouze v bílém kříži na ocasních plochách. Někdy však došlo pouze k překrytí fasces na křídelních znacích kamuflážní barvou, a zbytek znaku byl na letounu ponechán.

[5] Loutková Italská sociální republika, vyhlášená na Německem okupovaném severu Itálie sesazeným italským diktátorem Benitem Mussolinim založila 27. října 1943 vlastní Aviazione Nazionale Repubblicana (do června 1944 označené pouze jako Aviazione Repubblicana), jehož personál sice pocházel z řad Regia Aeronautica, ale jednotky vznikaly zcela nově, a nepřejímaly označení dosavadních jednotek Regia Aeronautica, ačkoliv některé používaly stejné emblémy jako dosavadní jednotky Regia Aeronautica.

[data-3] ttp://www.aeroflight.co.uk/waf/italy/af/ital-af2-home.htm

[p 1]

[p 2]

[1]

[p 3]

[p 4]