Přeskočit na obsah

R-40 (raketa)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bisnovat R-40 (později Molnija a Vympel, v kódu NATO "AA-6 Acrid") je protiletadlová řízená střela dlouhého dosahu vyvinuta v konstrukční kanceláři Bisnovat. Je to pravděpodobně první sovětská střela vzduch-vzduch 2. generace. Byla primárně vyvíjena pro záchytné stíhací letouny MiG-25.[1]

Práce na nové střele dlouhého dosahu, která měla nahradit starší R-4 začaly v konstrukční kanceláři M. Bisnovata počátkem roku 1962. Střela disponuje vysokým poměrem tahu k hmotnosti díky čemuž dosahuje maximální rychlosti až 5 M. Tato rychlost způsobuje extrémní aerodynamický ohřev a proto byl při vývoji poprvé jako konstrukční materiál použit titan. S použitím titanu bylo spojeno množství technických problémů, které bylo třeba vyřešit. Novinkou bylo také použití keramických materiálů pro výrobu krytu radarové soustavy. Střela je jen o málo větší než její předchůdce, ale má podstatně delší dosah, který u základní verze představuje 30 km. V září 1969 byly z letadla MiG-25 poprvé úspěšně odpáleny dvě střely R-40R na bezpilotní MiG-17 letící ve výšce 600 m. V následujícím roce byly tyto rakety zavedeny do výzbroje sovětského letectva.

Po přeletu poručíka Viktora Bělenka s MiGem-25 z SSSR do Japonska v září 1976 se MiG-25 podrobil modernizaci, která mimo jiné znamenala výměnu radarového systému letadla. Pro tento radarový systém byla zkonstruována nová střela R-40D, která má delší dosah, zvýšenou citlivost hlavice, zlepšenou odolnost proti rušení a vibracím a schopnost sestřelit nízko letící cíl na pozadí země.

Výroba raket R-40 byla zastavena v roce 1991.

R-40R (nahoře) a R-40Т (dole)
  • R-40R – verze s poloaktivním a v konečné fázi letu aktivním radiolokačním naváděním s dosahem 30 km.
  • R-40T – verze s infračerveným naváděním s dosahem 25 km.
  • R-40RD – výrazně zdokonalená R-40R s dosahem 60 km.
  • R-40TD – výrazně zdokonalená R-40T s dosahem 30 km (některé zdroje uvádějí 40 km.
  • R-40D1 – verze se zlepšeným ovládacím systémem a novou bojovou hlavicí vyvinutou konstrukční kanceláří Vympel.

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]

Současní

[editovat | editovat zdroj]

Bývalí uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
  • IndieIndie Indie
  • IrákIrák Irák
  • RuskoRusko Rusko (oficiálně střely R-40 vyřadilo z výzbroje v roce 2008, ale ještě v roce 2010 byl zachycen MiG-31 vyzbrojený těmito raketami)
  • Sovětský svaz Sovětský svaz (po rozpadu SSSR se dostaly do výzbroje nástupnických států)
  • SýrieSýrie Sýrie

Bojové nasazení

[editovat | editovat zdroj]
  • během konfliktů na Blízkém východě používal střely R-40 Irák a velmi pravděpodobně i Sýrie.
  • 17. ledna 1991 sestřelil MiG-25, pilotovaný poručíkem Zuhajrem Dávúdem, střelou R-40TD americký F/A-18C Hornet, pilotovaný Scooty Speicherem.[2][3] Byl to jediný sestřel iráckého letectva během operace Pouštní bouře.
  • 23. prosince 2002 sestřelil irácký MiG-25 střelou R-40 americké bezpilotní letadlo MQ-1 Predator, které provádělo průzkumný let nad Irákem. MQ-1 byl vyzbrojen dvěma raketami AIM-92 Stinger a také vystřelil. Zatímco Stinger minul, raketa R-40 si připsala další přesný zásah.[4]

Specifikace (R-40R/R-40RD)

[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: 5 M
  • Maximální přetížení: 18 g[5]
  • Dosah:
    • 30 km (R-40R)
    • 60 km (R-40RD)
  • Maximální přetížení cíle: 2,5 g

Specifikace (R-40T/R-40TD)

[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Hmotnost: 450 kg
  • Délka: 5,98|
  • Průměr: 31 cm
  • Rozpětí: 1,45|m
  • Bojová hlavice: 70 kg
  • Navádění: infračervené
  • Motor: raketový, na tuhé pohonné látky
  • Maximální rychlost: 5 M
  • Maximální přetížení: 18 g
  • Dosah:
    • 25 km (R-40T)
    • 30 km (R-40TD) (některé zdroje uvádějí 40 km)
  • Maximální přetížení cíle: 4 g
  1. R-40 (AA-6 Acrid) military.cz 2012
  2. Sadik, A., Zampini, D. "Tretij Den' (i posledujuschie…)" ["The Third Day (and beyond…)"]. Aviacija i vremja [Aviation and Time] No. 6 (2005).
  3. Miller, Mark. „Death of a Fighter Pilot.“ The New York Times 15. september 1992: op-ed page. & Intelligence Community Assessment of the Lieutenant Commander Speicher Case. 27. březen 2001. FOIA Electronic Reading Room. CIA. 10. september 2006
  4. Krane, Jim. „Pilotless Warriors Soar To Success.“ CBS News 25. apríl 2003. [1]
  5. Rakety vzduch-vzduch [online]. letectvo.tym.sk [cit. 2013-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-18. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]