Přeskočit na obsah

Pyknantemum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPyknantemum
alternativní popis obrázku chybí
Pyknantemum úzkolisté (Pycnanthemum tenuifolium)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
Rodpyknantemum (Pycnanthemum)
Michx., 1803
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pyknantemum[1] (Pycnanthemum) je rod rostlin z čeledi hluchavkovité. Jsou to aromatické byliny s jednoduchými vstřícnými listy a drobnými, bílými nebo světle fialovými, pyskatými květy, které hojně přitahují hmyz, zejména včely. Rod zahrnuje asi 19 druhů a je rozšířen výhradně v Severní Americe. Nejvíce druhů roste na jihovýchodě USA.

Pyknantema mají význam v lékařství a léčitelství, jsou zdrojem esenciálních olejů a v poslední době nacházejí využití i jako okrasné trvalky. Řada druhů je plně mrazuvzdorných i v podmínkách střední Evropy.

Zástupci rodu pyknantemum jsou vytrvalé, silně aromatické byliny. Listy jsou vstřícné, jednoduché, přisedlé nebo krátce řapíkaté, s vejčitou, kopinatou, eliptickou nebo čárkovitou, celokrajnou nebo na okraji různě zubatou čepelí. Květenství je hlávka, chocholík nebo soubor lichopřeslenů složených z klubek (párových vrcholíků). Kalich může být pravidelný nebo dvoustranně souměrný, válcovitý nebo trubkovitě zvonkovitý, a je zakončený 5 zuby. Koruna je bílá až světle fialová s purpurovými skvrnami, dvoupyská, s přímou korunní trubkou. Tyčinky jsou 4, buď jsou všechny stejně dlouhé nebo 2 delší. U některých druhů vyčnívají z koruny. Plodem je trojhranný oříšek.[2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod pyknantemum zahrnuje asi 19 druhů. Je rozšířen výhradně v Severní Americe. Převážná většina druhů se vyskytuje ve východní polovině kontinentu. Výjimkou je pouze Pycnanthemum californicum, endemit Kalifornie. Centrum rozšíření rodu je na jihovýchodě USA. Některé druhy zasahují i do východní Kanady.[3][4] Většina druhů roste na narušených stanovištích, v přirozených otevřených společenstvech nebo na lesních okrajích.[2]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Květy jsou opylovány hmyzem. Rostliny rodu pyknantemum jsou v Severní Americe živnými rostlinami housenek můr Eutrapela clemataria, Heliotis virescens a lišaje Sphinx eremitus.[5]

Rod Pycnantemum je v rámci čeledi Lamiaceae řazen do podčeledi Nepetoideae, tribu Mentheae a podtribu Menthinae. Podle výsledků molekulárních studií jsou nejblíže příbuznými rody Monarda a Blephilia, s nimiž tvoří rod Pycnanthemum monofyletickou skupinu.[6]

Pyknantema jsou v rámci České republiky dosud poměrně málo známé trvalky, v posledních letech občas vysazované do trvalkových kompozic. Drobné bílé nebo nafialovělé květy v hojném množství přitahují hmyz, zejména včely. Pěstují se úzkolisté druhy (pyknantemum úzkolisté, pyknantemum pýřité) i širokolisté druhy, z nichž některé mají výrazné šedé ochlupení horních listenů pod květenstvím (např. Pycnanthemum muticum, P. incanum). Druh Pycnanthemum montanum má listeny nafialovělé. Rostliny se vysazují zejména jako výplňové trvalky v kombinaci s jinými rostlinami. Druh Pycnanthemum muticum je vhodný i na plošné výsadby.[7] Některé druhy je možno vidět např. ve sbírkách Dendrologické zahrady v Průhonicích a Pražské botanické zahrady v Tróji.[8]

Rostliny mají výraznou mátovou vůni a jsou používány v bylinném lékařství podobně jako máta. Nálev z čerstvé nebo sušené nati slouží při léčení nachlazení, horečkách, zažívacích potížích a plynatosti.[7] Z některých druhů je destilován olej (silice) s velmi vysokým obsahem pulegonu, který u některých druhů (Pycnanthemum incanum, P. muticum) dosahuje až přes 90 % silice. Silice se používá jako náhrada silice z poleje obecné.[9]

Pěstování a množení

[editovat | editovat zdroj]

Rostliny prospívají na slunných a sušších stanovištích. Jsou vesměs mrazuvzdorné. Některé druhy se mohou ve vlhčích půdách intenzivně rozrůstat do okolí prostřednictvím podzemních výběžků. Pyknantema lze snadno množit semeny, která se vysévají na povrch substrátu v jarních měsících a v teplém skleníku klíčí velmi ochotně. Starší rostliny lze též množit dělením trsů.[7]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 7.. Berlin: Springer, 2004. ISBN 978-3-642-62200-7. (anglicky) 
  3. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017 [cit. 2018-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-22. (anglicky) 
  4. Plants Database: Pycnanthemum [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BRÄUCHLER, Christian; MEIMBERG, Harald; HEUBL, Günther. Molecular phylogeny of Menthinae (Lamiaceae, Nepetoideae, Mentheae) – Taxonomy, biogeography and conflicts. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2010, čís. 55. 
  7. a b c BAROŠ, Adam. Pycnanthemum – novinka do trvalkových výsadeb [online]. 2010. Dostupné online. 
  8. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  9. NIIR BOARD. The Complete Technology Book of Essential Oils (Aromatic Chemicals). [s.l.]: NIIR, 2017. ISBN 978-8178330662. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]