Přeskočit na obsah

Pulzarová planeta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Umělecké zobrazení pulzaru s planetami

Pulzarové planety jsou planety obíhající pulzary. První takové planety byly objeveny v roce 1992 u milisekundového pulzaru a zároveň šlo o první potvrzené exoplanety. Pulzary fungují jako přesné hodiny a i malé planety mohou způsobit detekovatelné změny v jejich signálech. Nejmenší známá exoplaneta je právě pulzarová planeta.

Tyto planety jsou velmi vzácné, v NASA Exoplanet Archive je evidováno jen asi půl tuctu takových objektů. Vznik těchto planet vyžaduje specifické podmínky. Mnohé z nich mohou být exotické, například diamantové planety, vzniklé částečnou destrukcí hvězdného průvodce. Intenzivní záření a částicové větry od pulzarů však pravděpodobně znemožňují existenci života na těchto planetách.

Vznik planet vyžaduje existenci protoplanetárního disku, přičemž většina teorií předpokládá „mrtvou zónu“, kde není turbulence a kde mohou vznikat planetesimály.[1] Pulzary díky své vysoké svítivosti formování těchto zón komplikují.[2] Pro vznik planet je tedy nutný disk s velkou hmotností.[3]

Existuje několik scénářů vzniku pulzarových planet:

  • Planety první generace mohou přežít supernovu.[4]
  • Planety druhé generace vznikají z materiálu, který spadne zpět na pulzar po supernově.[5]
  • Planety třetí generace vznikají destrukcí průvodní hvězdy.[6]

Příklady

[editovat | editovat zdroj]

První potvrzené pulzarové planety byly objeveny u PSR B1257 12. Tento systém obsahuje tři planety: jednu malou terestrickou planetu a dvě superzemě. Tyto planety pravděpodobně vznikly z disku zbytků po zničení hvězdného průvodce.[7]

Dalším pozoruhodným systémem je PSR J1719−1438, který hostí „diamantovou planetu“. Tato planeta je pravděpodobně zbytkem průvodní hvězdy, která byla odpařena zářením pulzaru.[8]

Systém kolem PSR B1620−26 obsahuje circumbinární planetu v kulové hvězdokupě. Tato planeta, stará přes 12 miliard let, dokládá, že planety mohou vznikat i v prostředí s nízkým obsahem kovů.[9]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Pulzary fungují jako velmi přesné hodiny, což umožňuje detekci i velmi malých planet prostřednictvím časování pulzarů. Planety způsobují drobné odchylky v načasování signálů pulzaru díky své gravitaci, která vyvolává měřitelný Dopplerův jev.[10]

Ačkoli metoda časování je účinná, přímé pozorování pulzarových planet je obtížné kvůli jejich unikátnímu prostředí a nízkým emisím světla.[11] Spektroskopická analýza je také komplikována složitým spektrem pulzarů.[12]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. Martin, R. G., Livio, M., & Palaniswamy, D. (2016). "Why Are Pulsar Planets Rare?" The Astrophysical Journal, 832(2), 122.
  2. Wolszczan, A. (2015). "Fifteen years of the neutron star planet research". Physica Scripta, T130, 014005.
  3. Martin, R. G., Livio, M., & Palaniswamy, D. (2016).
  4. Patruno, A., & Kama, M. (2017). "Neutron star planets: Atmospheric processes and irradiation". Astronomy & Astrophysics, 608, A147.
  5. Martin, R. G., Livio, M., & Palaniswamy, D. (2016).
  6. Martin, R. G., Livio, M., & Palaniswamy, D. (2016).
  7. Wolszczan, A., & Frail, D. A. (1992). "A planetary system around the millisecond pulsar PSR1257 12". Nature, 355(6356), 145–147.
  8. Margalit, B., & Metzger, B. D. (2017). "Merger of a white dwarf–neutron star binary to diamond planets". Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, 465(3), 2790–2803.
  9. Setiawan, J., et al. (2010). "A Giant Planet Around a Metal-Poor Star". Science, 330(6011), 1642–1644.
  10. Flam, F. (1992). "Have Astronomers Bagged A Pair of Pulsar Planets?". Science, 255(5042), 290.
  11. Nekola Novakova, J., & Petrasek, T. (2017). "Feasibility and benefits of pulsar planet characterization". European Planetary Science Congress.
  12. Martin, R. G., Livio, M., & Palaniswamy, D. (2016).