Postdemokracie

Postdemokracie (angl. post-democracy) je neologický termín, popisující státní zřízení, které se řídí demokratickými pravidly a principy, avšak jejich aplikace je postupně omezována.

Použití pojmu

O zavedení pojmu postdemokracie se zasloužili hlavně:

britský politolog Colin Crouch^[1]
britský konzervativní žurnalista Peter Osborne

Crouch popsal postdemokracii jako postupné nahrazování právního státu a parlamentní demokracie strukturou lobujících mocenských skupin, jejichž cílem je smlouváním prosadit taková pravidla hry, která jsou výhodná pro nejmocnější ekonomická uskupení.

Petr Osborne termín postdemokracie prezentoval ve svém dokumentu o všeobecných volbách ve Spojeném království v roce 2005.

V Česku je zavedení tohoto termínu připisováno prezidentu Václavu Havlovi, který jej nejdříve použil v eseji Moc bezmocných. Tento pojem vychází z dějinného filozofického, politického i sociálního cyklu, který najdeme už u starověkých myslitelů.

Diskuse o pojmu

Průvodní jevy, které postdemokracie s sebou nese, vzbuzují v kurzech politologů debaty o tom, nakolik je tento trend silný a skutečný, eventuálně, jaká bude jeho opravdová podoba. Reakcí zastánců demokracie je pak většinou znepokojení z toho, že státy, kterým postdemokratický přesun hrozí, ztrácejí své fundamentální hodnoty a principy, např. princip brzd a protivah (Checks & Balances, kontrola a vyvažování), definovaný v ústavě Spojených států amerických, a jsou vystaveny postupným změnám směrem k oligarchickým režimům.^[zdroj?]

Postdemokracie versus demokracie

Postdemokracie není úplným popřením demokracie, některé součásti „starého“ demokratického režimu přežívají – volby, politické strany, odbory.

Vlastnosti

Postdemokracie může být charakterizována:

volbami, které ve svém důsledku nereprezentují vůli lidu
nerespektováním občanských práv státem nebo jejich zástupci
neschopností vést vyrovnané nebo proporciálně vyvážené debaty o určitých problémech
posilování vlivu nevládních organizací na řízení politiky^[2]
nedostatečné debaty, osvěta a informovanost občanů o důležitých problémech, na které mají právo vyjádřit svůj názor, a účast velkých (často nadnárodními korporacemi vlastněných) médií na tomto procesu^[3]

Jako základní vlastnost postdemokracie lze označit to, že obyvatelům státu je de facto do značné míry odebrána možnost podílet se na jeho politice.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Post-democracy na anglické Wikipedii.

↑ Colin Crouch je emeritovaný profesor na International Centre for Governance and Public Management, Warwick Business School, Coventry. Seznam jeho publikací je na http://www.mpifg.de/forschung/wissdetails_de.asp?MitarbID=90 Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine. (německy).
↑ Postdemokracie - hrozba nebo naděje?. www.cevro.cz [online]. [cit. 2008-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.
↑ Archivovaná kopie. www.fragmenty.cz [online]. [cit. 2008-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.

Související články

Literatura

CROUCH, Colin: Post Democracy, 2004, ISBN 0-7456-3315-3
(česky) CEVRO: Postdemokracie - hrozba nebo naděje? (sborník textů)

Externí odkazy

(anglicky) On Coping with Post Democracy
(anglicky) What is Post-Democracy?
(španělsky) La postdemocracia
(francouzsky) Postdémocratie
(francouzsky) Qui veut de la post-démocratie ?

[1] Colin Crouch je emeritovaný profesor na International Centre for Governance and Public Management, Warwick Business School, Coventry. Seznam jeho publikací je na http://www.mpifg.de/forschung/wissdetails_de.asp?MitarbID=90 Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine. (německy).

[2] Postdemokracie - hrozba nebo naděje?. www.cevro.cz [online]. [cit. 2008-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.

[3] Archivovaná kopie. www.fragmenty.cz [online]. [cit. 2008-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.

[1]

[2]

[3]