Přeskočit na obsah

Polská opera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chopinova Polonéza, dílo Teofila Kwiatkowského. Fryderyk Chopin jako skladatel, „tvůrce“ skvělé hudební formy obsahující historii a kulturu národa - ilustrace možné „Chopinovy opery“; viz: Národní opera

Polská opera případně polská národní opera je koncept, který může být definován několika způsoby:

  1. jako opera o Polsku či polských dějinách od polského skladatele (např. Ubu Rex Krzysztofa Pendereckého),
  2. jako opera napsaná v polštině
  3. jako operní budova na území Polska.

Podobně, také výraz polská operní tradice může představovat tradici uvádění oper v Polsku nebo samotnou tvorbu oper v polštině polskými skladateli nebo libretisty.

Dějiny polské opery

[editovat | editovat zdroj]

Vladislavova opera

[editovat | editovat zdroj]
Vladislav IV. Vasa, zakladatel polské opery
Velký sál Královského hradu ve Varšavě v době panování Vladislava IV. - první nepřetržitě fungující operní divadlo na světě.

První opery (tzn. dramma per musica uváděné v Itálii v období baroka) byly v Polsku uvedeny v době panování krále Zikmunda III. Vasy. Toho však umění příliš nezajímalo, ovšem jeho syn, korunní princ Vladislav, byl milovníkem a patronem opery.

Před 8. březnem 1628 byla z jeho iniciativy uvedena opera Galatea s hudbou Sante Orlandiho a textem Gabriela Chiabrery. [1] Významnou událostí v té době však bylo uvedení první opery, zkomponované ženo La Liberazione di Ruggiero dall'isola d'Alcino italské skladatelky Francescy Cacciniové v témže roce. Opera vzbudila u šlechty tak silný ohlas, že byla přeložena do polštiny.

Poté, co se Vladislav stal králem, vyčlenil sál Královského hradu pro operním představení italského operního souboru Marca Scacchiho. Provoz operní scény byl slavnostně zahájen v roce 1635 operou Giuditta. Toto dramma per musica na téma biblického příběhu Júdit bylo uvedeno na počest míru v Polanově. Autorem tohoto a dalších libret byl zřejmě Virgilio Puccitelli. Ve Vladislavově opeře se uváděla drama per musica, balety a další vokální díla. Za vlády Vladislava IV. byl uveden asi tucet oper, které se však do dnešních dnů nedochovaly. Vladislavova varšavská opera byla první stálou operní scénou v Evropě (nepřetržitě fungovala v letech 1635–1648).

V dobách Michała Korybuta Wiśniowieckého a Jana III. Sobieského byly opery uváděny zřídka a byly vzácnými uměleckými událostmi.

Nejstarší dochovaná polská opera - Heca neboli hon na zajíce

[editovat | editovat zdroj]

Kromě opery seria vznikala v Polsku také komická díla. Příkladem takového díla je anonymní operní kus z přelomu 17. a 18. století, považovaný za nejstarší dochovanou polskou operu. Libreto z prostředí lovu, napsané pravděpodobně k oslavě některého z lovců pochází z doby kolem roku 1680, pravděpodobně z jihovýchodního Polska, snad Lvovského vojvodství. Nově byla opera publikována v roce 2005, s názvem od prof. Jerzyho Gołose Heca neboli hon na zajíce.


Saská opera

[editovat | editovat zdroj]
Johann Adolph Hasse

Velkým modernizátorem polské opery byl saský a polský král August III. V roce 1748 postavil Opernhaus (operní dům) ve varšavské Saské zahradě,[2] kde se konala pravidelná operní představení německých a italských skladatelů. V té době se v Polsku objevila hvězda evropské opery, německý skladatel Johann Adolph Hasse, který v Polsku proslavil operu mezi šlechtou a polskou operu pozvedl na evropskou úroveň. Hasse napsal operu Zenobia na libreto Pietra Metastasia speciálně pro varšavskou operu.

Stanislavova opera

[editovat | editovat zdroj]

Polská opera vzkvétala nejvíce za vlády Stanislava Augusta Poniatowského. V roce 1777 napsal Franciszek Bohomolec text kantáty Nędza uszczęśliwiona (Štěstí v neštěstí), kterou později Wojciech Bogusławski přeměnil na operní libreto, na nějž Maciej Kamieński zkomponoval operu, která byla následně uvedena ve Varšavské opeře.

Skladatel Maciej Kamieński (též Matej Kamenický) byl polonizovaný Slovák, zatímco Bogusławski a Bohomolec byli polští šlechtici. Tím začala činnost Bogusławského, kterému se později říkalo „otec polského divadla“. Bogusławski napsal a zinscenoval komickou operu s hudbou Jana Stefaniho Henryk VI na łowach (Jindřich VI. na lovu), a pak Cud mniemany, czyli Krakowiacy i Górale (Domnělý zázrak aneb Krakováci i Horalové).

Text této opery se po lednovém povstání ztratil, ale byl znovuobjeven v roce 1929 Leonem Schillerem (který jej označil za „polskou národní operu“), je dnes považován za mistrovství v narážkách. Premiéra Krakowiaků a Highlanderů 1. března 1794 údajně vyvolala neobvykle velký potlesk. Konala se asi čtyři týdny před Kościuszkovou přísahou na krakovském trhu a samotná opera obsahovala pro-církevní hesla. Po čtyřech výstavách ji úřady nařídily, aby byla z plakátu odstraněna kvůli její neočekávané popularitě a narážkám na potrat.

Národní opera

[editovat | editovat zdroj]
Józef Elsner
Karol Kurpiński

Politické rozdělení země polskou operní produkci nezastavilo. Wojciech Bogusławski stále aktivně tvořil a v 90. letech 18. století do Lvova přišel Józef Elsner. Z mnoha jeho oper se dochovala pouze jediná - Amazonky aneb Herminia. Když později Elsner nastoupil do Národní opery ve Varšavě, začal psát opery inspirované polskou lidovou hudbou. Tak vznikla první národní opera v Polsku a současně na světě. [3]

Seznam významných polských oper

[editovat | editovat zdroj]
Původní

název

Český

název

Autor

hudby

Libreto Rok a místo

premiéry

Nędza uszczęśliwiona Štěstí v neštěstí Maciej Kamieński Wojciech Bogusławski podle Franciszka Bohomolce 1778, Varšava
Cud mniemany, czyli Krakowiacy i Górale Domnělý zázrak aneb Krakováci i Horalové Jan Stefani Wojciech Bogusławski 1794, Varšava
Faust Faust Antonín Radziwiłł Johann Wolfgang Goethe Částečeně uvedeno roku 1810 v Berlíně a 1811 ve Výmaru
Pałac Lucypera Luciferův zámek Karol Kurpiński Alojzy Żółkowski 1811, Varšava
Zabobon, czyli Krakowiacy i Górale Karol Kurpiński Wojciech Bogusławski 1816, Varšava
Król Łokietek, czyli Wiśliczanki Král Lokýtek Józef Elsner Ludwik Adam Dmuszewski 1817–1818, Varšava
Zamek w Czorsztynie, czyli Bojomir i Wanda Karol Kurpiński Józef Wawrzyniec Krasiński 1819, Varšava
Halka Halka Stanisław Moniuszko Włodzimierz Wolski 1847, Vilno, 1858, Varšava
Monbar, czyli Filibustierowie Ignacy Feliks Dobrzyński Seweryna z Żochowskich Pruszakowa a Ludwik Paprocki 1863, Varšava
Straszny dwór Strašidelný zámek Stanisław Moniuszko Jan Chęciński 1865, Varšava
Paria Paria Stanisław Moniuszko Jan Chęciński podle Casimira Delavigne 1869, Varšava
Konrad Wallenrod Konrád Wallenrod Władysław Żeleński Zygmunt Sarnecki, Władysław Noskowski-Łada 1885, Lvov
Goplana Władysław Żeleński Ludomił German podle Juliusze Słowackého 1896, Krakov
Manru Ignacy Jan Paderewski Alfred Nossig podle Józefa Ignacego Kraszewského 1901, Drážďany
Maria Roman Statkowski podle Antoniho Malczewského 1906, Varšava
Bolesław Śmiały Boleslav Chrabrý Ludomir Różycki Aleksander Bandrowski 1909, Lvov
Eros a Psyche Erós a Psyché Ludomir Różycki Jerzy Żuławski 1917, Vratislav
Legenda Bałtyku Baltská pověst Feliks Nowowiejski Waleria Szalay-Groele, Krystyna Jeżewska 1924, Poznaň
Zemsta za mur graniczny Zygmunt Noskowski podle Aleksandra Fredry 1926, Varšava
Król Roger Král Roger Karol Szymanowski Jarosław Iwaszkiewicz 1926, Varšava
Margier Konstanty Gorski W.W.G. (Walgier) podle básně Władysława Syrokomli 1927, Poznaň

(vydáno tiskem: Petrohrad, 1905)

Złote runo Zlaté rouno Aleksander Tansman Salvador de Madariaga 1939

(polská předpremiéra 2016 v Lodži)

Bunt żaków Studentská vzpoura Tadeusz Szeligowski Roman Brandstaetter 1951, Vratislav
Zaczarowane koło Jerzy Gablenz podle Lucjana Rydla 1955, Bytom
Jutro Zítra Tadeusz Baird Jerzy Sito 1966, Varšava
Odprawa posłów greckich Witold Rudziński Bogdan Ostromęcki podle Jana Kochanowského 1966, Krakov
Diabły z Loudun Krzysztof Penderecki John Whiting 1968–1969, Hamburg
Kolonia karna V kárném táboře Joanna Bruzdowicz Joanna Bruzdowicz a Jaroslav Simonides podle povídky Franze Kafky 1972 (Tours), 1995 (Varšava)
Trojanki Joanna Bruzdowicz Jacques Luccioni podle Eurípida 1973, Saint-Denis

(polská předpremiéra 1979 s libretem Michała Sprusińského)

Pierścień wielkiej damy Prsten velké dámy Ryszard Bukowski Maria Straszewska

podle Cypriana Kamila Norwida

1974, Vratislav
Wit Stwosz Józef Świder Tadeusz Kijonka 1974, Bytom
Lord Jim Romuald Twardowski vlastní libreto podle Josepha Conrada 1976, Lodž
Raj utracony Ztracený ráj Krzysztof Penderecki Christopher Fry podle Johna Miltona 1978, Chicago
W małym dworku Na zámečku Zbigniew Bargielski Z. Bargielski podle S.I. Witkiewicze 1981, Vratislav
Czarna maska Černá maska Krzysztof Penderecki Harry Kupfer 1986, Bayreuth
Ubu Król Král Ubu Krzysztof Penderecki Jerzy Jarocki a K. Penderecki podle Alfreda Jarryho 1991, Mnichov
Matka czarnoskrzydłych snów Matka černokřídlých snů Hanna Kulenty Paul Goodman 1996, Mnichov
Pokój saren Lech Majewski a Józef Skrzek Lech Majewski 1996, Bytom
Balthazar Zygmunt Krauze Ryszard Peryt podle Daniela Stanisława Wyspiańského 2001, Varšava (WOK)
Iwona, księżniczka Burgunda Zygmunt Krauze Zygmunt Krauze, Grzegorz Jarzyna podle Witolda Gombrowicze 2004, Paříž
Kochankowie z klasztoru Valldemosa Milenci z kláštera Valldemosa Marta Ptaszyńska Marta Ptaszyńska podle Janusze Krasińského 2010, Lodž
Moby Dick Eugeniusz Knapik Krzysztof Koehler podle Hermana Melvilla 2010, Varšava
Pasażerka Pasažérka Mieczysław Wajnberg Alexandr Viktorovič Medveděv podle Zofii Posmyszové 2010, Moskva
Madame Curie Elżbieta Sikora Agata Miklaszewska 2011, Paříž
Pułapka Past Zygmunt Krauze Z. Krauze, Grzegorz Jarzyna podle Tadeusze Różewicze 2011, Vratislav
Oresteja Oresteia Agata Zubel A. Zubel, podle Aischyla 2011, Varšava (WOK)
Kupiec wenecki Kupec benátský Andrzej Czajkowski John O’Brien podle Williama Shakespeare’a 2013, Bregenz

(dokončeno v roce 1982, uvedeno po smrti autora)

Cyberiada Krzysztof Meyer K. Meyer podle Stanisława Lema 2013, Poznaň
Qudsja Zaher Paweł Szymański Maciej Drygas 2013, Varšava
Universa. Otevřená opera Jan A.P. Kaczmarek 2014, Krakov (Stary Rynek)
Vesmírná opera Aleksander Nowak Georgi Gospodinow 2015, Poznaň
Czarodziejska góra Čarovná hora Paweł Mykietyn Małgorzata Sikorska podle Thomase Manna 2015, Malta Festival Poznaň
Olimpia z Gdańska Gdaňská Olympie Zygmunt Krauze Krystyna a Blaise de Obaldia 2015, Gdaňsk
Immanuel Kant Leszek Możdżer podle Thomase Bernharda 2017, Vratislav
Sąd ostateczny Poslední soud Krzysztof Knittel Mirosław Bujko nt obrazu Hansa Memlinga 2017, Gdaňsk

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polska opera na polské Wikipedii.

  1. Henryk Wisner, Władysław IV Waza, 1995 s. 164.
  2. Elżbieta Charazińska, Ogród Saski, Warszawa 1979, s. 38.
  3. Opera narodowa to znaczy opera zawierająca w sobie główne elementy kultury i świadomości narodu, jego prezentację i charakterystyczny byt tego narodu. W tym rozumieniu nie może być operą narodową przykładowo Dydona i Eneasz Henry’ego Purcella, ani nawet nawiązująca do ludowych legend opera Czarodziejski flet Wolfganga Amadeusa Mozarta. Leon Schiller, odkrywca Krakowiaków i Górali, nazywa tę operę narodową właśnie zgodnie z tą definicją. Opera Krakowiacy i Górale inspirowana była po części operą Der Bettelstudent, oder das Donnerwetter Petera von Wintera, w której lud jest przedstawiany jako motłoch. W Krakowiakach i Góralach więc przedstawienie ludu jako narodu chroniącego swego etosu, kultury i bytu czyni ją pierwszą znaną na świecie operą narodową. Musiało więc być to novum, ponieważ wcześniej nie komponowano oper dotyczących narodów nowożytnych i ich kulturalnego bogactwa. Właściwy modus opery narodowy utworzyli późniejsi kontynuatorzy – Elsner i Kurpiński. Następnie opera narodowa powstała w Rosji – pierwsze to opery Michała Glinki z lat 30. Potem opery Gioacchino Rossiniego i Giuseppe Verdiego we Włoszech, a raczej dla Włoch. Informacje zaczerpnięte po części z tekstu „Aby Polacy śpiewali...” Barbary Przybyszewskiej-Jarmińskiej.

Související články

[editovat | editovat zdroj]