Peripteros

Půdorys peripterálního chrámu s tmavě šedě vyznačeým prostorem **celly**.

Peripteros (řecky ὁ περίπτερος <ναός> – dokola okřídlený <chrám>) je jeden z půdorysů starověkých řeckých chrámů. Ze všech stran jsou sloupy a ve středu jednotlivé části chrámu, kde nezbytnou součástí prostoru jsou opět sloupy. Je to typ starověkého chrámu, ve kterém je cella obklopena řadou sloupů („peristasis"), která ohraničuje jeho ochoz („pteron"). Na stejném principu je i půdorys zvaný dipteros, který ovšem využívá dvakrát více sloupů.

Popis

Peripteros je pravděpodobně nejznámější a nejrozšířenější formou řeckého chrámu. Jeho naos je téměř vždy vytvořen jako antentempel nebo doppelantentempel. Obvykle má proto i pronaos a případně také opistodom. Ty jsou běžně tvořeny předsunutými bočními zdmi, antami, s obvykle dvěma sloupy mezi nimi. Peripteros má obvykle šest sloupů na čelní i zadní straně. Počet sloupů na podélných stranách se však může velmi lišit. Především v archaických dobách byl jejich počet vyšší (Heraion v Olympii (Řecko) se 6 × 16 sloupy). V klasických dobách se ustálilo pro dórský chrám schéma n × 2n 1 sloupů (na kratší n a delší straně 2×n 1) a tedy obvyklým 6 sloupů v průčelí odpovídalo 13 sloupů na podélných stranách. Chrámy se 6 × 15 sloupy (chrám Apolla v Delfách) nebo 6 × 14 (chrám Athena Alea v Tegea) však nadále existovaly, i když pouze jako reminiscence archaických modelů. Na přechodu k helenismu může být poměr i jiný, jak dokazuje chrám Asklépia v Epidauru se 6 × 11 sloupy nebo chrám Atheny v Pergamonu se 6 × 10 sloupy. Zvláštní formu mezi dórskými chrámy představuje Parthenón na Akropoli v Athénách se svými sloupy 8 × 17. Nicméně i zde je dodržen klasický poměr dispozice sloupů 2n 1.

Peripteros ionského řádu byl obvykle o něco menší a ve svém sloupovém vztahu sevřenější. Chrám boha Dia v Labraundě měl pouze 6 × 8 sloupů, chrám Apolla v Alabandě pouze 6 × 9 sloupů, athénin chrám v Priene 6 × 11 sloupů. Současně mohly mít ionské chrámy z archaického času 6 × 18 sloupů (Héraion na Samu).

Ve Velkém Řecku peripteroi (množné číslo slova peripteros) často chyběly. Kromě klasických řešení (chrám Athény v Paestu se 6 × 13 sloupy), měly četné chrámy proporce 6 × 14 nebo 6 × 15 sloupů. Jejich vznik tedy sahá až do starověku. V Paestu však byly i chrámy s lichým počtem předních sloupů, jako chrám Héry I (t.zv. Bazilika) se svými 9 × 18 sloupy, které však nelze považovat za pseudodipteros. V tomto chrámu, na rozdíl od všech zvyklostí, byly osové vzdálenosti předních sloupů ve srovnání s bočními zkráceny, zatímco u klasického řešení by mělo být spíše opačné provedení nebo stejné osové vzdálenosti všech sloupů.

V jižní Itálii obecně existuje mnohem větší nezávislost jednotlivých částí budov. Zatímco chrámy původní vlasti nebo Ionie pevně integrovaly naos do rytmu polohy sloupů, kdy se mezery mezi sloupy a mezi stěnami zjevně vztahovaly k sobě, části velkých řeckých budov v peripteru různě plují. Často nebyly ani stěny celly nějakým způsobem zarovnány s předními sloupy a ani anty nekončily linií, určené z dolního průměru sloupu nebo z osových vzdáleností. Několik málo chrámů v jižní a střední Itálii, které lze považovat za peripteros, mělo sloupové vztahy sevřenější, jako Apollónův chrám v Pompejích (6 × 10 sloupů), chrám A v oblasti sacra di Largo Argentina v Římě (6 × 9 sloupů) nebo chrám Castortempel na Fórum Romanum v Římě (6 × 11 sloupů).

I ve starověkém Egyptě byly stavěny chrámy podobné chrámům s ochozem. Příkladem je chrám Amenhotepa III. na ostrově Elefantina na Nilu.

Galerie

Různé typy antických chrámů
Peripteros s popisem. 1 = Opisthodomos, 2 = Adyton, 3 = Naos, 4 = Pronaos
Pseudoperipteros
Antentempel
Dvojitý Antentempel
Dipteros
Pseudodipteros

Podobné typy chrámů

Pokud jsou sloupy podélných stran naosu vytvořeny jako polosloupy, jedná se o pseudoperipteros. Peripteros s dvojitým sloupovým obvodem se nazývá dipteros. Tato stavební forma má svou modifikaci pseudodipteros, když jsou vynechány vnitřní sloupy.

Další příklady

Hefaistův chrám na Agoře v Athénách
Poseidonův chrám na Kap Sounion
Chrámy v Paestum
Chrámy v Akragasu

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peripteros na německé Wikipedii.

Literatura

Manfred Bietak (Hrsg.): Archaische Griechische Tempel und Altägypten. Österreichische Akademie der Wissenschaften, Vídeň 2001, ISBN 3-7001-2937-8.
Hans Bonnet: Peripteros. Ve: Lexikon der ägyptischen Religionsgeschichte. Nikol, Hamburg 2000, ISBN 3-937872-08-6, S. 586.
Gottfried Gruben: Die Tempel der Griechen. 5. vydání, Hirmer, Mnichov 2001, ISBN 3-7774-8460-1.
Heiner Knell: Architektur der Griechen: Grundzüge. Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 1988, ISBN 3-534-80028-1.
Wolfgang Müller-Wiener: Griechisches Bauwesen in der Antike. Beck, Mnichov 1988, ISBN 3-406-32993-4.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu peripteros na Wikimedia Commons
Římská architektura^{[nedostupný zdroj]}
Egejská, řecká, etruská a římská architektura Archivováno 29. 5. 2020 na Wayback Machine.
Architektura a stavitelství antického Řecka Archivováno 15. 9. 2019 na Wayback Machine.