Přeskočit na obsah

Pavel Toufar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Toufar
Narození13. července 1948
Praha
Úmrtí26. září 2018 (ve věku 70 let)
Povolánínovinář, spisovatel, autor sci-fi, spisovatel literatury faktu, scenárista a právník
OceněníCena Egona Erwina Kische (1997)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Toufar (13. červenec 1948 Praha26. září 2018) byl český spisovatel, novinář, propagátor kosmonautiky.[1][2]

V roce 1973 ukončil právnická studia na pražské Univerzitě Karlově. Téma jeho diplomové (také rigorózní) práce Mezinárodně právní postavení kosmických orbitálních stanic bylo tehdy první prací tohoto druhu z kosmonautiky na čs. vysokých školách. S poukazem na tuto práci byl vyzván k referátu na XXIV. kongresu Mezinárodní astronautické federace (IAF), kterého se zúčastnil jako tehdy nejmladší řádný účastník a byl přijat za řádného člena Mezinárodního institutu kosmického práva (IISL) při IAF.

Od roku 1973 pracoval ve svobodném povolání jako spisovatel a novinář, v letech 1978–1981 scenárista Filmového studia Barrandov, v roce 1982 redaktor nakladatelství Panorama, v období 1983–1990 opět jako spisovatel ve svobodném povolání.[3] Od poloviny 80. let spolupracoval s redakcí Televizních novin České televize (ČT), později Zpravodajství ČT, jako komentátor některých kosmonautických událostí. V letech 1991–1992 byl šéfredaktorem týdeníku Signál, v letech 1992–1994 byl zaměstnán ve vydavatelství Ringier, v letech 1995–1997 v nakladatelství Integra, od roku 1998 opět spisovatelem ve svobodném povolání.

Autor především knih literatury faktu, ale také beletrie, a rovněž knih populárně naučného charakteru, několika tisíc časopiseckých a novinových článků, autor filmových, televizních a rozhlasových scénářů. Od roku 1965 až do nuceného odchodu v roce 1977 byl stálým externím spolupracovníkem deníku Svobodné slovo, v němž vybudoval a pravidelně zajišťoval zpravodajství z kosmonautiky (mimo jiné roku 1969 napsal největší počet článků v různých československých časopisech, v nichž popularizoval program Apollo a zejména historický let Apolla 11). Také spolupracoval s časopisy Reportér, Mladý svět, VTM a mnoha dalšími.

Působil jako aktivní účastník některých experimentů spjatých s kosmickým výzkumem, např. zkoumání sociální izolace a senzorické deprivace skupiny výzkumníků: I. – 20 osob, 5 dní, červen 1978, II. – 18 osob, 5 dní, květen 1979, III. – celosvětově první multidisciplinární experiment Štola 88 – 7 osob, 18 dnů (vedoucí skupiny pokusných osob), v září 1988 byl nominován do širšího výběru mezinárodního experimentu SFINCSS-99.

Od roku 2008 se aktivně podílel na podpoře české vědecké účasti v mezinárodním experimentu Mars 500 (ESA a IMBP RAN) jako člen týmu vedeného předním světovým odborníkem PhDr. Jaroslavem Sýkorou.[4]

Od roku 2015 působil jako člen rady podvýboru pro vědu, výzkum, letectví a kosmonautiku Hospodářského výboru PS PČR.

Pavel Toufar zemřel po těžké nemoci ve středu 26. září 2018.

  • V roce 1986 obdržel Cenu ČSAV za popularizaci vědy za rok 1985
  • V roce 1987 obdržel Zlatou pamětní medaili ČSAV za zásluhy o rozvoj kosmického výzkumu v Československu
  • V roce 1997 obdržel literární Cenu Egona Erwina Kische za knihu Smrt číhá mezi hvězdami
  • V roce 2007 byl jmenován Čestným členem Kosmo Klubu (pozn.: tohoto ocenění si velice vážil)
  • V roce 2019 byla na jeho počet pojmenována planetka (86370) Paveltoufar = 1999 HM objevená 17. dubna 1999 Petrem Pravcem v Ondřejově.[5] Iniciátory pojmenováni byli členové Kosmo Klubu.[6][7]

Autor mnoha desítek knih a několika tisíc novinových a časopiseckých textů, TV a rozhlasových pořadů. Psal především literaturu faktu, napsal i několik prací science-fiction a několik desítek populárně naučných prací.

Scénáře filmů

[editovat | editovat zdroj]
  • Modrá planeta (1979)- spolupráce na scénáři
  1. a b NEFF, Ondřej; OLŠA, Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha, Jinočany: AFSF, H&H, 1995. ISBN 80-85390-33-7, ISBN 80-85787-90-3. Kapitola Pavel Toufar, s. 385. 
  2. Zemřel Pavel Toufar. Neúnavný propagátor výzkumu vesmíru a kosmonautiky [online]. aktualne.cz, 2018-09-26 [cit. 2018-09-26]. Dostupné online. 
  3. Ivan Adamovič. Slovník českých SF autorů. Ikarie. Listopad 1993, čís. 11, s. 55. ISSN 1210-6798. 
  4. ŠOLCOVÁ, Iva; GUŠIN, Vadim; STUCHLÍKOVÁ, Iva. Mars-500 fakta a postřehy ze simulovaného letu na rudou planetu. Praha: PSÚ AV ČR a Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2437-4. 
  5. MINOR PLANET CIRCULARS/MINOR PLANETS AND COMETS. minorplanetcenter.net [online]. Minor Planet Center, 2016-04-06 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. ISSN 0736-6884. 
  6. VÁCLAVÍK, Michal. Udělení planetky Pavlu Toufarovi, čestnému členu Kosmo Klubu. www.kosmo.cz [online]. Kosmo klub, 2019-04-16 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  7. Zesnulý popularizátor kosmonautiky Pavel Toufar má vlastní planetku. www.idnes.cz [online]. Technet.cz, 2019-04-17 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]