Přeskočit na obsah

Paris Saint-Germain FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Paris Saint-Germain F.C.)
Paris Saint-Germain FC
NázevParis Saint-Germain FC
PřezdívkaPSG, Les Rouge-et-Bleu
Les Parisiens
ZeměFrancieFrancie Francie
MěstoPaříž
Založen12. srpna 1970[1]
AsociaceFrancie FFF
Domácí dres
Venkovní dres
SoutěžFrancie Ligue 1
2021/221. místo
StadionParc des Princes, Paříž
Kapacita48 583 diváků
Vedení
VlastníkQatar Sports Investments
PředsedaKatar Nasser Al-Khelaifi
TrenérŠpanělsko Luis Enrique
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly12× mistr Francie
Domácí trofeje14× Coupe de France
  9× Coupe de la Ligue
10× Trophée des champions
Mezinárodní trofeje  1× Pohár vítězů pohárů
  1× Pohár Intertoto
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paris Saint-Germain Football Club (známý také jako Paris SG či PSG) je profesionální francouzský fotbalový klub sídlící v Paříži. Klub byl založen 12. srpna 1970. Vznikl díky dohodě dvou klubů z Paříže – Paris FC a Stade Saint-Germain, kteří ze svých nejlepších hráčů složili tento klub. PSG hraje od roku 1974 francouzskou nejvyšší soutěž Ligue 1 a je nejdéle nesestoupivší tým z této soutěže v historii. Během této doby získal 11× mistrovský titul v Ligue 1. Na domácí scéně získal klub 14× Coupe de France, 10× zvítězil v ligovém poháru a 10× ve francouzském Superpoháru. Spolu s Olympique de Marseille jsou jedinými francouzskými kluby, které vyhrály v některém z evropských pohárů (mimo Pohár Intertoto). Konkrétně získal Pohár vítězů pohárů v sezoně 1995/96. [2] V roce 1994 byl jmenován týmem roku podle Mezinárodní organizace fotbalových historiků IFFHS a v roce 1998 se dostal na první místo Žebříčku koeficientů UEFA.[3] Klub vlastní katarská společnost Qatar Sports Investments.

Domovským stánkem klubu je od roku 1974 národní stadion francouzské fotbalové reprezentace s názvem Parc des Princes (česky Park princů) s kapacitou 46 480 diváků. Klub se ve Francii těší velké oblíbenosti. Dle posledního průzkumu mu fandí 11 % obyvatel, což ho řadí na druhé místo za Olympique de Marseille.[4] Právě Marseille je největším rivalem Paris Saint-Germain a největším zápasem francouzského fotbalu.[5]

V tomto klubu byla zanechána i česká stopa. Zatím posledním Čechem, který v PSG působil, byl obránce David Rozehnal.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Klub byl založen 12. srpna 1970 sloučením klubů Stade Saint-Germain a Paris FC, za kterým stála skupina investorů.[1] Do čtyř let od vzniku se PSG probilo mezi prvoligová mužstva. Během 80. let prožil klub éru prvotních úspěchů včetně mistrovského titulu číslo jedna roku 1986. Ještě předtím opanoval rovnou dva ročníky domácího poháru, a to v letech 1982 a 1983. Za výrazné postavy klubové historie platili prezidenti Daniel Hechter a Francis Borelli. Hvězdami trávníků byli Carlos Bianchi, Mustapha Dahleb, Luis Fernández, Dominique Rocheteau nebo Safet Sušić.[1]

Pozitivní vývoj pokračoval 90. lety. V květnu 1991 se stala vlastníkem klubu televizní společnost Canal .[1] To zajistilo vyšší rozpočet a více peněz na případné posily. Při úspěšné jízdě Pohárem UEFA v ročníku 1992/93 zdolalo pařížské mužstvo řecký PAOK, italský Neapol, belgický Anderlecht Brusel a španělský Real Madrid. Konečnou bylo semifinále, kde PSG ve dvojzápase nestačilo na Juventus Turín.[1] Do následující sezóny vkročilo PSG posílené o brazilského špílmachra jménem Raí, za něhož Pařížané zaplatili v přepočtu 5 milionů amerických dolarů.[6] Ten měl vévodit sestavě složené z reprezentantů Francie jako byli David Ginola, Paul Le Guen, Vincent Guérin, Alain Roche, Bernard Lama a později Youri Djorkaeff a reprezentantů Brazílie jako byli kromě Raíe Leonardo, Ricardo a Valdo. K nim ještě přibyl liberijský útočník George Weah, jenž v průběhu pařížského angažmá obdržel Zlatý míč. Trenér Artur Jorge se postaral o druhý mistrovský titul Pařížanů, ačkoliv právě Raí se na evropských trávnících teprve hledal.[1][6] Brazilce probudil nový trenér Luis Fernández, jehož svěřenci utvořili sérii 10 zápasů bez porážky a na konci další sezóny oslavili domácí double tvořený triumfy v domácích pohárech – Coupe de France a Coupe de la Ligue. Ligový pohár putoval do Paříže poprvé. V evropské Lize mistrů dosáhli vyřazením Bayernu Mnichov a Barcelony semifinále.[6]


Následující sezóna 1995/96 – již bez forvarda Davida Ginoly[7] – nabídla tažení evropským Pohárem vítězů pohárů, kde Pařížané při cestě do finále odklidili Celtik, Parmu a i Deportivo. Finálový soupeř Rapid Vídeň na Pařížany nestačil navzdory zranění Raího v průběhu zápasu, strůjcem těsné výhry 1:0 se stal Bruno N'Gotty. Nejen, že si klub zajistil první trofej na evropské frontě, stal se rovněž jediným francouzským vítězem Poháru vítězů pohárů.[8] V roce 1997 se mužstvo přiblížilo obhajobě, ovšem tomuto scénáři ve finále zabránila Barcelona. Po sezóně 1997/98 se do Brazílii vrátil Raí, v Paříži ale zanechal další domácí pohárový double.[6]

Spolu s dozníváním éry 90. let klub prožíval na trofeje lačné období, během něhož se objevily potíže s více radikálními fanoušky.[9] Proti Galatasaray při zápase evropských pohárů v sezóně 2000/01 došlo ke vběhnutí fanoušků na hřiště, březnová situace dopadla zraněním 50 diváků a skoro 20 lidí bylo hospitalizováno.[10] Nadějní hráči mířili jinam, to vše doprovázelo špatné řízení klubu.[9] Po roce 2000 nastalo desetiletí bez ligového titulu, ačkoli v mužstvu působili v útoku platní fotbalisté jako Ronaldinho a Pauleta. V říjnu 2000 pařížský tým se svým soupeřem utvořil nový rekord v rámci Ligy mistrů UEFA týkající se počtu gólů v jednom zápase, když porazil norský Rosenborg 7:2. Rekord setrval tři roky.[11] Koncem této dekády došlo k prodeji PSG ze strany společnosti Canal .[1]

Během dne 30. června 2011 koupila 70% podíl v klubu katarská společnost Qatar Sports Investments.[12]

Mezi roky 2012 až 2013 se naplno projevila finanční síla PSG dovolující příchod zvučných posil. Do útoku dorazil z AC Milán Zlatan Ibrahimović, který se stal nejlépe placeným fotbalistou ligy.[13] Ze stejného milánského klubu přišel stoper Thiago Silva. Oba hvězdní hráči vyšli Pařížany na částku mezi 60 až 80 miliony eur.[14][13] Nadaný záložník Marco Verratti byl další posilou z italského prostředí za částku přibližně 10 milionů eur.[15] Ostatní posily zahrnovali hráče jako Ezequiel Lavezzi (křídlo), Lucas Moura (křídlo), Gregory van der Wiel (krajní obránce) a David Beckham (záložník).[14] V polovině ligového ročníku se PSG dělilo o nejvyšší příčku s Lyonem a Marseille, všechny tři týmy do té doby nasbíraly 38 bodů.[14] Po 30 kolech už Pařížané disponovali sedmibodovým náskokem a závěr zvládli na výbornou, když sedmkrát vyhráli a jen jednou remizovali. Ibrahimovićovy branky a asistence dvojice Javier Pastore a Jérémy Ménez a také 23 zápasů v Ligue 1 s čistým kontem sehrály klíčovou roli v zisku titulu.[14]

Pařížský celek vkročil do sezóny 2017/18 rekordně posílen o brazilskou ofenzivní hvězdu Neymara a monackou hvězdu z posledního roku Kyliana Mbappého, kteří měli podpořit hrotového útočníka Édinsona Cavaniho. Opory Ángel Di María, Marco Verratti, Julian Draxler, Javier Pastore a Thiago Silva v mužstvu zůstaly.[16] Během ligového srpna svěřenci kouče Emeryho třikrát vyhráli – 2:0 nad Amiens, 3:0 nad Guingampem a 6:2 nad Toulouse.[17] [18] Ve dvou zářijových zápasech Ligy mistrů Paříž zdolala Celtic 5:0 na jeho hřišti a Bayern Mnichov 3:0 na vlastním a pro oba tak připravila jejich historickou prohru v Evropě.[19][20] V pátém zápase porazila doma Celtic 7:1, pro klub to byla nejvyšší výhra v jakékoli evropské soutěži.[21] Po postupu do čtvrtfinále se PSG chopilo vedení 4:0 nad Barcelonou, odvetné utkání na Camp Nou ale přišel kolaps a prohra 1:6 a tudíž vyřazení.[22] Na domácí půdě Emery dotáhl mužstvo ke treblu, když získal domácí pohár, ligový pohár a první místo v lize 13 bodů před AS Monako.[23]

Před ročníkem 2018/19 se role kouče chopil Thomas Tuchel. Na začátku srpna se tým v čínském Šen-čenu utkal o francouzský superpohár Trophée des champions a PSG v tomto utkání porazilo AS Monako 4:0. Novými posilami se stala jména jako gólman a mistr světa Gianluigi Buffon a obránce Thilo Kehrer. Úvodní zářijové utkání Ligy mistrů se Pařížané vydali do Liverpoolu, kde anglickému soupeři podlehli 2:3.[24] Na domácím hřišti naopak 2:1 vyhráli a společně s Liverpoolem postoupili ze skupiny zahrnující též Neapol a CZ Bělehrad.[22] Osmifinále přineslo opakující se neúspěch, když tým nenavázal na příznivý výsledek z Old Trafford a doma padl s Manchesterem United 1:3.[22] Na konci dubna vkročilo PSG do finále domácího poháru jako favorit a proti Rennes se dostalo po 20 minutách do vedení 2:0, ovšem soupeř dokázal srovnat na 2:2 a po nerozhodnutém prodloužení uspěl v penaltovém rozstřelu 6:5. PSG prohrálo finálový zápas poprvé od roku 2011 a prováhalo příležitost zisku čtvrtého double v pěti letech.[25] Vyjma superpoháru triumfovalo PSG na ligové půdě, kde si zajistilo prvenství s předstihem.

Trenér Tuchel prodloužil spolupráci a jeho spory se sportovním ředitelem Antero Henriquem ustaly s odchodem druhého jmenovaného, jehož nástupcem se stal bývalý fotbalista Leonardo.[26] Na poli francouzského fotbalu mělo být PSG znovu favoritem s novými posilami v podobách záložníků jako Idrissa Gueye, Ander Herrera a Pablo Sarabia.[26] Zatímco u Neymara a Cavaniho hrozil odchod, respektive prodej, třetí z útočného tria Mbappé na sebe vzal zodpovědnost za střílení gólů a nakonec jich zaznamenal 18 a přidal k nim sedm asistencí.[27] Mbappému sekundoval Di María, do nejlepšího týmu roku Ligue 1 se vedle nich z Pařížanů zařadili také Thiago Silva a Marco Verratti.[27] Na úvod skupinové fáze Ligy mistrů tým vyhrál nad Realem Madrid 3:0 díky gólům Di Maríi (2×) a Meuniera aniž by soupeř vystřelil na bránu.[28] Na jaře překonal osmifinále proti Dortmundu, brzy ale vypukla krize okolo covidu-19, která zastavila i dění ve fotbale. Na konci dubna bylo rozhodnuto o oficiálním konci sezóny, čímž titul připadl právě vedoucímu PSG na základě bodového průměru na jeden zápas. Do konce sezóny zbývalo zápasů devět.[27] V závěru července léta 2020 se dohrálo finále ligového poháru, během něhož hráči PSG vyhráli nad Saint-Étienne, aby následně zhotovili domácí treble triumfem nad Lyonem na penalty o několik dní později.[29][30] V dohrávané Lize mistrů odvrátili čtvrtfinálové vyřazení ze strany Atalanty až po 90. minutě, když dvěma góly otočili výsledek na 2:1.[31] Klub se do semifinále Ligy mistrů vrátil po 25 letech, kvůli pandemii se stejně jako s Atalantou hrálo na jeden zápas. Proti Lipsku vyhrál tým 1:0 opět po gólu Marquinhose a i ve 34. zápase evropských pohárů v řadě našli Pařížané cestu ke gólu.[32] Tato řada skončila finálovým zápasem s neporaženým Bayernem Mnichov, který francouzský tým porazil 1:0.[33]

Klubová kultura

[editovat | editovat zdroj]

Rivalita s Olympique Marseille

[editovat | editovat zdroj]

Francouzské Clásico je střetem severu s jihem a zároveň pařížských „vyvolených“ s marseillskými „zlobivci“.[5] Oba jsou jedinými kluby z Francie s evropskou trofejí a nejpopulárnějšími celky v zemi. První vzájemný zápas se datuje do roku 1971 a vítězem se stalo Marseille po výsledku 4:2.[5] Vzhledem k mládí pařížského spolku je nevraživost v derby relativně nová záležitost, která se ujala v polovině 80. let, kdy nabrala na intenzitě v důsledku vzestupu PSG na domácí scéně. Pařížský kabinet trofejí vyvolal reakci na jihu, tím spíše ligová sezóna 1988/89, ve které se dvojice střetla v boji o titul. Zápas na stadionu Vélodrome tři kola před koncem měl rozhodnout a přestože skóre 0:0 vyhovovalo hostům, gólová rána domácího Francka Sauzéeho přihrála tři body právě Marseille. Ta vybojovala první titul po takřka 20 letech.[5]

Pařížská spolupráce s Canal a aktivita marseillského Bernarda Tapieho umožnily v 90. letech oběma klubům značně posílit i o zahraniční hvězdy. Jihofrancouzský klub roku 1993 uspěl ve finále premiérové Lize mistrů UEFA a o tři dny později – 29. května 1993 – čelil svému rivalovi z hlavního města. Navzdory tomu, že PSG otevřelo skóre, inkasovalo třikrát a prohrálo.[5] Napříč 90. léty ani nedokázalo na jihu situovaného soupeře porazit, ten ovšem dvě sezóny strávil ve druhé ligové soutěži. Až roku 1999 výhrou zabránilo Marseille v zisku titulu, který připadl Bordeaux. Pařížské mužstvo drželo mezi roky 2002 až 2004 sérii osmi výher nad hráči Marseille včetně třech výher v roce 2003. Jednu ze dvou venkovních výher toho roku zařídil Ronaldinho, výrazně podepsaný pod výhrou 3:0.[5] Dominantní silou Ligue 1 se stal Olympique Lyon, kluby z Paříže a Marseille ovšem sehrály pohárové finále roku 2008 a hráči z hlavního města, navzdory sestupovým starostem, vyhráli 2:1 i díky gólu Vikashe Dhorasoo.[5]

Získané trofeje

[editovat | editovat zdroj]
Přehled medailí
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 2019/20 Paris Saint-Germain FC
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1995/96 Paris Saint-Germain FC
Stříbrná medaile 1996/97 Paris Saint-Germain FC
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1996 Paris Saint-Germain FC
Pohár Intertoto
Zlatá medaile 2001 Paris Saint-Germain FC

Vyhrané domácí soutěže

[editovat | editovat zdroj]
Vitrína trofejí
12× Ligue 1  14× Coupe de France  9x Coupe de la Ligue  10x Trophée des champions  1x Pohár vítězů pohárů  1x Pohár Intertoto  
(1985/86, 1993/94, 2012/13, 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2017/18, 2018/19, 2019/20, 2021/22, 2022/23, 2023/24)
(1970/71)
(1981/82, 1982/83, 1992/93, 1994/95, 1997/98, 2003/04, 2005/06, 2009/10, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20, 2020/21)
(1994/95, 1997/98, 2007/08, 2013/14, 2014/15[37], 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20)
(1995, 1998, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020)[38]

Vyhrané mezinárodní soutěže

[editovat | editovat zdroj]
(1995/96)
(2001)

Hráči

[editovat | editovat zdroj]

Aktuální soupiska

[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k 28.12.2023[40]

Číslo Pozice Hráč
1 Kostarika B Keylor Navas
2 Maroko O Achraf Hakimi
3 Francie O Presnel Kimpembe (třetí kapitán)[41]
4 Uruguay Z Manuel Ugarte
5 Brazílie O Marquinhos (kapitán)[41]
7 Francie Ú Kylian Mbappé (čtvrtý kapitán)[41]
8 Španělsko Z Fabián Ruiz
9 Portugalsko Ú Gonçalo Ramos
10 Francie Ú Ousmane Dembélé
11 Španělsko Z Marco Asensio
15 Portugalsko Z Danilo Pereira (zástupce kapitána)[41]
17 Portugalsko Z Vitinha
19 Jižní Korea Z Lee Kang-in
21 Francie O Lucas Hernández
Číslo Pozice Hráč
23 Francie Ú Randal Kolo Muani
25 Portugalsko O Nuno Mendes
26 Francie O Nordi Mukiele
27 Itálie Z Cher Ndour
28 Španělsko Z Carlos Soler
29 Francie Ú Bradley Barcola
30 Francie B Alexandre Letellier
33 Francie Z Warren Zaïre-Emery
37 Slovensko O Milan Škriniar
38 Francie Z Ethan Mbappé
39 Rusko B Matvěj Safonov
44 Francie Ú Hugo Ekitike
80 Španělsko B Arnau Tenas
97 Francie O Layvin Kurzawa
99 Itálie B Gianluigi Donnarumma

Hráči na hostování

[editovat | editovat zdroj]

Neaktuální

Číslo Pozice Hráč
— Francie B Alphonse Areola (v Anglie Fulhamu do 30. června 2021) [42]
— Polsko B Marcin Bułka (v Španělsko Cartageně do 30. června 2021) [43]
— Francie B Garissone Innocent (v Caen do 30. června 2021) [44]
Číslo Pozice Hráč
— Francie Z Eric Junior Dina-Ebimbe (v Dijonu do 30. června 2021) [45]
— Francie Ú Arnaud Kalimuendo (v RC Lens do 30. června 2021) [46]

Významní hráči

[editovat | editovat zdroj]
   

Trenéři

[editovat | editovat zdroj]
Stěna trenérů Pařížského klubu

Současný realizační tým

[editovat | editovat zdroj]
Trenérský tým
Pozice Jméno
Hlavní trenér Španělsko Luis Enrique Martínez García
Asistent trenéra 1 Španělsko Rafel Pol
Asistent trenéra 2 Španělsko Aitor Unzué
Psycholog Španělsko Joaquín Valdés
Trenér brankářů Španělsko Borja Álvarez
Asistent trenéra brankářů Francie Jean-Luc Aubert
Kondiční trenér Španělsko Pedro Gómez
Asistent kondičního trenéra Španělsko Alberto Piernas

Seznam trenérů PSG

[editovat | editovat zdroj]
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g Classic Clubs: PSG firmly in the pantheon [online]. FIFA.com, 2008-10-17 [cit. 2021-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-14. (anglicky) 
  2. ↑ Palmares [online]. PSG.fr [cit. 2011-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-04. (anglicky) 
  3. ↑ UEFA Team Ranking 1998 [online]. [cit. 2011-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-31. (anglicky) 
  4. ↑ L'OM, équipe de football préférée des Français [online]. LePoint.fr, 7. srpna 2009 [cit. 2011-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-13. (francouzsky) 
  5. ↑ a b c d e f g France’s passion play. FIFA.com [online]. 2009-03-12 [cit. 2021-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-06. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d WEIR, Christopher. How Raí stepped out of brother Sócrates’ shadow to become a Brazilian great. These Football Times [online]. 2020-02-04 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ LAWRENCE, Amy. Ginola's new life after divorce. The Guardian [online]. 2000-08-13 [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ 25 years ago...Europe belongs to Paris [online]. Paris Saint-Germain FC, 2021-05-08 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b JOHNSON, Jonathan. A brief history of PSG. ESPN [online]. 2012-08-17 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ BURNTON, Simon. PSG riled by Uefa ban. The Guardian [online]. 2001-03-22 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ RADNEDGE, Keir. Prso's party time at Monaco. The Guardian [online]. 2003-11-06 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ SINNOTT, John. Qatari takeover heralds new dawn for Paris Saint-Germain. BBC [online]. 2011-08-03 [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b AC Milan's Ibrahimovic signs for big-spending PSG. France24 [online]. 2012-07-17 [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b c d GALLWEY, Michael. How a dramatic Ligue 1 was won by six teams in as many seasons between 2008 and 2013. These Football Times [online]. 2018-09-05 [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Verratti leaves Pescara for PSG. Eurosport.com [online]. 2012-07-18 [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ KELLY, Ryan. Ligue 1 preview: Neymar, Mbappe, Balotelli & Payet to star in new French season. Goal.com [online]. 2017-08-04 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Neymar scores on PSG debut to seal 3-0 win over Guingamp. The Guardian [online]. 2017-08-13 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Neymar scores twice as PSG romp to 6-2 win over Toulouse. The Guardian [online]. 2017-08-20 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ ENGLISH, Tom. Celtic 0-5 Paris St-Germain. BBC [online]. 2017-09-12 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ JOHNSTON, Neil. Paris St-Germain 3-0 Bayern Munich. BBC [online]. 2017-09-27 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ LEWIS, Jane. Paris St-Germain 7-1 Celtic. BBC [online]. 2017-11-22 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ a b c WHITE, Adam; DEVIN, Eric. PSG: a story of promise, dominance, blunders and now hope?. The Guardian [online]. 2020-03-17 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ STOKKERMANS, Karel; DI MAGGIO, Roberto. France 2017/18 [online]. RSSSF, rev. 2019-05-02 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ DOYLE, Paul. Liverpool 3-2 PSG. The Guardian [online]. 2018-09-19 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Rennes beat Paris St-Germain on penalties in Coupe de France final. BBC [online]. 2019-04-27 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ a b WHITE, Adam; DEVIN, Eric. Ligue 1 preview: PSG will win the title but everything else is up for grabs. The Guardian [online]. 2019-08-08 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ a b c LAURENS, Julien. Ligue 1 season in review: PSG crowned champions again, Ben Yedder stars and Reims surprise. ESPN [online]. 2020-05-12 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ SANDEV, Patrik. Real nevystřelil přímo na bránu, v Paříži prohrál zaslouženě o tři branky. Eurofotbal.cz [online]. 2019-09-17 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  29. ↑ COLE, Jackson. Bittersweet: Neymar wins Paris Saint-Germain Coupe de France but Kylian Mbappe spotted on CRUTCHES after sustaining nasty injury. talkSPORT.com [online]. 2020-07-24 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ RAMSAY, George. PSG completes domestic treble after French League Cup final victory against Lyon. CNN [online]. 2020-08-01 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ ROSTANCE, Tom. Atalanta 1–2 Paris Saint-Germain. BBC Sport [online]. 2020-08-15 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ PSG level Real Madrid Champions League record as goal-scoring run continues. Goal.com [online]. 2020-08-18 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ MCNULTY, Phil. Paris St-Germain 0-1 Bayern Munich: German side win Champions League final. BBC Sport [online]. 2020-08-23 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ MAZET, François; PAURON, Frédéric. France - List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-05-27 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ MAZET, François; PAURON, Frédéric. France - List of Cup Finals [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-05-20 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ DESCANS, Hubert; PAURON, Frédéric. France - List of League Cup Finals [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2020-08-06 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ PSG má prvú trofej, vyhral francúzsky Ligový pohár, SME.sk, citováno 20. 4. 2015 (slovensky)
  38. ↑ Trophée des champions - seznam vítězů, soccerway.com, citováno 16. 8. 2013 (anglicky)
  39. ↑ STOKKERMANS, Karel. UEFA Intertoto Cup 2001 [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2002-07-07 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Paris Saint-Germain – Detailed squad 23/24. Transfermarkt [online]. [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
  41. ↑ a b c d PSG : L'ordre des capitaines dévoilé après le second vote. Goal.com. 23 August 2023. Dostupné online [cit. 24 August 2023]. 
  42. ↑ Areola à Fulham avec une option d'achat (officiel). CulturePSG. 9 September 2020. Dostupné online [cit. 10 September 2020]. 
  43. ↑ Bulka prolonge au PSG et part au FC Carthagène (Officiel). CulturePSG. 28 September 2020. Dostupné online [cit. 28 September 2020]. 
  44. ↑ Innocent à Caen (officiel). CulturePSG. 2 October 2020. Dostupné online [cit. 2 October 2020]. 
  45. ↑ Dina-Ebimbe prêté à Dijon (officiel). CulturePSG. 6 July 2020. Dostupné online [cit. 3 September 2020]. 
  46. ↑ Kalimuendo prolongé puis prêté au RC Lens (officiel). CulturePSG. 5 October 2020. Dostupné online [cit. 5 October 2020]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Francie Division 1 / Ligue 1 – francouzská nejvyšší soutěž ve fotbale (týmy, ročníky)
Kluby 2023/2024
(20 mužstev)
Sezóny Division 1
1932/33 • 1933/34 • 1934/35 • 1935/36 • 1936/37 • 1937/38 • 1938/39 • 1945/46 • 1946/47 • 1947/48 • 1948/49 • 1949/50 • 1950/51 • 1951/52 • 1952/53 • 1953/54 • 1954/55 • 1955/56 • 1956/57 • 1957/58 • 1958/59 • 1959/60 • 1960/61 • 1961/62 • 1962/63 • 1963/64 • 1964/65 • 1965/66 • 1966/67 • 1967/68 • 1968/69 • 1969/70 • 1970/71 • 1971/72 • 1972/73 • 1973/74 • 1974/75 • 1975/76 • 1976/77 • 1977/78 • 1978/1979 • 1979/80 • 1980/81 • 1981/82 • 1982/83 • 1983/84 • 1984/85 • 1985/86 • 1986/87 • 1987/88 • 1988/89 • 1989/90 • 1990/91 • 1991/92 • 1992/93 • 1993/94 • 1994/95 • 1995/96 • 1996/97 • 1997/98 • 1998/99 • 1999/00 • 2000/01 • 2001/02
Sezóny Ligue 1
2002/03 • 2003/04 • 2004/05 • 2005/06 • 2006/07 • 2007/08 • 2008/09 • 2009/10 • 2010/11 • 2011/12 • 2012/13 • 2013/14 • 2014/15 • 2015/16 • 2016/17 • 2017/18 • 2018/19 • 2019/20 • 2020/21 • 2021/22 • 2022/23 • 2023/24
Jiné odkazy: Francouzský fotbalový pohár • Francouzský ligový pohár • Francouzský superpohár
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Paris_Saint-Germain_FC&oldid=24427896“