Oybin

Oybin
	Pohled na Oybin ze stejnojmenné hory
	; znak
Poloha
Souřadnice	50°50′32″ s. š., 14°44′34″ v. d.
Nadmořská výška	389 m n. m.
Časové pásmo	UTC 1
Stát	Německo
Spolková země	Sasko
Zemský okres	Zhořelec
Administrativní dělení	2 místní části
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	18,3 km²
Počet obyvatel	1 300 (2022)
Hustota zalidnění	71,1 obyv./km²
Etnické složení	Němci a Lužičtí Srbové 99,1 %
Náboženské složení	protestantství 26,8 %; římskokatolická církev 2,8 %
Správa
Status	obec
Starosta	Tobias Steiner (SPD)
Oficiální web	www.oybin.com
Adresa obecního úřadu	Freiligrathstraße 8; 02797 Kurort Oybin
Telefonní předvolba	035844
PSČ	02797
Označení vozidel	GR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oybin (česky Ojvín^[4]^[5] či Ojbín^[6], hornolužickosrbsky Ojbin) je lázeňská a výletní obec v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Zhořelec poblíž hranic s Českou republikou. Má přibližně 1 300^[2] obyvatel. Dominuje jí mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera.

Název

Původně nesla ves název Mojvín, německy Moyben, později se ale název postupně změnil na Ojvín, německy Oybin, Oyben nebo Ojwin^[7] a hornolužickosrbsky Ojbin.

Historie

První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Mojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě^[8]. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře – kaple sv. Václava^[9] a chrám celestýnského konventu.^[10]

V roce 1429 odolal i útoku husitů.

Geografie

Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu.

Je jedním ze tří turistických středisek Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory a má statut lázeňského místa (Luftkurort).^[11]

Správní členění

Oybin se dělí na 2 místní části:^[1]

Kurort Oybin
Luftkurort Lückendorf

Město Oybin v roce 2005
Oybin – zřícenina kláštera od obce Hain
Oybin – pohled na Oybin z vyhlídky na Grosse Gase
Konečná stanice úzkokolejky Oybin–Žitava v Oybinu
Stolová hora Oybin
Stolová hora Oybin
Stolová hora Oybin
Klášter Oybin z vyhlídky Oybinaussicht

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Gemeindeverzeichnis. Landkreis Bautzen [online]. Landesdirektion Sachsen [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (německy)
↑ ^a ^b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2022. Spolkový statistický úřad. 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07].
↑ ^a ^b Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-05. (německy)
↑ BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české. IV.a. vyd. Paha: Paseka, 2003. Dostupné online. ISBN 80-7185-501-4. S. 76, 408, 481, 496, 570, 779.
↑ PULKERT, Oldřich. Příruční slovník místních a zeměpisných názvů česko-německý a německo-český (dostupné online v NK ČR). Praha: Resonus, 1997. Dostupné online. ISBN 80-901907-8-2. Kapitola Oybin/Oivin, s. 164.
↑ KOLÁČEK, Luboš Y. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-87866-05-4. S. 210–214.
↑ OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. [s.l.]: J Otto, 1902. Kapitola Ojvín.
↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 14.
↑ Císařská oratoř na Ojbíně. ff.ujep.cz [online]. [cit. 2015-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-07.
↑ Chrám celestýnského konventu. ff.ujep.cz [online]. [cit. 2015-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-07.
↑ HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Turistická část, s. 80.

Literatura

ŘEHÁČEK, Marek, PIKOUS, Jan, POLDA, Petr. Oybin: putování po stopách císaře Karla IV. Liberec: Petr Polda, 2014. 142 s. ISBN 978-80-905590-3-5

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Oybin na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Ojvín ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Ojvín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
(německy) Oficiální stránky
(německy) Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen

[ortsteile-1] Gemeindeverzeichnis. Landkreis Bautzen [online]. Landesdirektion Sachsen [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (německy)

[ea79d7941459e3df58384dc321384f29a852590e-2] Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2022. Spolkový statistický úřad. 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07].

[Zensus-3] Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-05. (německy)

[4] BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české. IV.a. vyd. Paha: Paseka, 2003. Dostupné online. ISBN 80-7185-501-4. S. 76, 408, 481, 496, 570, 779.

[5] PULKERT, Oldřich. Příruční slovník místních a zeměpisných názvů česko-německý a německo-český (dostupné online v NK ČR). Praha: Resonus, 1997. Dostupné online. ISBN 80-901907-8-2. Kapitola Oybin/Oivin, s. 164.

[6] KOLÁČEK, Luboš Y. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-87866-05-4. S. 210–214.

[7] OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. [s.l.]: J Otto, 1902. Kapitola Ojvín.

[Bezděz97-8] SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 14.

[9] Císařská oratoř na Ojbíně. ff.ujep.cz [online]. [cit. 2015-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-07.

[10] Chrám celestýnského konventu. ff.ujep.cz [online]. [cit. 2015-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-07.

[Lužické-11] HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Turistická část, s. 80.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

Města a obce zemského okresu Zhořelec

Bad Muskau (Mužakow) • Beiersdorf (Bejerecy) • Bernstadt auf dem Eigen (Bjernadźicy) • Bertsdorf-Hörnitz • Boxberg (Hamor) • Dürrhennersdorf (Suche Hendrichecy) • Ebersbach-Neugersdorf (Habrachćicy-Nowe Jěžercy) • Gablenz (Jabłońc) • Görlitz (Zhorjelc) • Groß Düben (Dźěwin) • Großschönau (Wulki Šunow) • Großschweidnitz (Swóńca) • Hähnichen (Wosečk) • Hainewalde • Herrnhut (Ochranow) • Hohendubrau (Wysoka Dubrawa) • Horka (Hórka) • Jonsdorf • Kodersdorf (Kodrecy) • Königshain (Kralowski haj) • Kottmar (Kotmar) • Krauschwitz (Krušwica) • Kreba-Neudorf (Chrjebja-Nowa Wjes) • Lawalde (Lěwałd) • Leutersdorf (Lutarjecy) • Löbau (Lubij) • Markersdorf (Markoćicy) • Mittelherwigsdorf (Herbikecy) • Mücka (Mikow) • Neißeaue (Nysowa łućina) • Neusalza-Spremberg (Nowosólc-Horni Hródk) • Niesky (Niska) • Oderwitz (Wódrjeńca) • Olbersdorf • Oppach (Wopaka) • Ostritz (Wostrowc) • Oybin (Ojbin) • Quitzdorf am See (Kwětanecy při jězoru) • Reichenbach (Rychbach) • Rietschen (Rěčicy) • Rosenbach • Rothenburg (Rózbork) • Schleife (Slepo) • Schönau-Berzdorf auf dem Eigen (Sunow-Bartono) • Schönbach (Šumbach) • Schöpstal (Šepcowy Doł) • Seifhennersdorf (Wodowe Hendrichecy) • Trebendorf (Trjebin) • Vierkirchen • Waldhufen • Weißkeißel (Wuskidź) • Weißwasser (Běła Woda) • Zittau (Žitawa)