Otakar Zich

Otakar Zich
Otakar Zich
	Skladatel Otakar Zich
Základní informace
Narození	25. března 1879; Městec Králové; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. července 1934 (ve věku 55 let); Ouběnice u Benešova; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Žánry	klasická hudba a opera
Povolání	spisovatel, hudební skladatel, muzikolog, vysokoškolský učitel, dramatik, estetik, hudební kritik, učitel a filozof
Členem skupin	Česká akademie věd a umění
Děti	Otakar Zich
Příbuzní	Marie Zichová a Karel Zich (vnoučata)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Zich (25. března 1879 Městec Králové^[1] – 9. července 1934 Ouběnice u Benešova) byl český skladatel a estetik.

Život

V letech 1897–1901 poslouchal na pražské filozofické fakultě přednášky z matematiky, fyziky a estetiky. Byl žákem vynikajícího estetika Otakara Hostinského a chráněnec obrazoboreckého muzikologa a kritika Zdeňka Nejedlého.^[2]

V letech 1903–1906 vyučoval fyziku a matematiku na střední škole v Domažlicích. V letech před první světovou válkou Zich žil v Praze, kde se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého pro-smetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákovy kompozičního jazyka.^[3] Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se roku 1911 habilitoval z estetiky. V letech 1919–1923 dojížděl z Prahy do Brna, kde na Masarykově univerzitě zřídil a vedl filozofický seminář. Přednášel zde nejen z dějin filozofie, ale také a především z psychologie a estetiky. Roku 1924 byl jmenován profesorem estetiky na Univerzitě Karlově, kde obnovil a až do své smrti roku 1934 vedl estetický seminář.^[4]^[5]

Zemřel v červenci 1934 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově.

Styl

Jako skladatel byl Zich z velké části samoukem, ačkoli bychom ho mohli označit za pokračovatele post-smetanovské linie českých skladatelů (mezi něž patřili také Zdeněk Fibich, Josef Bohuslav Foerster a Otakar Ostrčil, kteří byli všichni nějakým způsobem spojeni s Nejedlým). Jeho hlavními příspěvky ke koncertnímu životu v Praze byly opery Malířský nápad (1908), Vina (1915) a Preciézky (na Zichův vlastní překlad Molièreových Les précieuses ridicules, 1924). Také vytvořil několik sólových vokálních a sborových skladeb. Jeho hudební styl je rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, spojujících hutnou orchestraci, Wagneriánské leitmotivy a mohutně lineárním kontrapunktem s hravou odezvou ve starších stylech.^[6] S výjimkou Preciézek a několika menších skladeb, většina Zichova díla nebyla publikována.

Kvůli jeho spojení s Nejedlým se představení Zichových skladeb část setkávala s chladným nepochopením meziválečné Prahy, kdy kritika oceňovala nové kompozice na základě faktické loajality. Zřejmě nejhoršího přijetí se dočkala premiéra Viny v roce 1922, kterou ultrakonzervativní kritik Antonín Šilhan napadl v urážlivém článku nazvaným Finis musicae (Konec hudby). Šilhanova argumentace se primárně zaměřovala na orchestrální partituru opery, kde kontrapunkt místy hraniční s atonalitou.^[7]

Zich je také autorem mnoho folklorních studií a knih o estetice: nejvýznamnější z nich jsou Estetické vnímaní hudby (1911) a Estetika dramatického umění (1931). V obou z nich zkoumá užití fenomenologie pramenící z díla Hegela a Husserla, na různé druhy dramatického umění, a jeho teorie jsou dodnes předmětem debat v současných českých akademických kruzích. Jako muzikolog se věnoval také studiu Smetanova života a díla, s četnými analytickými články v českojazyčných hudebních časopisech.

Hudební dílo (výběr)

Opery

Malířský nápad op. 7 (podle Svatopluka Čecha, 1908)
Vina op. 10 (podle hry Jaroslava Hilberta, 1911–1915, Státní cena za rok 1923)
Preciézky op. 12 (aktovka podle Molièra, 1922–1924, Státní cena za rok 1927)

Kantáty

Osudná svatba op. 1 (na lidové texty, 1905, orchestrální verze 1919)
Pátý hrobeček op. 2 (1906)
Zimní balada (text Jan Neruda, 1906)
Polka jede op. 5 (text Jan Neruda, 1907)
Romance o Černém jezeře op. 6 (melodram, Neruda, 1907)

Komorní skladby

Česká suita pro housle a violoncello op. 14 (1928)
Smyčcové trio e-moll op. 21
Klavírní trio e-moll (1902)
Chodská suita op. 23 (oktet, rovněž úprava pro noneto)

Četné písně a sbory.

Literární dílo (výběr)

O typech básnických, 1918
Sokolstvo z hlediska estetického, 1920
Symfonické básně B. Smetany, 1924
Estetika dramatického umění: Teoretická dramaturgie, 1931
Estetika hudby, 1981
Několik úvah z theorie hudby, Výroční zpráva c.k. vyššího gymnasia v Domažlicích za šk. r. 1903–04 a 1905–06.
Poznámka k tzv. subjektivním spodním tónům, Česká mysl 1908
Z posledních let činnosti O. Hostinského, Česká mysl 1910
Estetické vnímání hudby. Psychologický rozbor na podkladě experimentálním, Česká mysl 1910
K psychologii uměleckého tvoření. Metodologická úvaha, Česká mysl 1911
Estetika na školách středních, Estetická příprava mysli, Úkoly české esthetiky, Česká mysl 1919
Umělecká etika, Česká mysl 1927
Rozhledy po estetice, Česká mysl 1929

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Otakar Zich na anglické Wikipedii.

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ Locke, B: Opera and Ideology in Prague: Polemics and Practice at the National Theater, 1900–1938 ISBN 1-58046-228-6
↑ Zich, O: "Dvořákova umělecká tvorba," 1911
↑ SLONIMSKY, Nicolas. Baker's Biographical dictionary of musicians.. 6th. vyd. New York: Schirmer Books, 1978. ISBN 0-02-870240-9. Kapitola Zich, Otakar, s. 1945.
↑ Kovárna, František: „Učitel a přítel“ [nekrolog], Pražské noviny CCLV, 1934, č. 168, 24. 7., s. 3.
↑ Locke, B: Opera and Ideology in Prague
↑ Locke, B: Opera and Ideology in Prague

Literatura

Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1717-1718, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 990
Ingo Stöckmann (ed.), Texte der formalistischen Ästhetik, De Gruyter 2019, ISBN 978-3-11-061540-1. (německy)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Otakar Zich na Wikimedia Commons
Autor Otakar Zich ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otakar Zich
Otakar Zich v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Životopis
Otakar Zich v informačním systému abART
Kdo byl kdo v dějinách? Archivováno 7. 8. 2011 na Wayback Machine.

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[2] Locke, B: Opera and Ideology in Prague: Polemics and Practice at the National Theater, 1900–1938 ISBN 1-58046-228-6

[3] Zich, O: "Dvořákova umělecká tvorba," 1911

[Baker's_Bio-4] SLONIMSKY, Nicolas. Baker's Biographical dictionary of musicians.. 6th. vyd. New York: Schirmer Books, 1978. ISBN 0-02-870240-9. Kapitola Zich, Otakar, s. 1945.

[5] Kovárna, František: „Učitel a přítel“ [nekrolog], Pražské noviny CCLV, 1934, č. 168, 24. 7., s. 3.

[6] Locke, B: Opera and Ideology in Prague

[7] Locke, B: Opera and Ideology in Prague

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]