Oles Hončar

Oles Hončar
Rodné jméno	Олександр Терентійович Гончар
Narození	3. dubna 1918 Lomivka
Úmrtí	14. července 1995 (ve věku 77 let) Kyjev
Místo pohřbení	Bajkovův hřbitov
Pseudonym	Олесь
Povolání	novinář, spisovatel, literární kritik, politik, prozaik, publicista, básník, kritik a povídkář
Alma mater	Oles Honchar Dnipro National University Charkovská národní univerzita V. N. Karazina
Žánr	román, novela, povídka, črta a novela
Témata	literární tvorba, próza, román, literární kritika a publicistika
Významná díla	The Cathedral
Ocenění	Státní cena Tarase Ševčenka (1962) Stalinova cena jubilejní medaile 30 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 medaile Veterán práce … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Komunistická strana Ukrajiny
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oles Hončar, vlastním jménem Oleksandr Terentijovyč Bilyčenko (3. dubna 1918 Lomivka – 12. prosince 1995 Kyjev) byl ukrajinský spisovatel a literární vědec. Jeho knihy byly přeloženy do 67 jazyků.

Narodil se v Jekatěrinoslavské gubernii, ve třech letech přišel o matku a vyrůstal u prarodičů nedaleko Poltavy; jejich příjmení nakonec přijal za vlastní. Pracoval jako učitel a novinář, za druhé světové války bojoval jako dobrovolník v řadách 72. gardové střelecké divize. Po válce dokončil studium filologie na univerzitě v Dněpropetrovsku. V letech 1959 až 1971 byl předsedou Svazu ukrajinských spisovatelů. V letech 1946 až 1990 byl členem Komunistické strany Sovětského svazu, zastával funkce poslance Nejvyššího sovětu Sovětského svazu a kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, působil také v ukrajinské Akademii věd a ve Světové radě míru. Poslancem byl i po vyhlášení ukrajinské nezávislosti, patřil k zakladatelům Ukrajinské kulturní nadace.

Ve své tvorbě vycházel z vlastních válečných zkušeností, česky vyšly Praporečníci, Zlatá Praha, Země duní a Jaro za řekou Moravou. Morálním otázkám se věnuje příběh ze zajateckého tábora Cyklón. Podle jeho námětů byly natočeny filmy Tavria (režie Jurij Lysenko) a Abiturientka (režie Alexej Miščurin). Cyklus povídek Tronka je pokusem o zkoumání ukrajinského národního údělu. V próze Chrám zobrazil spor o zboření barokní cerkve v Novomoskovsku; po časopisecké publikaci v roce 1967 úřady označily obsah díla za protisovětský a zakázaly jeho knižní vydání, k němuž došlo až za perestrojky.

Třikrát mu byl udělen Leninův řád, dvakrát Státní cena SSSR a Řád Rudého praporu práce a jednou Řád vlastenecké války a Řád Říjnové revoluce. V roce 1962 získal Ševčenkovu národní cenu, v devadesátých letech byl předsedou komise rozhodující o této ceně. Posmrtně získal titul Hrdina Ukrajiny. Je po něm pojmenována Národní univerzita Olese Hončara v Dnipru, v Kyjevě mu byl odhalen pomník.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oles Hončar na Wikimedia Commons
• Internet Encyclopedia of Ukraine

Autoritní data	AbARTP: 34871 NKC: jn19990210280 BIBSYS: 2013845 GND: 118876597 IEU: H\O\HoncharOles ISNI: 0000 0001 2208 2068 LCCN: n79089287 LNB: 000145570 NLA: 36538438 NLI: 987007262702705171 NTA: 075111934 PLWABN: 9810659286105606 RSL: 000083132 SELIBR: 61606 SUDOC: 075521172 VIAF: 810090 WorldCat Entities: E39PBJdx8DtPGQMvF3jxB8DyVC

Portály: Literatura | Ukrajina | Lidé