Občanská válka v Iráku (2014–2017)

Irácká krize
	konflikt: důsledky války v Iráku, občanská válka v Sýrii
	Jednotky Lidových mobilizačních sil po bitvě u Fallúdže (22. května – 29. června 2016)
Trvání	1. leden 2014 – 9. prosinec 2017; (3 roky, 11 měsíců a 8 dnů)
Místo	severozápadní Irák
Příčiny	důsledky války v Iráku v letech 2003-2011 a přechodného období v letech 2011-2013
Výsledek	Povstání Islámského státu v Iráku (2017–současnost)
Strany
Islámský stát; Ansar al-Islám; Bílé vlajky stoupenci irácké strany Baas Baasistická strana Revoluční brigády 1920; Armáda Nakšbandíjského řádu; ; Svobodná irácká armáda (2014);	Irácká republika Irácké ozbrojené síly Lidové mobilizační síly; ; Irácká fronta Turkmenů; Irácká komunistická strana; různé skupiny na obranu; Írán; Hizballáh; Sýrie (2014) Irácký Kurdistán; Sindžárská aliance; Strana kurdských pracujících; Syrský Kurdistán CJTF–OIR:; USA; Spojené království; Austrálie; Francie; Itálie; Jordánsko; Nizozemsko; Finsko; Belgie; Turecko; Kanada; Dánsko; Maroko; další zahraniční podpora: Albánie; Bělorusko; Bosna a Hercegovina; Čína; Pákistán (2015–2017); Rusko; Chorvatsko; Česko; Finsko; Německo; Maďarsko; Estonsko; Tchaj-wan;
Síla
100 000–200 000 cca 100 000	600 000; 5 000; 600; 500; 500; 500
Ztráty
129 000 mrtvých	34 000 mrtvých a 42 000 zraněných 1 837 mrtvých a 10 546 zraněných; 180 mrtvých; 43 mrtvých; 3 mrtvých 57 mrtvých; 1 mrtvý; 1 mrtvý; 1 mrtvý; 1 mrtvý
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Občanská válka v Iráku (2014–2017) byl do značné míry ukončený ozbrojený konflikt, který je od roku 2014 také nazýván Iráckou krizí. Po stažení amerických vojsk v roce 2011 pokračoval konflikt různých náboženských a etnických skupin s centrální vládou Iráku a sektářské násilí mezi těmito skupinami. Zvláštním jevem byl vznik tzv. Islámského státu (IS) a jeho krutovlády na částech území Sýrie a Iráku. Ten však byl po počátečních úspěších vojensky přemožen.

Povstání, zvláště sunnitské menšiny, proti vládě v Bagdádu, jež je prakticky v rukou ší'itské většiny, bylo přímým pokračováním odboje proti americké invazi do Iráku v roce 2003.^[zdroj⁠?!] Po stažení amerických vojsk se úroveň násilností zvýšila, když sunnitské ozbrojené skupiny přistoupily k útokům proti většinové ší'itské populaci s cílem podlomit důvěru ve schopnost Ší'ity dominované centrální vlády ochránit obyvatelstvo bez přímé americké podpory. Irácké ozbrojené skupiny byly stále více přitahovány probíhající občanskou válku v Sýrii, kde názorově velmi rozdílné sunnitské skupiny bojovaly proti syrské vládě, zatímco ší'itské skupiny, hlavně z Íránu a Libanonu, se připojily ke snaze syrskou vládu podpořit. V roce 2014 povstání dramaticky eskalovalo, když skupina známá jako Islámský stát v Iráku a Levantě dobyla druhé největší irácké město Mosul a další rozsáhlá území v severním Iráku. Konflikt v Iráku tak byl propojen s vývojem občanské války v Sýrii. Tento aspekt a pokusy o genocidu iráckých křesťanů a Jezídů vedly k opětovnému, i když omezenému zapojení amerických ozbrojených sil do iráckého konfliktu.

2011–2013

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Irácká krize 2014

Do prosince 2013 probíhaly v západním Iráku střety mezi klanovými milicemi, iráckými bezpečnostními jednotkami a Islámským státem v Iráku a Levantě (ISIL). Na počátku ledna 2014 obsadily jednotky ISIL města Fallúdžu a Ramádí stejně jako většinu governorátu Anbár. V důsledku toho zahájila irácká armáda ofenzivu s cílem obnovit kontrolu nad ztraceným územím. Před začátkem ofenzivy přednesl irácký premiér kontroverzní projev, v němž charakterizoval nadcházející ofenzivu jako pokračování starobylé sektářské války mezi „následovníky Husajna a následovníky Jazída I.“ Odkazoval se tak k bitvě u Karbaly z 7. staletí. Tím si znepřátelil anbárské sunnity, kteří před tím spolupracovali s iráckou vládou.

Vítězství ISIS v sousední Sýrii upevnila její pozice v Anbáru. V červnu 2014 zahájil Islámský stát v Iráku a Levantě ofenzivu, během níž obsadil 5. června Samarru. Druhé největší irácké město Mosul bylo obsazeno 9. června. O dva dny později ho následoval Tikrít, rodiště Saddáma Husajna. Poté, co irácká armáda uprchla na jih, obsadily kurdské jednotky Kirkúk s přilehlými rafineriemi, který je součástí sporného území narovnaného iráckou vládou i kurdskou administrativou. Na konci června ztratil Irák kontrolu nad hranicemi s Jordánskem a Sýrií. Irácký premiér Núrí Málikí naléhal 10. června po pádu Mosulu na vyhlášení stavu ohrožení státu. Navzdory bezpečnostní krizi nedovolil irácký parlament premiéru Malikímu vyhlásit stav ohrožení, mnoho sunnitských a kurdských poslanců se totiž nezúčastnilo parlamentní schůze, protože odmítali rozšíření premiérových pravomocí.

29. června 2014 změnil ISIL své jméno na Islámský stát. Vyhlásil „chalífát“ zahrnující jak Sýrii, tak Irák. Poté se velitel Abú Bakr al-Bagdádí prohlásil „chalífou“, vůdcem všech muslimů.

V srpnu 2014 proběhla ofenziva Islámského státu proti kurdským územím v severním Iráku. Islámský stát vyhlásil chalífát – systém vlády založený na fundamentalistickém výkladu islámského náboženského práva – dopouštěl se únosů žen a dětí stejně jako masových poprav ší'itů a nemuslimů. Tyto akce vedly k masovému exodu místních Jezídů a křesťanů.

Na začátku ofenzivy Islámský stát obsadil jezídské město Sindžár, což vedlo k útěku tisíců Jezídů hledajících útočiště v pohoří Sindžár, kde byli ohrožování nedostatkem vody a dalších nezbytností. Po obsazení města bylo popraveno velké množství Jezídů. Situace v pohoří Sindžár hrozila množstvím úmrtí na dehydrataci a hladovění. Tato situace spolu s ostřelováním Irbílu vedla k americké intervenci. 8. srpna provedlo americké letectvo první nálety na pozice Islámského státu.

11. srpna 2014 jmenoval irácký prezident Fuád Masúm nového premiéra Hajdara Abádího, který získal podporu většiny frakcí iráckého parlamentu. Núrí Málikí přes počáteční nesouhlas odstoupil z funkce premiéra.

Dnes

I přes to, že Islámský stát byl de facto poražen, část jeho bojovníků se transformovala do milice Riyat al-Bayda neboli Bílých vlajek (anglicky White Flags), jejímiž členy jsou také kurdští mafiáni. Velí jim muž jménem Al Mansouri a jejich počet se odhaduje od 1300 do 2000 mužů. Disponují obrněnou technikou ale i dělostřelectvem. Pohybovat by se měli v horách a jejich cílem je ovládnout ropná pole v dané oblasti a osvobození zbytku IS z hor Hamrin v okolí města Hawija kde by měli mít dokonce výcvikový tábor.^[3]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Iraqi insurgency (2011–present) na anglické Wikipedii, Northern Iraq offensive (June 2014) na anglické Wikipedii a Northern Iraq offensive (August 2014) na anglické Wikipedii.

↑ https://zpravy.idnes.cz/islamsky-stat-irak-syrie-0xx-/zahranicni.aspx?c=A171209_140536_zahranicni_aha
↑ https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/457367-valka-skoncila-irak-ohlasil-konecnou-porazku-islamskeho-statu.html
↑ The emergence of a new terrorist group in Iraq / Who are the "White Flags"? - Whatsapic. whatsupic.com [online]. [cit. 2018-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-09. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu občanská válka v Iráku na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ttps://zpravy.idnes.cz/islamsky-stat-irak-syrie-0xx-/zahranicni.aspx?c=A171209_140536_zahranicni_aha

[2] ttps://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/457367-valka-skoncila-irak-ohlasil-konecnou-porazku-islamskeho-statu.html

[3] The emergence of a new terrorist group in Iraq / Who are the "White Flags"? - Whatsapic. whatsupic.com [online]. [cit. 2018-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-09. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

České konflikty po druhé světové válce

1945–1948	válka s banderovci (Akce B) (1945–1947) • Československo-polské pohraniční spory (1945–1947) • Vysídlení Němců z Československa (1945–1947) • Přesídlení Maďarů do českých zemí (1945–1947) • Únor 1948

1948–1989	Akce DI (Důverné-Izrael) 1947-1949 • Československý protikomunistický odboj (Skupina bratří Mašínů, Černý lev 777, Světlana, Jarmila) • korejská válka (1950–1953) (Československá vojenská a následně civilní nemocnice v Severní Koreji (1952–1956), Repatriační komise neutrálních států (RKNS) (1953–1954), Dozorčí komise neutrálních států (DKNS) (1953–1993)) • Letecký souboj nad Merklínem (1953) • Plzeňské povstání (1953) • Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa (boj o Československý rozhlas, Incident u holešovských kasáren) (1968) • Protesty v Československu v letech 1968–1969 • Operace Krkonoše (1980) • Sametová revoluce (1989)

1989–současnost	občanská válka v Angole (mírové mise OSN UNAVEM I (1989-1991) a UNAVEM II (1991–1992)) • válka za nezávislost Namibie (mírová mise OSN UNTAG (1989–1990)) • válka v Zálivu (Československý protichemický prapor v Perském zálivu) (1990–1991) • mírová mise OSN UNGCI (1991–2003) • mírová mise OSN UNIKOM (1991–1993) • válka v Jugoslávii (mírové mise OSN UNPROFOR (1992–1995), UNCRO (1995–1996), UNPREDEP (1995–1999), UNTAES (1996–1998) a UNMOP) (1996–2002); mírové mise NATO IFOR (1995–1996/1997), SFOR (1996/1997–1998) a SFOR II (1998–2004), mírová mise EU operace Althea (2007–2008; 2010–současnost)) • občanská válka v Somálsku (mírová mise OSN UNOSOM I (1992–1993)) • občanská válka v Tádžikistánu (mírová mise OSN UNMOT (1994–2000)) • válka v Abcházii (1992–1993) (mírová mise OSN UNOMIG (1994–2009)) • občanská válka v Mosambiku (mírová mise OSN ONUMOZ (1993–1995)) • první občanská válka v Libérii (mírová mise OSN UNOMIL (1993–1997)) • občanská válka v Sieře Leoně (mírová mise OSN UNAMSIL (1999–2005)) • válka v Kosovu (mírové mise OSN UNMIK (1999–současnost); mírové mise NATO AFOR (1999) a KFOR (1999–2011)) • druhá válka v Kongu (mírové mise OSN MONUC (2000–2010/2011) a MONUSCO (2010/2011–současnost)) • eritrejsko-etiopská válka (mírová mise OSN UNMEE (2001–2008)) • druhá občanská válka v Libérii (mírová mise OSN UNMIL (2003–2008)) • občanská válka v Makedonii (mírová mise NATO Operace Essential Harvest neboli Task Force Harvest (TFH) (2001)) • Operace Trvalá svoboda v Kuvajtu (2002–2003) • válka v Afghánistánu (mise NATO ISAF (2002–2003; 2004–2014) a RS (2015–současnost); mírová operace OSN UNAMA (2008-současnost)) • válka v Iráku (2003–2009) • humanitární operace NATO v Pákistánu Winter Race (2005–2006) • občanská válka v Čadu (2005–2010) (mírová operace EU EUFOR Tchad/RCA) • mise NATO Baltic Air Policing (2009; 2012–2013; 2019) • mírová mise EU Operace Atalanta (2010–současnost) • mezinárodní mírová operace MFO (2010–současnost) • válka v Mali (mírová operace EU EUTM Mali (2013–současnost)); mírová mise OSN MINUSMA (2017–současnost)) • operace NATO Operace ASICIPPN (2014; 2015; 2016) • občanská válka v Sýrii (mírová mise OSN UNSMIS (2012), operace NATO Operace Active Fence (2014–2015)) • mírová mise OSN MINUSCA (2014–současnost) • mírová mise EU EU NAVFOR MED neboli EU NAVFOR Sophia (2015–současnost) • mírová mise OSN UNDOF (2015–současnost) • občanská válka v Iráku (2016–současnost) • mise NATO NATO Enhanced Forward Presence (eFP) (2018–současnost) • kauza Vrbětice (2021)

jednotlivci	Čechoslováci v cizinecké legii během války v Indočíně (1946–1954)