Nové Hrady
| Nové Hrady | |
|---|---|
.JPG) novohradská radnice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Nové Hrady |
| Obec s rozšířenou působností | Trhové Sviny (správní obvod) |
| Okres | České Budějovice |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy (do r. 1920 též Dolní Rakousy) |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°47′23″ s. š., 14°46′42″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 506 (2024)[1] |
| Rozloha | 79,75 km²[2] |
| Nadmořská výška | 541 m n. m. |
| PSČ | 373 33, 374 01 |
| Počet domů | 746 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 8 |
| Počet k. ú. | 9 |
| Počet ZSJ | 12 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | náměstí Republiky 46 373 33 Nové Hrady [email protected] |
| Starosta | Mgr. Vladimír Hokr |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Nové Hrady | |
| Další údaje | |
| Ocenění | Obec přátelská rodině |
| Kód obce | 544868 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nové Hrady (německy Gratzen) jsou město v okresu České Budějovice v Jihočeském kraji. Leží v Novohradském podhůří poblíž hranic s Rakouskem, asi třicet kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic a dvacet kilometrů jižně od Třeboně. S nadmořskou výškou 541 metrů jsou nejvýše položeným městem okresu České Budějovice. Ve městě a jeho částech žije přibližně 2 500[1] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nové Hrady byly ve středověku významnou pohraniční pevností. V pramenech je doloženo slovanské hradiště, ve 13. století zde byl vybudován vrcholně středověký hrad (Gretzen) patřící rodu Vítkovců. V květnu 1422 byly Nové Hrady vypáleny a vypleněny husity.[4] Dne 14. srpna 1467 byly opět vypáleny a vypleněny, a to vojsky Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, který stál v čele Jednoty zelenohorské – české katolické opozice proti českému králi Jiřímu z Poděbrad, jehož byl tehdy stoupencem majitel Nových Hradů Jan II. z Rožmberka.[5]
.jpg)
Po roce 1620 se Nové Hrady staly rezidenčním městem Buquoyů, kteří zde sídlili až do roku 1945, a to nejprve v přestavěném rožmberském domě na náměstí, přebudovaném na barokní rezidenci, později v nově vybudovaném raně klasicistním zámku na okraji historického centra města. V osadě Jakule bylo v roce 1796 zásluhou buquoyského nadlesního Vojtěcha Kastla zřízeno jedno z prvních lesnických učilišť v Čechách.[6]
V letech 1938 až 1945 byly Nové Hrady součástí Německa. Dne 8. května 1945 popravila jednotka SS tři občany města Nové Hrady německé národnosti za to, že strhávali nacistické symboly. V pozdějších měsících byli občané německé národnosti vysídleni. Po zřízení hraničního pásma byla v tomto pásmu velká část území obce; osady Jedlice, Mýtiny a Veveří zanikly. Přímo ve městě byla dvoje kasárna Pohraniční stráže, z toho jedna kasárna byla v klášteře servitů.[7] Koncem roku 1989 bylo pásmo překážek na česko-rakouské státní hranici odstraněno.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]- Národní přírodní rezervace Červené blato
- Národní přírodní památka Hojná Voda
- Přírodní park Novohradské hory
- Ptačí oblast Novohradské hory
- Přírodní památka Přesličkový rybník
- Přírodní památka Sokolí hnízdo a bažantnice
- Stropnice (evropsky významná lokalita)
- Terčino údolí (také Tereziino údolí) – národní přírodní památka vyhlášená 1992, státní přírodní rezervace již od roku 1949 na rozloze 139,29 ha. První úpravy volné krajiny v romantickém údolí řeky Stropnice se uskutečnily na popud Terezie Buquoyové, rozené Paarové v roce 1765. Podle nejstaršího dochovaného plánu z roku 1770 byl park zván Krásným údolím, ve kterém se postupně postavily Modrý dům, Václavovy lázně (Lázničky), Švýcarský dům, přestavěl Hamr, zřídil umělý vodopád a další krajinářské prvky. Po předání parku hraběnčině synovci Jiřímu byl park přejmenován na Tereziino údolí. Představuje mimořádný příklad rané krajinářské tvorby.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 731 | 1 805 | 1 887 | 1 825 | 1 692 | 1 562 | 1 449 | 870 | 1 287 | 1 531 | 1 828 | 2 104 | 2 085 | 2 000 | 1 887 |
| Počet domů | 204 | 206 | 206 | 212 | 220 | 217 | 234 | 217 | 340 | 182 | 218 | 264 | 307 | 356 | 403 |
Městská správa
[editovat | editovat zdroj]Příslušnost obce: v roce 1850 obec Nové Hrady v okrese Nové Hrady; 1869 obec v okrese České Budějovice; 1921 obec v okrese České Budějovice; 1931 obec Nové Hrady v okrese Kaplice; 1950 obec Nové Hrady v okrese Trhové Sviny; 1961 obec v okrese České Budějovice.
Části města
[editovat | editovat zdroj]Město Nové Hrady se skládá z osmi částí na devíti katastrálních územích:
- Byňov (i název k. ú.), včetně Jakule
- Nakolice (i název k. ú.)
- Nové Hrady (i název k. ú., součástí je k. ú. a zaniklá vesnice Mýtiny)
- Obora (k. ú. Obora u Vyšného)
- Štiptoň (i název k. ú.)
- Údolí (k. ú. Údolí u Nových Hradů)
- Veveří (k. ú. Veveří u Nových Hradů)
- Vyšné (i název k. ú.)
Východní část území města (katastrální území Nakolice, Obora u Vyšného a Vyšné) byla k Československu připojena až 31. července 1920 jako součást tzv. Západního Vitorazska a v rámci Čech začleněna do soudního okresu Nové Hrady v politickém okrese Kaplice. Původně tato tři katastrální území náležela k Dolním Rakousům.
Městské symboly
[editovat | editovat zdroj]Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 28. listopadu 2000.[10]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Železniční stanice Nové Hrady (na železniční trati České Budějovice – Gmünd) je v Byňově-Jakuli, ve vzdálenosti pět kilometrů od města.[11]
Nové Hrady leží na silnicích II/154 (Kaplice–Třeboň) a II/156 (České Budějovice – Nové Hrady). Vede odtud silnice do Českých Velenic, silnice na hraniční přechod Nové Hrady / Pyhrabruck a společná hraniční cesta Nové Hrady – Großdietmanns.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
Kulturní krajina v okolí Nových Hradů byla v roce 1996 prohlášena krajinnou památkovou zónou Novohradsko. Historické jádro je městskou památkovou zónou.
- Hrad Nové Hrady
- Zámek Nové Hrady
- Buquoyská rezidence – na tomto místě stávalo nejdříve několik samostatných domů, které zde nechali postavit Rožmberkové. Jejich spojením a přeměnou v celý komplex vznikla v letech 1634–1635 podoba tzv. městského paláce. To vše na pokyn hraběnky Marie Magdalény z Biglia, která po příchodu do Nových Hradů roku 1626 odmítla obývat už nevyhovující hrad. Buquoyové v rezidenci sídlili až do počátku 19. století, kdy se přestěhovali do nově zbudovaného zámku. Poté byla rezidence využívána jako kanceláře hospodářského a stavebního úřadu panství a jako byty zaměstnanců. Po roce 1945 ji užíval lesní závod. Dnes slouží jako hotel a restaurace.
- Kostel svatého Petra a Pavla – farní, poprvé zmiňován v roce 1284. Tato raně gotická stavba byla spolu s městem zničena husity roku 1425 a vojskem Zdeňka ze Šternberka roku 1467. Nová stavba byla dokončena okolo roku 1590. Z této doby pochází švábská síťová klenba presbyteria, nejdokonalejší v jižních Čechách. Roku 1726 došlo k sesazení poškozené renesanční střechy a věže a nahrazení typickou barokní osmistěnnou cibulovou bání s lucernou.
- Klášter Božího Milosrdenství Rodiny Panny Marie – klášter servitů. Klášter servitů u kostela svatého Petra a Pavla, založil roku 1677 majitel panství hrabě F. Buquoy jako poděkování Panně Marii za uzdravení z těžkého zranění v bitvě s Turky. Po roce 1990 obnoven především díky darům z Rakouska.
- Radnice – renesanční radnice v severozápadním rohu náměstí Republiky. Poprvé připomínána 1593 jako obecní dům. Její renesanční původ prozrazují křížové hřebínkové klenby v přízemí. Radnice byla spojena s městským pivovarem v zadním traktu budovy, který byl po požáru v roce 1906 předělán na hospodu, později na sýrárnu. Roku 1749 byla radnice přestavěna do barokní podoby a o téměř sto let později je datován dřevěný strop v místnostech a věžička s hodinami a zvonem. Fasáda v průčelí je vyzdobena znaky města a rodu Buquoyů.
- Kovárna – poprvé připomínána roku 1719, kdy ji vlastnil kovář Ferdinand Grössinger a je pravděpodobné, že byla postavena právě v této době. Celý objekt se skládá z obytné části, chléva, stodoly a vlastní kovářské dílny. Kovářská živnost tu byla provozována po téměř 200 let. Poté objekt sloužil k bydlení. V roce 2000 odkoupilo bývalou kovárnu město a zrekonstruovalo ji podle dochovaných záznamů. V objektu je možno vidět plně funkční historickou kovárnu, sbírku kovářského nářadí i tradiční výrobky.
- Městské opevnění
- Barokní lékárna
- Buquoyská hrobka
- Koželužna
- Novohradské muzeum[12]
- Zevlův mlýn – první zmínka o nynějším Zevlově mlýně pochází z Novohradského urbáře z roku 1390.[13] Součástí výstavy je plně funkční mlýnice a historické traktory.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Alois Kreidl (1864–1928), fyziolog
- Johann von Oppolzer (1808–1871), lékař, vysokoškolský profesor
- Robert Polák (1866–1926), operní pěvec-basista a režisér opery Národního divadla
- Karel Průcha (1818–1883), katolický kněz a biskup
- Hellmuth Straka (1922–1987), antropolog, speleolog a archeolog
- Antonín Šimek (1887–1942), chemik, pedagog a odbojář
- Anton Teichl (1837–1913), archivář a historik
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Nové Hrady od západu -
Sportovní hala -
Hřiště -
Zevlův mlýn
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka. Praha: [s.n.], 1993. ISBN 80-900875-7-4. S. 142.
- ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Díl IV. Praha: [s.n.], 2017. ISBN 978-80-7451-576-7. S. 462.
- ↑ KROUPA, Stanislav. Zázraky před jižní hranicí : pohled z Novohradských hor do měst a vesnic v jižní části roviny třeboňské. České Budějovice: Veduta, 2005. ISBN 80-86829-12-X. S. 137. Dále jen Kroupa (2005).
- ↑ Kroupa (2005), s. 138–144.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Nové Hrady [online]. 2000-11-28 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Jak k nám. www.kicnovehrady.cz [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-11.
- ↑ Muzeum Nových Hradů, Novohradska a Novohradských hor. www.novohradskemuzeum.cz [online]. [cit. 2023-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Zevlův Mlýn: Historie. zevluvmlyn.cz [online]. [cit. 2022-05-27]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. Nové Hrady: Novohradská občanská společnost, 2007. 128 s. ISBN 978-80-85033-75-5.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nové Hrady na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Hrady v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Nové Hrady ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky
- Nové Hrady v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
