Přeskočit na obsah

Nikolaus Szécsen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikolaus hrabě Szécsen de Temerin
Nikolaus Szécsen jako velvyslanec ve Vatikánu s rodinou (1902)
Nikolaus Szécsen jako velvyslanec ve Vatikánu s rodinou (1902)
Nejvyšší maršálek Uherského království
Ve funkci:
1916 – 1918
PanovníkKarel I.
PředchůdceMikuláš Antonín Pálffy
Nástupcezánik Rakousko-Uherské monarchie
Člen uherské Sněmovny magnátů
Ve funkci:
1916 – 1918
PanovníkKarel I.
Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1911 – 1914
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceRudolf Khevenhüller-Metsch
Nástupcepřerušení diplomatických styků
Rakousko-uherský velvyslanec ve Vatikánu
Ve funkci:
1901 – 1911
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFriedrich Revertera
NástupceJohann Schönburg-Hartenstein
První sekční šéf rakousko-uherského ministerstva zahraničí
Ve funkci:
1900 – 1901
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceRudolf Welsersheimb
NástupceJindřich Lützow

Narození26. listopadu 1857
Temerin
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. května 1926 (ve věku 68 let)
Gyöngyösszentkereszt
MaďarskoMaďarsko Maďarsko
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
RodičeAntal Szécsen (1819–1896) a Ernestina Lambergová
Profesediplomat a politik
OceněníŘád zlatého rouna (1908)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaus (Miklós) hrabě Szécsen (německy Nikolaus Anton Franz Graf Szécsen von Temerin / maďarsky Miklós Antal Ferenc gróf Szécsen de Temerin; 26. listopadu 1857 Temerin, dnes Srbsko18. května 1926 Gyöngyösszentkereszt, Maďarsko) byl rakousko-uherský diplomat. Od roku 1880 působil v diplomatických službách, později byl rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu (1901–1911) a Francii (1911–1914).[1][2] Své veřejné působení zakončil před zánikem monarchie jako nejvyšší maršálek Uherského království (1916–1918). Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Erb rodu Szécsenů

Pocházel z uherské šlechtické rodiny chorvatského původu (hraběcí titul 1798), byl jediným synem uherského politika a nejvyššího dvorského maršálka hraběte Antala Szécsena (1819–1896),[3] po matce Ernestině byl potomkem rodu Lambergů.[4] Studoval práva a v roce 1880 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. Na nižších diplomatických postech působil v Bělehradě, Istanbulu, Římě, Paříži, Bukurešti a Drážďanech. Od roku 1895 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí,[pozn. 1] kde byl v letech 1900–1901 prvním sekčním šéfem. V letech 1901–1911 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu a nakonec velvyslancem ve Francii (1911–1914), kde jeho mise skončila v srpnu 1914 přerušním diplomatických styků na začátku první světové války. Po návratu do Vídně ještě působil na ministerstvu zahraničí, ale v roce 1916 požádal o uvolnění do penze. V roce 1916 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů a v letech 1916–1918 zastával funkci nejvyššího maršálka Uherského království.[5]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1887 byl jmenován c. k. komořím[6] a jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí v roce 1898 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[7] Během působení v diplomacii a později ve vysoké funkci u dvora získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[8][9] Nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1908 jako rytíř Řádu zlatého rouna.[10]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1896 se oženil s hraběnkou Johannou Mikesovou de Zabola (1. 4. 1866 Kluž – 28. 12. 1930 Vídeň), která se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[11]. Z manželství se narodily tři děti, dvě dcery a syn.[12]

  • 1. Ernestina Johanna (5. 9. 1897 Szentlászló Baranya – 1. 11. 1984 Baden)
  • 2. Miklós Antal (26. 11. 1899 Vídeň – 18. 3. 1945 Mór), manž. 1940 Alice Marie Esterházyová z Galanty (11. 2. 1910 Prešpurk – 18. 3. 1945 Mór), spolu s manželkou zavražděn ruskými vojáky[13]
  • 3. Johanna (16. 3. 1902 Řím – 1. 1. 1987 Baden)
  1. Na ministerstvu zahraničí byl od listopadu 1895 druhým sekčním šéfem. Tuto funkci před ním zastával hrabě Adalbert Cziráky, který po Nikolausově zemřelém otci Antalovi převzal v roce 1896 úřad nejvyššího maršálka císařského dvora.

<references>

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  1. Přehled personálního obsazení diplomatických zastoupení Habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
  2. Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 400 dostupné online
  3. Rodina Antala Szécsena na webu geni.com dostupné online
  4. Rodokmen rodu Lambergů dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 19 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1889; Vídeň, 1889; s. 251 dostupné online
  7. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1900; Vídeň, 1900; s. 206 dostupné online
  8. Přehled řádů a vyznamenání Nikolause Szécsena in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1913; Vídeň, 1913; s. 49 dostupné online
  9. Přehled řádů a vyznamenání Nikolause Szécsena in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 19 dostupné online
  10. Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online
  11. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 498 dostupné online
  12. Rodina Nikolause Szécsena na webu geni.com dostupné online
  13. Esterhazy. www.angelfire.com [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online.