Nicola Vaccai

Nicola Vaccai
Nicola Vaccai
	Nicola Vaccai
Narození	15. března 1790; Tolentino, Itálie
Úmrtí	5. srpna 1848; Pesaro, Itálie
Povolání	hudební skladatel, hudební pedagog a učitel
Zaměstnavatel	Milánská konzervatoř
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicola Vaccai, starším pravopisem Vaccaj (15. března 1790, Tolentino – 5. (nebo 6.)srpna 1848, Pesaro), byl italský operní skladatel a hudební pedagog.

Život

Nicola Vaccai vyrůstal v Pesaru a zde také získal základní hudební vzdělání. Rodiče však příliš nesouhlasili s kariérou hudebníka a vyslali jej na studia práv do Říma. Nicola však netoužil stát se právníkem a více než právům se věnoval zpěvu a studiu kontrapunktu u předního římského skladatele Giuseppe Jannaconiho.

Ve věku 21 let odešel do Neapole a stal se žákem Giovanni Paisiella, jehož „Lazebník sevillský“ byl považován za mistrovské dílo komické opery, a to až do chvíle, kdy měla premiéru Rossiniho opera na stejné libreto a se stejným názvem.

Svou kariéru operního skladatele zahájil Vaccai v Benátkách. Nejprve se živil jako učitel zpěvu a skladatel baletů, které se tehdy vkládaly i do operních představení. Jeho prvním operním úspěchem byla opera I solitari di Scozia uvedená v roce 1815 v Neapoli. Parma si u něj objednala operu Pietro il grande a v této opeře se také představil jako představitel jedné z hlavních rolí.

Největšího úspěchu se dočkal operou Romeo a Julie (Giulietta e Romeo), která měla premiéru v roce 1825 v Miláně. Tato opera mu také vynesla pozvání do Londýna, kde byla uvedena v roce 1832 v Královském divadle (dnes Her Majesty's Theatre). Za svého pobytu v Londýně se stal vyhledávaným učitelem zpěvu.

Po svém návratu do Itálie se v roce 1838 stal ředitelem a profesorem skladby na Milánské konzervatoři. Po šesti letech se s ohledem na chatrné zdraví funkce zřekl, vrátil se do rodného Pesara a zkomponoval zde svou poslední - šestnáctou operu Virginia.

Hudební pedagogika

Pokud se týče operní tvorby byl Vaccai v pozdějších letech v očích publika zastíněn svým rivalem Vincenzo Bellinim. Dnes je připomínám hlavně jako vynikající hudební pedagog a skladatel instrukční literatury. Jeho dílo Metodo pratico de canto bylo transponováno pro všechny hlasové rejstříky a dodnes je stále vydáváno a stalo se jednou ze základních učebnic bel canta. K úspěchu přispěly i vynikající texty Pietra Metastasia plně respektující požadavky operního zpěvu a lidského hlasu. V úvodu Vaccai poznamenal, že pouze hlas mistra demonstrujícího jeho hlasová cvičení může doopravdy naučit žáka správné technice skutečného legata. Kniha je rovněž důležitým zdrojem informací o operní interpretaci na počátku 19. století.

Opery

I solitari di Scozia (Neapol, Teatro Nuovo, 18. února 1815)
Malvina (Benátky, Teatro San Benedetto, 8. června 1816)
Il lupo di Ostenda, ossia L'innocenza salvata dalla colpa (Benátky, Teatro San Benedetto, 17. června 1818)
Pietro il grande, ossia Un geloso alla tortura (Parma, Teatro Ducale, 17. ledna 1824)
La pastorella feudataria (Turín, Teatro Carignano, 18. září 1824)
Zadig ed Astartea (Neapol, Teatro San Carlo, 21. února 1825)
Giulietta e Romeo (Milán, Teatro della Canobbiana, 31. října 1825)
Bianca di Messina (Turín, Teatro Regio, 20. ledna 1826)
Il precipizio, o Le fucine di Norvegia (Milán, Teatro alla Scala, 16. srpna 1826)
Giovanna d'Arco (Benátky, Teatro La Fenice, 17. února 1827)
Saladino e Clotilde (Milán, Teatro alla Scala, 4. února 1828)
Alexi (Neapol, Teatro San Carlo, 6. června 1828)
Saul (Neapol, Teatro San Carlo 11. března 1829 – zkomponováno v letech 1825 - 1826)
Giovanna Grey (Milán, Teatro alla Scala, 23. února 1836)
Marco Visconti (Turín, Teatro Regio, 27. ledna 1838)
La sposa di Messina (Benátky, Teatro La Fenice, 2. března 1839)
Virginia (Řím, Teatro Apollo, 14. ledna 1845)

Literatura

Warrack, John and West, Ewan (1992), The Oxford Dictionary of Opera, 782 pages, ISBN 0-19-869164-5
Vaccai, Nicola: Praktická škola italského bel canta, (Metodo Pratico di Canto Italiano per camera : Praktische Schule des italienischen Gesangs), C. F. Peters Musikverlag, 1976

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicola Vaccai na Wikimedia Commons
Ukázka výuky zpěvu dle Metodo Practico, lekce 1.
Recitativ a árii z opery Zadig e Astartea zpívá Cecilia Gasdia
Volně přístupné partitury děl od Nicola Vaccai v projektu IMSLP