Přeskočit na obsah

Infekční onemocnění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Nakažlivá choroba)
Na tento článek je přesměrováno heslo Nákaza. Možná hledáte: Epizodu seriálu Star Trek: Nová generace Nákaza (Star Trek).
Virové infekce, rozdělené podle orgánů, které napadají

Infekční onemocnění infekcí (z latinského infectio od slovesa inficere = nakazit, napustit, to od slovesa facere = dělat a předpony in) (také nazývané infekční choroba, nakažlivá choroba nebo trochu nepřesně infekce), při kterém dochází k poškození hostitelského makroorganismu prostřednictvím parazita, který narušuje vnitřní prostředí makroorganismu, v němž získává prostředí k vlastnímu růstu a množení. Infekcí se tedy rozumí proniknutí choroboplodných zárodků do organismu. Příslušní parazité, nejčastěji mikroorganismy, vnikají do těla hostitele různými způsoby – kapénková nákaza (chřipka, meningokok, covid-19, zarděnky aj.), potrava, poranění, pohlavní styk, přenos krví, přenos z matky na plod, přenos kousnutím hmyzem (viz solenofágní hmyz), přenos kousnutím jiným členovcem, například klíštětem (lymská borrelióza, klíšťová encefalitida), přenos kousnutím savcem (vzteklina).[1]

Míra závažnosti infekce je dána choroboplodností (patogenitou a virulencí). Ta závisí na vlastnostech parazita (patogen), mezi něž patří délka inkubační doby, produkce toxinů aj., jakož i obranyschopnost hostitele (imunita). Mezi parazity řadíme bakterie, viry, chlamydie, rickettsie, plísně, prvoky, některé druhy červů a členovců a v poslední době i zvláštní druh patogenních proteinů známých jako priony. Zdrojem nákazy jsou většinou zvířata (Podle Národních ústavů zdraví USA tvoří zoonózy tři čtvrtiny nově vznikajících infekčních chorob.[2]).

Makroorganismus se infekci brání prostřednictvím imunitního systému. Jedinci i lékaři nákazám brání zvýšením odolnosti (imunizací) a řadou léčiv. Například antibiotiky proti baktériím, kde hlavním cílem je maximálně poškodit (zahubit nebo alespoň omezit růst) parazita a zároveň minimálně poškodit napadený makroorganismus. Pomůže také vhodná prevence (profylaxe), společenský odstup a hygienická opatření.

Rozšíření infekčních nemocí ve světě

[editovat | editovat zdroj]
Bakteriální infekce rozdělené podle orgánů, které napadají

Většinu infekčních onemocnění se ve vyspělých zemích podaří vyléčit. Naproti tomu zůstávají hlavní příčinou smrti v rozvojových zemích. Jedná se především o HIV/AIDS, malárii a další tropické nemoci či tuberkulózu. Na infekční onemocnění umírá 40 % obyvatel chudých zemí, zatímco v zemích bohatých je to pouhé jedno procento.[3] WHO uvádí, že v roce 2002 byla celosvětová infekční onemocnění příčinou 19 % všech úmrtí (z toho 1/4 AIDS a téměř 1/3 různé zápaly plic).[4]

Za touto situací je řada faktorů. Podvýživa a špatné hygienické podmínky snižují imunitu a napomáhají k šíření parazitů, dále hraje roli nedostatečná prevence, drahé léky a také nedostatek lékařů. Boj proti infekčním nemocem je jedním z Rozvojových cílů tisíciletí. Tento program OSN chce do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS, malárie a dalších nemocí.

Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je třeba v rámci rozvojové spolupráce i programů jednotlivých vlád a mezinárodních institucí zajistit více zdravotnického personálu, dostupnější nemocnice a střediska a levnější léky (jednou z možností jsou takzvané generické léky). Stejně důležitá je i prevence (v boji proti HIV/AIDS různé informační kampaně) a také celkově zvyšování gramotnosti. Zastavit malárii pomáhá zejména distribuce moskytiér. Obecně růst životní úrovně v rozvojových zemích a s tím spojená kvalitní výživa, přístup k pitné vodě a zlepšení hygienických podmínek brání dalšímu šíření infekcí a pomáhají k posílení imunity obyvatel.

Pravěké infekce

[editovat | editovat zdroj]

Parazitickými infekcemi trpěli i živočichové v dávné geologické minulosti. Podle vědecké studie publikované v roce 2009 je například možné, že mnozí tyranosauridi trpěli obdobou současné trichomonózy, tedy onemocněním způsobeným parazitickými prvoky. V současnosti tímto onemocněním trpí měkkozobí a hrabaví ptáci, potažmo dravci, u kterých je způsobeno prvokem bičenkou drůbeží (Trichomonas gallinae). U tyranosaurů, daspletosaurů a albertosaurů bylo toto onemocnění diagnostikováno na základě výrazných lézí (kruhových otvorů) na čelistech. Přenos nastával při krmení mláďat, z nakažené kořisti nebo vzájemným kousáním při soubojích těchto obřích dravých dinosaurů.[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infekčná choroba na slovenské Wikipedii.

  1. SCS.abz.cz: Infekce
  2. CUTHBERTOVÁ, Lori. Jak se přenášejí choroby ze zvířete na člověka. National Geographic. 7.5.2020, s. 12–13. ISSN 1213-9394. 
  3. EXNEROVÁ, Věra, ed. Globální problémy a rozvojová spolupráce. Praha: Člověk v tísni, ©2005. ISBN 80-86961-00-1. Kapitola 1.5 Zdraví – Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/index.php?id=252 Archivováno 8. 12. 2008 na Wayback Machine.
  4. World health report 2004 statistical annex: Annex Table 2: Deaths by cause, sex and mortality stratum in WHO regions, estimates for 2002 [online]. Světová zdravotnická organizace, 2004. Dostupné online. 
  5. SOCHA, Vladimír. Tyranosauří trichomonóza …aneb Jak prvoci kosili děsivé teropody. OSEL.cz [online]. 2. 4. 2020. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]