Přeskočit na obsah

NGC 2362

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
NGC 2362
Otevřená hvězdokupa NGC 2362 obklopující hvězdu Tau Canis Majoris na infračerveném snímku z dalekohledu Spitzer.
Otevřená hvězdokupa NGC 2362 obklopující hvězdu Tau Canis Majoris na infračerveném snímku z dalekohledu Spitzer.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
ObjevitelGiovanni Battista Hodierna[1]
Datum objevu1654[1]
Rektascenze07h 18m 41s[2]
Deklinace-24°57′18″[2]
SouhvězdíVelký pes (lat. CMa)
Zdánlivá magnituda (V)4,1[2]
Úhlová velikost8'[1]
Vzdálenost4,8 ± 1,6 kly
(1,5 ± 0,5 kpc)[3]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 2362
Jiná označeníOCl 633,[2] Cr 136, Mel 65,[1] Caldwell 64
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 2362 (také známá jako Caldwell 64) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Velkého psa vzdálená přibližně 4 800 světelných let. Objevil ji italský astronom Giovanni Battista Hodierna v roce 1654. Hvězdokupa je soustředěna kolem hvězdy magnitudy 4,4 Tau Canis Majoris, která je její nejjasnější hvězdou a podle které někdy bývá nazývána Tau Canis Majoris Cluster. Hvězdokupa je poměrně mladá, její odhadované stáří je 4 až 5 milionů let.[4] Je také velmi hmotná, její hmotnost se odhaduje na 500 hmotností Slunce.[5] S hvězdokupou souvisí i velká mlhovina Sh2-310, která leží ve stejné vzdálenosti.[3]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha NGC 2362 v souhvězdí Velkého psa

Na obloze se nachází 2,5° severovýchodně od hvězdy δ CMa s magnitudou 1,8, ve směru velmi bohatého pouhým okem viditelného hvězdného pole. 0,4 stupně severně od hvězdokupy se nachází zákrytová dvojhvězda typu beta Lyrae 29 CMa, 1 stupeň jihovýchodně od hvězdokupy leží červený veleobr VY Canis Majoris a dalších 30' východně mlhovina Sh2-310, která je vidět pouze na fotografiích s dlouhou expozicí.

Hvězdokupa je velmi zhuštěná a obklopuje dvojhvězdu Tau Canis Majoris s celkovou magnitudou 4,4, která svým jasem ztěžuje pozorování hvězdokupy, protože když pomineme jednu hvězdu sedmé magnitudy na okraji, jsou její hvězdy 9. magnitudy a slabší. Dalekohled o průměru 100 mm je schopen ji zcela rozložit na jednotlivé hvězdy i rozlišit obě složky centrální dvojhvězdy.

Její střední jižní deklinace je poněkud výhodnější pro pozorovatele na jižní polokouli, přestože je cirkumpolární pouze z velkých jižních zeměpisných šířek; na severní polokouli je její pozorování omezeno pouze ve velkých severních zeměpisných šířkách, takže je pozorovatelná téměř ze všech obydlených oblastí Země.[6] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od prosince do dubna.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

NGC 2362 pravděpodobně objevil Giovanni Battista Hodierna kolem roku 1654. William Herschel ji nezávisle spoluobjevil 4. března 1783[7] a popsal ji jako pěknou a velmi bohatou hvězdokupu tvořenou velmi jasnými hvězdami. Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 1513.[1][8]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
Poloha mlhoviny Sh2-310

NGC 2362 je velmi bohatá, silně zhuštěná a docela jasná hvězdokupa. Obsahuje asi tři tucty hvězd spektrálního typu O a B a dalších více než 100 hvězd s malou hmotností, které ještě nepřešly na hlavní posloupnost. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 800 světelných let od Země[3]rameni Orionu, ve větvi pravděpodobně mířící pryč od středu Galaxie.

Hvězdokupa vznikla uvnitř obrovského molekulárního mračna, jehož zbytky jsou viditelné zejména východně od hvězdokupy a tvoří HII oblast s označením Sh2-310. Navzdory svému mladému věku není hvězdokupa obklopena mlhovinou. Z toho se usuzujeme, že hvězdné větry hmotných hvězd již od doby vzniku hvězdokupy stihly všechen plyn a prach odehnat. V mračnu je tedy kolem hvězdokupy rozpínající se dutina o průměru přibližně 30', na jejímž okraji se hromadí odehnaný plyn.

Hvězdokupě vévodí modrý veleobr Tau Canis Majoris, který je dobře viditelný i pouhým okem. Průměr hvězdokupy jsou pouhé 3 parseky. Většina jejích hvězd, zejména méně hmotných, má protoplanetární disk. Hvězdokupa je poměrně mladá, její odhadované stáří je 4 až 5 milionů let a hvězdy typu T Tauri v ní obsažené mají odhadovaný věk 1,8 až 5 milionů let (závisí na použitém modelu).[4] Díky svému mladému věku byla hvězdokupa vybrána pro studium tvorby planet kolem hvězd podobných Slunci.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků NGC 2362 na anglické Wikipedii, NGC 2362 na španělské Wikipedii a NGC 2362 na italské Wikipedii.

  1. a b c d e The NGC/IC Project: Results for NGC 2362 [online]. [cit. 2016-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  2. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2362 [online]. [cit. 2016-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Lada, C. J.; Reid, M. J. CO observations of a molecular cloud complex associated with the bright rim near VY Canis Majoris. S. 95–97, 99–104. Astrophysical Journal [online]. 1978-01-01 [cit. 2016-09-29]. Roč. 219, s. 95–97, 99–104. DOI 10.1086/155758. Bibcode 1978ApJ...219...95L. (anglicky) 
  4. a b Dahm, S. E. The Young Cluster NGC 2362. S. 1805–1828. Astronomical Journal [online]. Říjen 2005 [cit. 2016-09-29]. Roč. 130, čís. 4, s. 1805–1828. Dostupné online. DOI 10.1086/433178. Bibcode 2005AJ....130.1805D. (anglicky) 
  5. Currie, Thayne, et al. The Last Gasp of Gas Giant Planet Formation: A Spitzer Study of the 5 Myr Old Cluster NGC 2362. S. 1–27. Astrophysical Journal [online]. Červen 2009 [cit. 2016-09-29]. Roč. 698, čís. 1, s. 1–27. Dostupné online. arXiv 0903.2666. DOI 10.1088/0004-637X/698/1/1. Bibcode 2009ApJ...698....1C. (anglicky) 
  6. Deklinace 25° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 65° od jižního nebeského pólu. Jižně od 65° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 65° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  7. SEDS NGC Catalog Online: Results for NGC 2362 [online]. [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]