Nádasdyové

Nádasdyové
Země	Svatá říše římská, Uhersko, Rakouské císařství
Tituly	magnáti
Rok založení	13. století (první písemná zmínka)
Větve rodu	Nádasdy-Fogarás, Darabosové z Nádasdu
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nadásdyové z Fogárase (vysl. Nádaždyové z Fogaráše) nebo též Nádasdyové z Nádasdu a Fogarasföldu (maďarsky nádasdi és fogarasföldi Nádasdy család) je uherský a později rakouský šlechtický rod, jehož kořeny sahají hluboko do středověku. V době panování krále Bély III. ve 13. století se stali magnáty a v průběhu 16. století získali hraběcí titul.

Historie rodu

Původ jednoho z nejstarších uherských rodů je nejasný, na základě zkoumání historika jezuity Georga Praye se však předpokládá, že rod pocházel z Anglie. Také historik Andreas Lehotzky ve svém „Stemmatographia nobilium familiarium regni Hungariae“ uvádí, že prapředek rodu Ospetinus, přišel do Chorvatska z Británie se synem anglického krále Eduarda I. (901-942). Kvůli nesprávnému pochopení těchto údajů pak vedly další badatele k závěru, že rod pocházela od syna krále Eduarda I., který se usadil v Uheru. Podle Praye byl jeden z Nádasdyů (Nádasd) kolem roku 1177 biskupem v Agramu a další zastával kolem roku 1200 úřad chorvatského bána.^[1] Mezi dalšími bány chorvatska z tohoto rodu byli také Tomáš Nádasdy v letech 1537-1542 a František Leopold z Nádasdy v letech 1756-1783.

Tomáš II. (1498 – 2. června 1562), syn Františka I., byl palatinem uherské koruny. Jeho syn František II. (1555 – 4. ledna 1604) byl uherský generál. Ten se dne 8. května 1575 oženil s legendární „Krvavou hraběnkou“ Alžbětou Báthoryovou z Ecsedu (1560–1614). Manželé měli pět dětí - dva syny a tři dcery. Závěť hraběnky stanovila rozdělení jejího majetku mezi její děti a jmenování syna Pavla dědicem, čímž majetek Báthoryů z Ecsedu připadl rodu Nádasdyů.

Pavel hrabě Nádasdy z Fogárase (1598-1633) byl spolu se svým bratrem Ondřejem v roce 1625 povýšen do uherského hraběcího stavu císařem Ferdinandem II. Jeho první manželkou byla Judita Forgáchová, jeho druhou ženou byla Judita hraběnka Revayová z Revy.^[2]

Hraběcí dům Nádasdy-Fogáras později pokračoval ve dvou liniích. První z nich tvořili potomci hraběte Michala II. (1746 - 1826), který se 7. ledna 1769 oženil s Marií Terezií hraběnkou z Colloredo-Waldsee, (1751-1831). Z tohoto manželství vzešli kromě dvou dcer tři synové: hrabě Leopold II. (3. října 1772 - 14. září 1836), dědic Fogárase, nejvyšší komorník Uherského království, c.k. komoří a tajný rada a župan Komárenské župy. Dne 9. září 1799 se oženil s Terezií hraběnkou Pálffyovou (1768-1829), Michal III. a František Xaver (1778-1857), c.k. komorník a tajný rada, ženatý od 11. října 1807 s Julianou hraběnkou ze Schmiedeggu (1789-1845).

Michal III. z Nádasdy (* 6. září 1775 – 18 března 1854) byl c.k. komorník a tajný rada, nejvyšší komorník Uherského království, poté ministr státu a konference Habsburské monarchie. 10. června 1800 se oženil s Antonií hraběnkou Zichyovou z Vaszonykeö (* 1776) a 16. října 1828 byl ve Vídni povýšen také na hraběte v Rakousku. Vlastnil spojené majoráty Nádasd-Ládany, Lépseny, Pere, Nána a Dudar.^[3] Jeho syn František Serafín z Nádasdy (1. dubna 1801 – 1. listopadu 1883) byl v ltech 1857-1860 c.k. ministrem spravedlnosti, poté prezidentem Říšské rady a nakonec od 7. listopadu 1861 do roku 1865 dvorním kancléřem pro Sedmihradsko

Význační členové rodu

Tomáš III. z Nádasdy (1498 – 2. června 1562, Egervár), chorvatský ban, főispán, uherský palatin
František I. Nádasdy z Fogarasföldu, zvaný Černý rytíř (1555 – 1604), generál a išpán. Byl ženatý s nechvalně známou Alžbětou Báthoryovou. Tímto sňatkem připadlo báthoryovské panství Ecsed rodu Nádasdyů.
František II. Nádasdy z Fogarasföldu (1622 na hradě Čachtice – 30. dubna 1671 ve Vídni), zemský soudce, mecenáš a odpůrce Habsburků
Ladislav II. z Nádasdy (1662–1729), biskup segedínský
František III. Leopold z Nádasdy (září 1708, Bad Radkersburg – 22. března 1783, Karlovac), rakouský polní maršál a chorvatský bán
František Nádasdy (1785 – 1851), arcibiskup kaločský (1845-1851)
František Serafín z Nádasdy (1801 – 1883), rytíř řádu zlatého rouna, dvorní kancléř pro Sedmihradsko a uherský ministr
Ludvík Nádasdy (* 28. ledna 1913, Felsőkelecsény)
János Nádasdy (* 19. července 1939, Szigetszentmiklós), grafik a objektový umělec
Adam Nádasdy (* 15. února 1947, Budapešť), spisovatel
Leopold Nádasdy (1802–1873), skutečný tajný rada, főispán
Lipót Nádasdy (1913–2014), maďarský vědec, historik, učitel a pastor

Vývod z předků

František I. z Nádasdy

A. Tomáš z Nádasdy (1498 – 1562) ⚭ Uršula Kanižská († 1571)

B. František II. z Nádasdy (1555–1604) ⚭ Alžběta Báthoryová (1560–1614)

C1. Anna (1585 – 1615) ⚭ Mikuláš VI. Zrinský

C2. Uršula (zemřela jako dítě)

C3. Ondřej (zemřel jako dítě)

C4. Kateřina (* ~1863) ⚭ Jiří Drugeth z Homonny

D1. Alžběta ⚭ Ladislav Révay

C5. Pavel z Nádasdy (1598 – 1633) ⚭ Judita Révayová

D1. František III. z Nádasdy (1625, hrad Čachtice – 30. dubna 1671, Vídeň) ⚭ Julie Esterházyová (1644)

E1 František IV. z Nádasdy

F1 František V. z Nádasdy ⚭ Marie z Rottalu

F2. František VI. z Nádasdy

G1 František VII. z Nádasdy (1799 – 1800)

F3. Tomáš z Nádasdy

E2. Kristýna (1646 – 1682) ⚭ hrabě Mikuláš Drašković z Trakošćanu (* ~1625 – 1687)

E3-11 dalších 9 dětí

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Famille Nádasdy na francouzské Wikipedii a Nádasdy na německé Wikipedii.

↑ Ernst Heinrich Kneschke: „Deutsche Grafenhäuser der Gegenwart: in heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung“, 3. Band, A-Z, Verlag T. O. Weigel, Leipzig 1854, S. 269 ff.
↑ Ernst Heinrich Kneschke: „Deutsche Grafenhäuser der Gegenwart: in heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung“, 3. Band, A-Z, Verlag T. O. Weigel, Leipzig 1854, S. 269 ff.
↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Verlag Justus Perthes, Gotha 1910, S. 727

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nádašdyové na Wikimedia Commons
Rod Nádasdy na kislexikon.hu
Zámek Nádasdy v Šárváru v Maďarsku
Rodokmen Nádasdyů

Literatura

Andreas Lehotzky: „Regni Hungariae et partium eidem annexarum statuum et ordinum seu nobilium familiarium Stemmatographia“, pars II., Druck Simon Petrus Weber, Posonii 1798.
Constantin von Wurzbach: Nádasdy-Fogáras, die Grafen, Genealogie. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 20. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1869, S. 10–13.
Constantin von Wurzbach: Nádasdy-Fogáras, die Grafen, Wappen. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 20. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1869, S. 21.
Antonio Schmidt-Brentano: Kaiserliche und k. k. Generale (1618–1815), Österreichisches Staatsarchiv/A. Schmidt-Brentano 2006.

[Grafenhäuser_3-1] Ernst Heinrich Kneschke: „Deutsche Grafenhäuser der Gegenwart: in heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung“, 3. Band, A-Z, Verlag T. O. Weigel, Leipzig 1854, S. 269 ff.

[Grafenhäuser_32-2] Ernst Heinrich Kneschke: „Deutsche Grafenhäuser der Gegenwart: in heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung“, 3. Band, A-Z, Verlag T. O. Weigel, Leipzig 1854, S. 269 ff.

[3] Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Verlag Justus Perthes, Gotha 1910, S. 727

[1]

[2]

[3]