Mydaus
 Jezevec | |
|---|---|
 Jezevec smrdutý (M. javanensis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | skunkovití (Mephitidae) |
| Rod | Mydaus Cuvier, 1821 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mydaus (česky jezevec) je rod skunkovitých šelem, jenž čítá pouze dva druhy žijící v jihovýchodní Asii.
Výskyt a systematika
[editovat | editovat zdroj]Rod Mydaus zahrnuje pouze dva žijící druhy, přičemž oba dva žijí v jihovýchodní Asii. Jezevec smrdutý (M. javanensis) se vyskytuje na Sumatře, Jávě, Borneu a Natunských ostrovech; jezevec krátkoocasý (M. marchei) je rozšířen na Calamianských ostrovech a na ostrově Palawan (obě oblasti spadají pod Filipíny). M. marchei bývá někdy řazen do samostatného rodu Suillotaxus.[1] Navzdory tomu, že česky jsou tyto druhy nazývány jezevec, nejsou považovány za blízké příbuzné ostatních jezevců z čeledi lasicovitých (Mustelidae). Ačkoli tradiční systematika je spolu s rody Conepatus, Mephitis a Spilogale skutečně sdružovala s ostatními lasicovitými, na základě molekulárních analýz z přelomu 20. a 21. století vytvářejí tyto rody samostatnou čeleď skunkovití (Mephitidae). Rod Mydaus je v podobném případě někdy řazen jako člen samostatné podčeledi Myadinae, ostatní druhy skunků pak spadají do podčeledi Mephitinae. Jezevci rodu Mydaus jsou jedinými zástupci skunkovitých, kteří žijí mimo Ameriku.[2][3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Oba dva druhy mají špičatou tlamu s protáhlým a pohyblivým čenichem. Jezevec smrdutý dosahuje velikosti těla 37,5–51 cm, ocas měří 5–7,5 cm, hmotnost obvykle nepřesahuje 3 600 g. Jezevec krátkoocasý se vyznačuje menšíma ušima, většími zuby a – jak již jméno napovídá – kratším ocasem. Zbarvení obou druhů je obecně tmavé, s bílými znaky na hlavě a hřbetu. V případě jezevce smrdutého je bíle zbarvena svrchní strana hlavy, podélný bílý pruh se pak táhne skrze celý hřbet až k ocasu. Jezevec krátkoocasý je porostlý bílými až stříbřitými chloupky na hřbetě, někdy na hlavě. Jezevec krátkoocasý i jezevec smrdutý jsou vybaveni dobře vyvinutými análními žlázami, při ohrožení mohou rozstřikovat po narušiteli odporně páchnoucí tekutinu.[1] Staří jávští sultáni využívali dostatečně zředěný sekret k výrobě parfémů; nastrouhaná kůže jezevců smíchaná s vodou zase měla podle domorodců sloužit jako léčivý přípravek proti horečce a revmatickým nemocem.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c NOWAK, Ronald M. Walker's Carnivores of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0801880335, ISBN 0801880327. S. 166–167.
- ↑ FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 364.
- ↑ MCDADE, M. C. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Volume 14 Mammals III. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 319.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mydaus na Wikimedia Commons 
Taxon Mydaus ve Wikidruzích