Mikroplasty

Ukázka částic polyetylenu (PE), obsažených v zubní pastě

Mikroplasty nalezené v sedimentu řeky Labe (A), Mosely (B), Neckaru (C) a Rýnu (D)

Mikroplasty je obecné označení, užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů či od 1000 nanometrů (podle různých definic) až po 5 milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění. Je to směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně v takové podobě vyráběna (primární mikroplasty), ale většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty). Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech (často na dně), kde by mohly ohrožovat tamní životní prostředí. Ohroženi jsou například filtrátoři. Rověž existují vědecké studie, které potvrzují, že kumulace mikroplastů ve vodě ohrožuje životní prostředí. Degradace plastů v prostředí probíhá rychlostí několik µm/rok (biodegradabilní plasty rychleji), takže menší mikroplasty se rozloží i během měsíce. Menší částečky se nazývají nanoplasty.

Členění mikroplastů

Primární mikroplasty se přidávají do nátěrových barev nebo zcela běžné kosmetiky (zubní pasty, mýdla, šampony, čisticí mléka a jiné). Přidávají se jako abrazivum či pro zlepšení viskozity či vzhledu. Sekundární vznikají zejména mechanickým otěrem pneumatik a opotřebováním plastových tkanin.

Znečištění

Sedimenty na dně oceánů ukazují, že míra usazování mikroplastů se zdvojnásobuje přibližně každých 15 let (podobně jako výroba plastů) již od poloviny 20. století. Od té doby jsou také mikroplasty nacházeny v rybách. Hlavním zdrojem plastů v oceánech jsou patrně řeky, ale jejich role se i přeceňuje. Avšak stanovování míry znečištění mikroplasty se podceňuje, pokud se v moři ke stanovování znečištění používají sítě.

Mikroplasty nejsou zamořeny jen oceány, ale i ovzduší. Například v Londýně, jenž je evropským městem s vůbec největší koncentrací mikroplastů v ovzduší, na jeden metr čtvereční dopadlo v průběhu 24 hodin 575–1008 mikroplastových částeček. Důkazem toho, že mikroplasty cirkulují v ovzduší po celém světě je i fakt, že byly nalezeny dokonce i ve sněhu v Arktidě.

V ČR je průměrná koncentrace mikroplastů v povrchové vodě necelé 4 částice na litr. Temže v Londýně obsahuje přes 80 mikroplastů na litr. Významným znečišťovatelem je zubní pasta. Jedna dávka zubní pasty (1,6 gramu) obsahuje 4000 plastových částic, ale čistírny odpadních vod jsou schopny zadržet až 99,9 % mikroplastů. Na mikroplastech ale přežívají patogeny proces čištění. Čistírenský kal se ale tradičně používá například ke hnojení polí, čímž se do půdy a vody dostávají mikroplasty. Mikroplasty migrují i v sedimentech. Dle zjištění společnosti Orb Media je „přes 80 procent kohoutkové vody ve světě kontaminováno mikročásticemi plastů“. Nicméně pokud se konzumuje balená voda, tak se v USA zkonzumuje o 90 000 mikroplastických částic více než z kohoutové vody. Například i plastové nádoby pro kojence uvolňují mikroplasty a to více s teplotou. Plastový čajový sáček uvolňuje ještě více mikroplastů. Mikroplasty ale lze z vody odstraňovat pomocí přírodních rozpouštědel.

Dle vědců z univerzity v belgickém Gentu jsou dále mikroplasty přítomné i v mořských plodech, či rybách. Mikroplasty menší než mikrometr efektivně kumulují i plodiny. Mikroplasty velikosti okolo 2 µm byly nalezeny v ovoci a zelenině. Mikroplasty se vyskytují i ve zpracovaných potravinách. Obsahuje je například pivo, med, cukr či sůl.

Roku 2023 byly nalezeny mikroplasty (chlorovaný polyethylen a Ca/Zn PVC stabilizátor velikosti 10 až 50 μm) v plodové vodě (stearan sodný pak v placentě).

Regulace

Legislativní zákaz používání mikrokuliček (státy vyznačeny zeleně)

USA zakázaly používání plastových mikrokuliček. Ve Velké Británie od roku 2018 platí zákon, zakazující prodej kosmetických přípravků, obsahujících mikroplasty. Roku 2019 byl navržen zákaz přidávaných mikroplastů i pro EU. Bude implementován pod REACH.

Rizika pro zdraví

Lidé průměrně za den vdechnou tisíce částic mikroplastů (přes 2 milióny částic v Číně) a pozřou desítky mg (v jihovýchodní Asii až 500 mg za den).

Existuje řada studií poukazujících na to, že mikroplasty při vniknutí do plic vyvolávají zánětlivé reakce, projevující se dušností a kašlem a v případě dlouhodobě vysoké expozice mohou způsobit až zjizvení plic.

Větší mikroplasty projdou tělem, ale menší (než 1 µm) se mohou dostat i do krve. Mikroplasty tak byly nalezeny v lidské krvi. Hematoencefalická bariéra nezabrání malým mikroplastům, aby se z potravy nedostaly do mozku a tam působit neurotoxicky. Průměrně půl procenta hmotnosti vzorků mozku tvořily v roce 2024 plasty a to většinou polyethylen. Parkinsonova nemoc tak může být způsobována nanoplasty vznikajícími z mikroplastů.

Trávicí soustava je hlavní místo v těle, kde se ukládají mikroplasty. Ze střev pak putují do jiných orgánů (ledvin, jater či mozku). Chronická respirační onemocnění, chronické střevní záněty či jaterní cirhóza mohou s mikroplasty také souviset.

Mikroplasty uvolňované z obalů potravin mohou být obezogen, například z obalů na jídlo odnášené s sebou, obvykle z restaurací rychlého občerstvení.

Odkazy

Související články

• Velká tichomořská odpadková skvrna
• The Ocean Cleanup

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mikroplasty na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo mikroplast ve Wikislovníku
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Mikroplasty

Autoritní data	NKC: ph1151785 GND: 117071482X LCCN: sh2016001401 NLI: 987007396295505171

Portály: Životní prostředí