Michail Suslov
Michail Andrejevič Suslov | |
---|---|
Michail Andrejevič Suslov (1964) | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1921) |
Narození | 8.jul. / 21. listopadu 1902greg. Šachovskoje |
Úmrtí | 25. ledna 1982 (ve věku 79 let) Moskva |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
Sídlo | Kutuzovsky Prospekt |
Alma mater | Rabfak (do 1924) Plechanovova ruská ekonomická univerzita (1924–1928) Institut Rudých profesorů (do 1929) |
Profese | politik a ekonom |
Náboženství | ateismus |
Ocenění | Leninův řád (1940) Řád Vlastenecké války 1. třídy (1945) Leninův řád (1952) Hrdina socialistické práce (1962) Leninův řád (1962) … více na Wikidatech |
Commons | Mikhail Suslov |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Michail Andrejevič Suslov (rusky Михаил Андреевич Сусловв; 8. listopadujul./ 21. listopadu 1902greg. Šachovskoje, Ruské impérium – 25. ledna 1982, Moskva) byl sovětský politik, člen ÚV KSSS 1941–1982; člen politického byra ÚV KSSS (1952–1953, 1955–1982). Je považován za šedou eminenci politiky šedesátých, sedmdesátých a počátku osmdesátých let nebo jako rudý kardinál, strážce ideologické čistoty režimu.[1] Byl velmi vlivný komunistický politik od dob pozdního stalinismu až do konce Brežněvovy éry.
Život
[editovat | editovat zdroj]Patřil bezesporu k nejzajímavějším postavám poválečné sovětské politické elity. Suslov se narodil ve venkovské lokalitě Šachovskoje v Pavlovském okrese, v současné Uljanovské oblasti 21. listopadu 1902. Svoji kariéru započal v aparátu stranických kontrolních mechanismů, které hrály podstatnou úlohu ve velkém teroru třicátých let. Následně byl přesunut do stranického aparátu. Stal se oblastním – krajským tajemníkem, emisarem ÚV a po válce přešel do ústředního aparátu ÚV jako vedoucí klíčových oddělení. Již v dobách stalinismu se stal tajemníkem ÚV (1947–1982). Původně vystupoval jako fanatický stoupenec a obdivovatel J. V. Stalina. Aktivně vystupoval v kampaních proti sionismu (Stalinovo tažení proti „židovskému nacionalismu“). Na počátku padesátých let řídil sovětský tisk a kontroloval mezinárodní komunistické hnutí. Své postavení upevnil na XIX. sjezdu KSSS, kdy byl zvolen tajemníkem ÚV i členem prezidia ÚV KSSS.
Své postavení uchránil i v období chruščovovského tání. Významnou úlohu sehrál během vojenského potlačení maďarského povstání v roce 1956. V otázkách destalinizace si počínal velmi opatrně, daleko lépe se cítil v klidných vodách tichého neostalinismu. To již pevně zakotvil v brežněvovských strukturách KSSS, kdy se stal hlavní ideologickou oporou generálního tajemníka L. I. Brežněva a zosobněním legitimity tehdejší stranické elity.
Od konce 40. let byl považován za experta na ideologické otázky a mezinárodní komunistické hnutí. V období 1964–1982 zastával neformální úlohu druhého tajemníka ÚV, arbitra uvnitř politbyra, jehož úsudku a hodnocení si vážil i samotný generální tajemník. Představoval nedostižnou etickou normu pro většinu aparátčíků.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Sovětská vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Čestné tituly
[editovat | editovat zdroj]- Hrdina socialistické práce – 20. listopadu 1962 a 20. listopadu 1972[2]
Řády
[editovat | editovat zdroj]- Leninův řád – udělen pětkrát – 16. března 1940, 20. listopadu 1952, 20. listopadu 1962, 2. prosince 1971 a 20. listopadu 1972[2]
- Řád Říjnové revoluce – 18. listopadu 1977[2]
- Řád vlastenecké války I. třídy – 24. března 1945[2] – za úspěšnou realizaci státního plánu nákupu obilí v roce 1944[3]
Zahraniční vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Hrdina socialistické práce – Bulharská lidová republika[4]
- Řád Georgiho Dimitrova – Bulharská lidová republika[5]
- Řád Klementa Gottwalda – Československo, 22. listopadu 1977[6]
- Süchbátarův řád – Mongolsko[5]
- Řád Karla Marxe – Německá demokratická republika, 1975[5]
- Řád zlaté hvězdy – Vietnam
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Serge P. Petroff, Red Eminence: A Biography of Mikhail A. Suslov, New York 1988
- ↑ a b c d Суслов Михаил Андреевич. www.warheroes.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online.
- ↑ НАГРАЖДЕНИЕ ОРДЕНАМИ ПАРТИЙНЫХ И СОВЕТСКИХ РАБОТНИКОВ СТАВРОПОЛЬСКОГО КРАЯ // Газета Красная звезда — 25.03.1945 — № 71 (6059)
- ↑ Серый кардинал при Брежневе. Life.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c Суслов Михаил Андреевич. www.hrono.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online.
- ↑ Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti (zřízen vládním nařízením č. 14/1953 Sb. ze dne 3. února 1953, respektive vládním nařízením č. 5/1955 Sb. ze dne 8. února 1955): Seznam nositelů (podle matriky nositelů) Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Andrejevič Suslov na Wikimedia Commons
- Sovětští politici
- Ruští ateisté
- Nositelé Řádu Klementa Gottwalda
- Hrdinové socialistické práce (SSSR)
- Hrdinové socialistické práce (Bulharsko)
- Nositelé Řádu Georgiho Dimitrova
- Nositelé Řádu zlaté hvězdy
- Nositelé Řádu Karla Marxe
- Nositelé Řádu Suchbátara
- Nositelé Řádu Říjnové revoluce
- Nositelé Řádu vlastenecké války
- Nositelé Leninova řádu
- Narození v roce 1902
- Narození 21. listopadu
- Úmrtí v roce 1982
- Úmrtí 25. ledna
- Úmrtí v Moskvě
- Zemřelí na infarkt myokardu
- Pohřbení u Kremelské zdi