Michael Mayr

Dr. Michael Mayr
Dr. Michael Mayr
	Michael Mayr, foto z Wiener Bilder z r. 1907
Poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1907 – 1911
Poslanec Tyrolského zemského sněmu
	Ve funkci:; 1908 – 1914
Poslanec Ústavodár. Národní rady
	Ve funkci:; 4. března 1919 – 9. listopadu 1920
Poslanec Národní rady
	Ve funkci:; 10. listopadu 1920 – 21. května 1922
Státní tajemník pro ústavní a správní reformu v 3. vládě K. Rennera
	Ve funkci:; 17. října 1919 – 24. června 1920
Spolkový kancléř Rakouska; (Do 20. 11. 1920 oficiálně Předseda kabinetu a vedoucí státního kancléřství)
	Ve funkci:; 7. července 1920 – 21. června 1921
Předchůdce	Karl Renner
Nástupce	Johann Schober
Ministr zahr. věcí Rakouska; (Pověřen správou státního úřadu pro zahraničí)
	Ve funkci:; 22. října 1920 – 20. listopadu 1920
Předchůdce	Karl Renner
Nástupce	Johann Schober
Stranická příslušnost
Členství	Křesťansko sociální str.
Narození	10. dubna 1864; Adlwang; Rakouské císařství
Úmrtí	21. května 1922 (ve věku 58 let); Waldneukirchen; Rakousko
Místo pohřbení	Westfriedhof
Alma mater	Vídeňská univerzita
Náboženství	katolická církev
Commons	Michael Mayr
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Mayr (10. dubna 1864 Adlwang^[1]^[2]^[3] – 21. května 1922 Waldneukirchen^[1]^[3]^[4]) byl rakouský vysokoškolský pedagog, archivář a politik německé národnosti, na počátku 20. století poslanec Říšské rady za Tyrolsko, po první světové válce rakouský spolkový kancléř.

Biografie

Pocházel z rodiny rolníka. Navštěvoval gymnázium v Kremsmünsteru a Vídeňskou univerzitu.^[2] Zde studoval dějiny a zeměpis a promoval roku 1890. V letech 1889–1891 studoval na Ústavu pro rakouský dějezpyt při Vídeňské univerzitě. V roce 1892 nastoupil do archivnictví.^[3] V letech 1891–1892 ho Ústav pro rakouský dějezpyt vyslal do Říma. Po návratu krátce pracoval na ministerstvu financí a pak nastoupil do innsbruckého státního archivu.^[4] Byl členem c. k. akademie věd a členem mnoha dalších odborných sdružení.^[2] Byl univerzitním profesorem v Innsbrucku.^[1] Od roku 1900 vyučoval moderní dějiny a zemské dějiny na Univerzitě Innsbruck.^[4] Napsal řadu prací na téma dějin a právních dějin.^[3]

Počátkem 20. století se kromě svého působení coby vysokoškolský pedagog uvádí i jako ředitel archivu místodržitelství v Innsbrucku.^[2] Tento zemský archiv vedl v letech 1897–1920.^[3]

Angažoval se rovněž politicky. Od roku 1908 do roku 1914 byl poslancem Tyrolského zemského sněmu.^[5]^[3]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Tyrolsko 03.^[6] Po volbách roku 1907 byl uváděn coby člen klubu Křesťansko-sociální sjednocení.^[6]

Jeho politická kariéra vyvrcholila po první světové válce. Od 4. března 1919 do 9. listopadu 1920 byl poslancem rakouské Ústavodárné Národní rady a od 10. listopadu 1920 až do své smrti v květnu 1922 byl poslancem Národní rady za Křesťansko-sociální stranu. Nastoupil tehdy i na vládní posty. V třetí vládě Karla Rennera zasedal od 17. října 1919 do 24. června 1920 jako ministr (oficiálně státní tajemník) pro ústavní a správní reformu.^[3]

Od 7. července 1920 do 21. června 1921 byl rakouským kancléřem. Do 20. listopadu 1920 vedl první vládu Michaela Mayra, v níž měl oficiálně funkci státního tajemníka s titulem předsedy kabinety a vedoucího státního kancléřství. Po 20. listopadu 1920 pak již zastával formálně post spolkového kancléře v druhé vládě Michaela Mayra. Od 22. října 1920 do 20. listopadu 1920 rovněž v první vládě Michaela Mayra působil i jako ministr zahraničních věcí Rakouska (oficiálně pověřen správou státního úřadu pro zahraničí).^[3] Jeho druhá vláda od listopadu 1921 již nebyla velkou koalicí křesťanských sociállů a sociálních demokratů. V červnu 1921 podal demisi. Na stranickém sjezdu křesťanských sociálů ve Vídni to pak odůvodnil tím, že vláda byla slabá.^[4]

Zemřel náhle v květnu 1922 v Waldneukirchen, kam přijel na návštěvu za politikem Peterem Mandorferem. Po několika dnech aktivity a schůzek s kolegy a známými náhle oznámil, že je mu nevolno. Bezprostředně poté upadl a byl na místě mrtev.^[4]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 132. (německy)
↑ ^a ^b ^c ^d Die österreichische Abgeordnetenhaus: ein biographisch-statistisches Handbuch, 1907-1913, XI. Legislaturperiode (XVIII. session). [s.l.]: R. Wiener, 1907. 638 s. Dostupné online. S. 256. (německy)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h Dr. Michael Mayr [online]. parlament.gv.at [cit. 2016-01-20]. Dostupné online. (německy)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Bundeskanzler a. D. Doktor M. Mayr. Reichspost. Květen 1922, čís. 139, s. 1–2. Dostupné online.
↑ SCHOBER, Richard; LANG, Eberhard. Geschichte des Tiroler Landtages im 19. und 20. Jahrundert. [s.l.]: Universitätsverlag Wagner, 1984. 639 s. Dostupné online. ISBN 9783703001314. S. 385. (německy)
↑ ^a ^b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Mayr na Wikimedia Commons

[Österreich-Reihe-1] KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 132. (německy)

[ABG-2] Die österreichische Abgeordnetenhaus: ein biographisch-statistisches Handbuch, 1907-1913, XI. Legislaturperiode (XVIII. session). [s.l.]: R. Wiener, 1907. 638 s. Dostupné online. S. 256. (německy)

[Mayr-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h Dr. Michael Mayr [online]. parlament.gv.at [cit. 2016-01-20]. Dostupné online. (německy)

[RPMayr-4] Bundeskanzler a. D. Doktor M. Mayr. Reichspost. Květen 1922, čís. 139, s. 1–2. Dostupné online.

[landtag-5] SCHOBER, Richard; LANG, Eberhard. Geschichte des Tiroler Landtages im 19. und 20. Jahrundert. [s.l.]: Universitätsverlag Wagner, 1984. 639 s. Dostupné online. ISBN 9783703001314. S. 385. (německy)

[alex.onb.ac.at-6] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Kancléři Rakouska

První republika	Karl Renner (1918–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Johann Schober (1922) • Ignaz Seipel (1922–1924) • Rudolf Ramek (1924–1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Carl Vaugoin (1930) • Otto Ender (1930–1931) • Karl Buresch (1931–1932) • Engelbert Dollfuss (1932–1934) • Kurt Schuschnigg (1934–1938) • Arthur Seyß-Inquart (1938)	Státní znak Rakouska

Druhá republika	Karl Renner (1945) • Leopold Figl (1945–1953) • Julius Raab (1953–1961) • Alfons Gorbach (1961–1964) • Josef Klaus (1964–1970) • Bruno Kreisky (1970–1983) • Fred Sinowatz (1983–1986) • Franz Vranitzky (1986–1997) • Viktor Klima (1997–2000) • Wolfgang Schüssel (2000–2007) • Alfred Gusenbauer (2007–2008) • Werner Faymann (2008–2016) • Reinhold Mitterlehner (2016) • Christian Kern (2016–2017) • Sebastian Kurz (2017–2019) • Brigitte Bierleinová (2019–2020) • Sebastian Kurz ( 2020–2021) • Alexander Schallenberg (2021) • Karl Nehammer (od 2021)

Ministři zahraničí Rakouska

Habsburská monarchie	Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)

Rakouské císařství	Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)

Rakousko-Uhersko	Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)

První Rakouská republika a Rakouský stát	Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)

Druhá Rakouská republika	Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)