Přeskočit na obsah

Messier 73

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 73
M73 na infračerveném snímku. Autor: Two Micron All Sky Survey (2MASS)
M73 na infračerveném snímku. Autor: Two Micron All Sky Survey (2MASS)
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typasterismus
TřídaIV1p[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu4. října 1780
Rektascenze20h 59m 0s[2]
Deklinace-12°38′0″[2]
SouhvězdíVodnář (lat. Aqr)
Zdánlivá magnituda (V)8,9[3]
Úhlová velikost2,8'[1]
Vzdálenost2 500[1] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 73
New General CatalogueNGC 6994
Collinderův katalogCollinder 426
Jiná označeníM 73, NGC 6994,[2] Cr 426,[4] OCL 89,[2] GC 4617[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 73 (také M73 nebo NGC 6994) je velmi těsné uskupení čtyř slabých hvězd 10. až 12. hvězdné velikosti, nacházející se asi 1,5° jihozápadně od známé mlhoviny Saturn (NGC 7009)souhvězdí Vodnáře. Někdy toto uskupení bývá považováno za málo početnou otevřenou hvězdokupu, ale ve skutečnosti jde pouze o náhodné uskupení hvězd – asterismus.[5]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha M 73 v souhvězdí Vodnáře.

M73 leží v západní části souhvězdí přibližně 4° jihovýchodně od hvězdy čtvrté magnitudy Albali (ε Aquarii), 1,5° východně od kulové hvězdokupy Messier 72. 2° severovýchodně leží planetární mlhovina NGC 7009. Pokud je M73 středně vysoko nad obzorem, je možné ji při průzračně tmavé obloze vyhledat i triedrem 10x50, ve kterém vypadá jako malá skupinka čtyř nebo pěti hvězd. I malý dalekohled dokáže rozeznat pravou podstatu objektu, která spočívá právě ve čtveřici hvězd viditelných i triedrem.[6]

M73 je možno jednoduše pozorovat ze všech obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto je tento objekt těžko pozorovatelný v severní Evropě a Kanadě, tedy za polárním kruhem, ale ve střední Evropě vychází dostatečně vysoko nad obzor. Na jižní polokouli je dobře viditelný vysoko na obloze během jižních zimních nocí a v jižní části tropického pásu je možno jej vidět přímo v zenitu.[7] Nejvhodnější období pro jeho pozorování na večerní obloze je od července do listopadu.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Charles Messier 4. října 1780 a popsal ji takto: "Skupina tří nebo čtyř hvězd, které mohou na první pohled vypadat jako mlhovina, protože jsou obklopeny slabou mlhou. Tento objekt leží na stejné rovnoběžce jako předchozí objekt (M72) a jeho poloha byla určena pomocí téže hvězdy (ν Aquarii)."[1][6]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

M73 bývá občas považována za možnou velmi řídkou otevřenou hvězdokupu, která by tedy byla tvořena hvězdami navzájem blízkými nejen na obloze, ale i ve skutečnosti. Otázka, zda tyto hvězdy tvoří asterismus nebo otevřenou hvězdokupu, způsobila nevýznamnou ale zajímavou rozpravu.[6]

Skupina vědců kolem L. P. Bassina v roce 2000 zveřejnila rozbor barevného indexu a svítivosti hvězd v okolí M73. Na základě tohoto rozboru usoudili, že čtyři hvězdy uprostřed objektu a několik dalších okolních hvězd mají podobný vztah mezi barevným indexem a svítivostí, jaký mívají hvězdy v otevřené hvězdokupě (to se dá poznat z Hertzsprungova–Russellova diagramu). Podle těchto vědců je tedy M73 starou otevřenou hvězdokupou s úhlovým rozměrem 9'.[8]

Ve stejném roce však zveřejnil práci získanou podobným rozborem i G. Carraro, který dospěl k výsledku, že hvězdy v této oblasti nemají žádný vztah mezi barevným indexem a svítivostí. Podle něj je tedy M73 pouze asterismem.[5]

K oživení debaty přispěl také brazilský vědec E. Bica se svými spolupracovníky, kteří se shodli na tom, že takové seřazení hvězd, jaké pozorujeme u M73, je velmi nepravděpodobné a skupinu hvězd tedy považují za otevřenou hvězdokupu.[9]

Tento spor nakonec vyřešili M. Odenkirchen a C. Soubiran v roce 2002, když zveřejnili rozbor šesti nejjasnějších hvězd předpokládané otevřené hvězdokupy, kterým dokázali, že se tyto hvězdy nacházejí ve velmi rozdílných vzdálenostech od Země a pohybují se různými směry. Potvrdili tak, že tyto hvězdy spolu tvoří pouze asterismus.[10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M73 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e SEDS Messier Objects Database: Messier 73 [online]. [cit. 2017-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for M 73 [online]. [cit. 2017-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SIMBAD Astronomical Database.
  4. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-09-12]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  5. a b CARRARO, G. NGC 6994: An open cluster which is not an open cluster. S. 145–148. Astronomy and Astrophysics [online]. Květen 2000 [cit. 2017-09-12]. Roč. 357, s. 145–148. Dostupné online. arXiv astro-ph/0003372. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2000A&A...357..145C. (anglicky) 
  6. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  7. Deklinace 12° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 78° od jižního nebeského pólu. Jižně od 78° jižní šířky je tedy tento objekt cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 78° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  8. BASSINO, L. P.; WALDHAUSEN, S.; MARTÍNEZ, R. E. CCD photometry in the region of NGC 6994: The remains of an old open cluster. S. 138–144. Astronomy and Astrophysics [online]. Březen 2000 [cit. 2017-09-12]. Roč. 355, s. 138–144. Dostupné online. arXiv astro-ph/0001238. Bibcode 2000A&A...355..138B. (anglicky) 
  9. BICA, E.; SANTIAGO, B. X.; DUTRA, C. M., et al. Dissolving star cluster candidates. S. 827–833. Astronomy and Astrophysics [online]. Únor 2001 [cit. 2017-09-12]. Roč. 366, s. 827–833. Dostupné online. arXiv astro-ph/0011280. Bibcode 2001A&A...366..827B. (anglicky) 
  10. ODENKIRCHEN, M.; SOUBIRAN, C. NGC 6994 - clearly not a physical stellar ensemble. S. 163–170. Astronomy and Astrophysics [online]. Leden 2002 [cit. 2017-09-12]. Roč. 383, s. 163–170. Dostupné online. arXiv astro-ph/0111601. DOI 10.1051/0004-6361:20011730. Bibcode 2002A&A...383..163O. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]