Přeskočit na obsah

Megalonychidae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMegalonychidae
Stratigrafický výskyt: spodní oligocénholocén (před 35–0,009 miliony lety)
alternativní popis obrázku chybí
Megalonyx wheatleyi, kostra a rekonstrukce
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Velkořádchudozubí (Xenarthra)
ŘádPilosa
Podřádlenochodi (Folivora)
ČeleďMegalonychidae
Gervais, 1855
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Megalonychidae jsou vyhynulá čeleď lenochodů, zahrnující několik rodů vč. typového rodu Megalonyx.[1] Ve fosilním záznamu se poprvé objevují ve spodním oligocénu jižní Argentiny (Patagonie), tj. před 35 miliony lety.[2] Existuje však možný nález datovaný do eocénu, starý asi 40 milionů let, jenž pochází z ostrova Seymour na Antarktidě (oblast byla tehdy ještě spojena s Jižní Amerikou).[3] Před asi 9 miliony lety tito lenochodi přes středoamerické ostrovy kolonizovali i Severní Ameriku, tato kolonizační událost tedy ještě předcházela vytvoření Panamské šíje a návazné velké americké výměně před asi 2,7 miliony lety. Megalonychidé vykazovali evoluční trend zvětšování těla. Jejich raní zástupci byli menší a částečně stromoví. Pliocenní druhy dosahovaly přibližně poloviční velikosti oproti obrovskému, svrchně-pleistocennímu druhu Megalonyx jeffersonii z poslední doby ledové.

Na základě morfologie se předpokládal blízký vztah megalonychidů s vyhynulými antilskými lenochody a recentními lenochody dvouprstými (Choloepus). Molekulární studie založené na sekvencích z kolagenu[4] a mitochondriální DNA[5] však ukázaly, že první jmenovaná skupina představuje bazální linii lenochodů (Megalocnidae), zatímco druhá je blíže příbuzná vyhynulým lenochodům z čeledi Mylodontidae. Čeledi Megalonychidae, Nothrotheriidae a Megatheriidae plus žijící lenochodovití tříprstí (Bradypodidae) vytvářejí klad zvaný Megatherioidea.

Megalonychidé spolu se všemi ostatními pevninskými pozemními lenochody ze Severní a Jižní Ameriky vyhynuli během vymírání v pleistocénu, a to přibližně před 12 000 lety.[6]

Fylogeneze lenochodů na základě dat z kolagenu a mtDNA:[7]

Folivora

Megalocnidae

Mylodontoidea

Scelidotheriidae

Mylodontidae

   Choloepodidae

Megatherioidea
† Megalonychidae

Megalonyx jeffersoni

Bradypodidae

Bradypus torquatus

Bradypus pygmaeus

Bradypus tridactylus

Bradypus variegatus

† Nothrotheriidae

Nothrotheriops shastensis

† Megatheriidae  

Megatherium americanum

Fylogeneze čeledi Megalonychidae, založená na morfologické studii Stinnesbeck & kol. (2021) – neodpovídá molekulárně-fylogenetickým datům, poněvadž zahrnuje rod Choloepus, stejně jako rody Neocnus, Parocnus, Megalocnus a Arcatocnus, zařazované do samostatné čeledi Megalocnidae.[8]

Megalonychidae 

 Megalonychotherium

 Eucholoeops

 Megalonyx

 Pliometanastes

 Pliomorphus

 Megalocnus

 Parocnus

 Neocnus

 Acratocnus

 Choloepus

 Ahytherium

 Megistonyx

 Xibalbaonyx

 Nohochichak

 Meizonyx

 Zacatzontli

Fylogeneze na základě Tejada et al. (2023)[9]

Megalonychidae

Megalonychotherium

Pliometanastes

Megalonyx

Australonyx

Ahytherium

Megistonyx

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Megalonychidae na anglické Wikipedii.

  1. BABCOCK, Loren E. Nomenclatural history of Megalonyx Jefferson, 1799 (Mammalia, Xenarthra, Pilosa, Megalonychidae). ZooKeys. 2024-03-18, roč. 1195, s. 297–308. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 1313-2970. DOI 10.3897/zookeys.1195.117999. 
  2. Cenozoic mammals of land and sea : tributes to the career of Clayton E. Ray. Příprava vydání Robert J. Emry. Svazek 93. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press (Smithsonian Contributions to Paleobiology). Dostupné online. DOI 10.5479/si.00810266.93. (anglicky) DOI: 10.5479/si.00810266.93. 
  3. VIZCAÍANO, Sergio F.; SCILLATO-YANÉ, Gustavo J. An Eocene tardigrade (Mammalia, Xenarthra) from Seymour Island, West Antarctica. Antarctic Science. 1995-12, roč. 7, čís. 4, s. 407–408. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0954-1020. DOI 10.1017/S0954102095000563. (anglicky) 
  4. PRESSLEE, Samantha; SLATER, Graham J.; PUJOS, François. Palaeoproteomics resolves sloth relationships. Nature Ecology & Evolution. 2019-06-06, roč. 3, čís. 7, s. 1121–1130. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 2397-334X. DOI 10.1038/s41559-019-0909-z. (anglicky) 
  5. DELSUC, Frédéric; KUCH, Melanie; GIBB, Gillian C. Ancient Mitogenomes Reveal the Evolutionary History and Biogeography of Sloths. Current Biology. 2019-06, roč. 29, čís. 12, s. 2031–2042.e6. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. DOI 10.1016/j.cub.2019.05.043. (anglicky) 
  6. STEADMAN, David W.; MARTIN, Paul S.; MACPHEE, Ross D. E. Asynchronous extinction of late Quaternary sloths on continents and islands. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2005-08-16, roč. 102, čís. 33, s. 11763–11768. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0502777102. PMID 16085711. (anglicky) 
  7. PRESSLEE, Samantha; SLATER, Graham J.; PUJOS, François. Palaeoproteomics resolves sloth relationships. Nature Ecology & Evolution. 2019-07, roč. 3, čís. 7, s. 1121–1130. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 2397-334X. DOI 10.1038/s41559-019-0909-z. (anglicky) 
  8. STINNESBECK, Sarah R.; STINNESBECK, Wolfgang; FREY, Eberhard. Xibalbaonyx exinferis n. sp. (Megalonychidae), a new Pleistocene ground sloth from the Yucatán Peninsula, Mexico. Historical Biology. 2021-10-03, roč. 33, čís. 10, s. 1952–1963. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0891-2963. DOI 10.1080/08912963.2020.1754817. (anglicky) 
  9. TEJADA, Julia V; ANTOINE, Pierre-Olivier; MÜNCH, Philippe. Bayesian Total-Evidence Dating Revisits Sloth Phylogeny and Biogeography: A Cautionary Tale on Morphological Clock Analyses. Systematic Biology. 2024-05-27, roč. 73, čís. 1, s. 125–139. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 1063-5157. DOI 10.1093/sysbio/syad069. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]