Max Penson
| Max Penson | |
|---|---|
| Narození | 17. března 1893 Veliž |
| Úmrtí | 1959 (ve věku 65–66 let) Taškent |
| Místo pohřbení | Taškent |
| Povolání | fotograf |
| Děti | Miron Penson Q126028364 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Max Penson (17. března 1893 Veliž – 1959 Taškent) byl ruský fotožurnalista a fotograf Sovětského svazu známý svými fotografiemi Uzbekistánu. Jeho fotografie dokumentovaly ekonomickou přeměnu Uzbekistánu z vysoce tradiční feudální společnosti na moderní sovětskou republiku v letech 1920 až 1940. Max Penson je jedním z nejvýznamnějších představitelů uzbecké fotografie.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1893 v židovské rodině chudého knihaře v malém městě Veliž ve Vitebské gubernii (dnešní Smolenská oblast, Rusko). Brzy se přestěhoval do Vilniusu, kde se zapsal do umělecké školy S. N. Juzhanina. V roce 1914 byl jako Žid nucen přestěhovat se svou rodinou do Kokandu v Turkestánu.[1]
Po ruské revoluci v roce 1917 založil v Kokandu uměleckou školu pod vedením Kokandské revoluční komise.[2] Stal se ředitelem a učil kreslení 350 uzbeckých dětí studujících na škole. V roce 1921 se jeho život dramaticky změnil, když získal fotoaparát. V letech 1920–1940 se stal jedním z předních profesionálních fotografů Uzbekistánu, potažmo Sovětského svazu, dokumentoval jeho obyvatele a hospodářský vývoj a do roku 1940 udělal přes 30 000 fotografií.[2]
Přestěhoval se do uzbeckého hlavního města Taškentu a od roku 1926 do roku 1949 pracoval pro největší zpravodajské noviny ve střední Asii, Pravda Vostoka (Pravda východu). Během třicátých let byl obzvláště plodný při zachycování veřejných inženýrských prací v Uzbekistánu a industrializaci obchodu s bavlnou v zemi. Pensonovy obrazy šířila sovětská tisková agentura TASS a v třicátých letech jeho fotografie vystupovaly v sovětském časopisu zkoumajícím hospodářský vývoj v Sovětském svazu pod názvem SSSR na strojke.
V roce 1937 se Penson zúčastnil světové výstavy v Paříži a získal cenu Grand Prix za fotografii Uzbecká Madona, portrét mladé uzbecké ženy, která na veřejnosti kojí své dítě.[1] V roce 1939 fotografoval výstavbu Velkého Ferganského kanálu. V roce 1940 se Penson setkal se Sergejem Ejzenštejnem, který o něm řekl:
Nemůže být mnoho mistrů, kteří si pro svou práci vyberou konkrétní terén, zcela se mu věnují a činí z něj integrální součást svého osudu. Je například prakticky nemožné mluvit o městě Fergana, aniž bychom nezmínili všudypřítomného Pensona, který celý Uzbekistán procestoval s fotoaparátem. Jeho bezkonkurenční fotoarchivy obsahují materiál, který nám umožňuje sledovat historické období republiky, rok od roku a stránku za stránkou.[1]
Stáří a smrt
[editovat | editovat zdroj]V roce 1948 kvůli nárůstu antisemitismu pod tlakem Josifa Stalina donutily události Pensona opustit své 25leté postavení v redakci deníku Pravda Vostoka. Zemřel v roce 1959.[3]
Dědictví
[editovat | editovat zdroj]V Moskevském domě fotografie je umístěno velké množství Pensonových děl. V roce 2006 ruský miliardář Roman Abramovič sponzoroval výstavu Pensonových fotografií z Uzbekistánu po dohodě s Moskevským domem fotografie dne 29. listopadu 2006 ve sbírce Gilberta v Somersetově domě v Londýně. Abramovič dříve financoval výstavu „Tichý odpor: Ruská piktorialistická fotografie 1900–30“ v téže galerii v roce 2005, kterou pořádal také Moskevský dům fotografie.[4] Další galerií, která se věnovala fotografickému dědictví Maxe Pensona, je Galejevova galerie se samostatnou výstavou Pensonovy práce v Moskvě (21. září – 31. října 2006).[5] Poslední výstavy Pensonových děl byly od 30. listopadu do 2. prosince 2010 v Ruském kulturním středisku v Londýně (běžně známé jako Puškinův dům) a od 5. dubna do 13. května 2011 v newyorské galerii Nailya Alexander.[6][7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Penson na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Close Up [online]. Enter World Press, 2006 [cit. 2009-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Max Benson [online]. Nailya Alexander Gallery [cit. 2009-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14. 7. 2011. (anglicky)
- ↑ Забытый фотограф Советского Узбекистана [online]. 1. 1. 2018 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ The Art Newspaper. www.theartnewspaper.com [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-13.
- ↑ Tryse. Галеева Галерея События [online]. Ggallery.ru [cit. 2014-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-04. (anglicky)
- ↑ New Yorker, New York, 9 May 2011
- ↑ pushkinhouse.org max-pensons-magic-leica-a-photographic-survey-of-uzbekistan 1920–1930[nedostupný zdroj]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Penson na Wikimedia Commons - Official site
- Nailyaalexandergallery.com
- Enter World Press
