Přeskočit na obsah

Martin Rychlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Martin Rychlík, Ph.D. et Ph.D.
Narození11. června 1977 (47 let)
Broumov
Povoláníetnolog, historik kultury, vědecký novinář
VzděláníMgr., PhDr., Ph.D. et Ph.D.
Alma materUniverzita Karlova
OceněníCena Egona Erwina Kische (2023; Zámek Letohrad)
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Martin Rychlík (* 11. června 1977 Broumov) je český etnolog, historik kultury a vědecký novinář. Autor knih o dějinách tetování či vlasů.

Vystudoval etnologii a dějiny a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze s magisterskou (2003) a rigorózní prací na téma tetování (PhDr. 2004) a magisterskou prací o industriální elektronické hudběEBM (2006). V roce 2011 dokončil doktorské studium v Ústavu etnologie FF UK (na téma Dějiny tetování: Návrat archaismu a hnutí Modern Primitives). Na tomto ústavu také do roku 2015 částečně působil jako odborný asistent. Disertaci o „domorodém umění“ (na téma Antropologie umění: Etnoestetická studie s důrazem na preliterární a mimoevropské kultury) obhájil na Katedře teorie kultury FF UK (2014), kde přednášel i etnologii kulturních areálů (například Polynésie).

V roce 2009 absolvoval stipendijní stáž na University of Tokyo (東大, Tōdai) zaměřenou na komunikaci vědy u profesora Osamy Sakury v rámci vládního stipendia The Japan Foundation.[1]

V letech 2000 až 2006 pracoval jako redaktor v České tiskové kanceláři (ČTK), posléze v ekonomickém týdeníku Euro coby editor a reportér (2006 až 2010). Od roku 2010 působil ve zpravodajském portále Česká pozice jako jeden ze zakládajících redaktorů, přičemž obsáhle referoval o dění na MŠMT za ministra Josefa Dobeše (VV). Od roku 2013 psal pro tištěné Lidové noviny (věda, výzkum, vysoké školství), kde vydal dle údajů v databázi NEWTON Media přes 1 500 článků. Od října 2019 vede média Univerzity Karlovy.[2] Pravidelně přispívá na odborný server Vědavýzkum.cz.[3] Napsal několik studií o vlasech, například v časopisech Vesmír, Anthropologia Integra[4][5] či Culturologia[zdroj?].

Uspořádal také několik výstav k dějinám tetování: v Praze, Zlíně, Jihlavě či Boskovicích.

Od roku 2009 je členem poradního sboru Českého výboru pro UNICEF. Do roku 2019 byl členem vědecké rady Nadačního fondu Neuron pro oblast společenských věd.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Knižní monografie

[editovat | editovat zdroj]

Editor knih

[editovat | editovat zdroj]
  • Ostrovy krásy, lásky a lidojedů I. (Polynésie), popularizační kniha Miloslava Stingla o jeho tichomořských výpravách, Brno – Jota 2011.
  • Ostrovy krásy, lásky a lidojedů II. (Melanésie a Mikronésie), popularizační kniha Miloslava Stingla o jeho tichomořských výpravách, Brno – Jota 2012.

Další spolupráce

[editovat | editovat zdroj]
  • sborník Tělo (ed. Martin Soukup), Červený Kostelec – Pavel Mervart 2014.
  • sborník Tělo 2.0 (ed. Martin Soukup), Červený Kostelec – Pavel Mervart 2017.
  • knižní interview Noc v Mariboru (s historikem Martinem Kovářem), Praha – Vyšehrad 2015.
  1. https://vedavyzkum.cz/blogy-a-rozhovory/martin-rychlik
  2. RYCHLÍK, Martin. Martin Rychlík. www.ukforum.cz [online]. [cit. 2023-06-12]. Dostupné online. 
  3. Martin Rychlík. vedavyzkum.cz [online]. [cit. 2019-09-03]. Dostupné online. 
  4. RYCHLÍK, Martin. Účesy jako „umění“? Nástin vlasových úprav a jejich symboliky v Africe. Anthropologia integra. 2013-07-15, roč. 4, čís. 1, s. 49–65. Dostupné online [cit. 2019-09-03]. ISSN 1804-6665. DOI 10.5817/AI2013-1-49. 
  5. RYCHLÍK, Martin. S manou ve kštici: Tradiční vlasové úpravy v Polynésii (a Mikronésii). Anthropologia integra. 2013-12-15, roč. 4, čís. 2, s. 29–44. Dostupné online [cit. 2019-09-03]. ISSN 1804-6665. DOI 10.5817/AI2013-2-29. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]