Markéta I. Dánská

Markéta I. Dánská
	regentka Dánska, Norska a Švédska
	Detail Markétina náhrobku v Roskilde
Narození	1353; Søborg Castle
Úmrtí	28. října 1412 (ve věku 58–59 let); Flensburg
Pohřbena	Katedrála v Roskilde
Manžel	Haakon VI. Magnusson
Potomci	Olaf II. Dánský
Dynastie	Valdemarové
Otec	Valdemar IV. Dánský
Matka	Helvig Šlesvická
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Markéta I. nebo Markéta dcera Valdemara (dánsky: Margaret Valdemarsdatter, norsky: Margrete Valdemarsdotter) (1353, hrad Vordingborg – 28. října 1412) byla vládkyní Dánska (1388–1412) a regentkou Norska (1388–1412) a Švédska (1389–1412). Iniciovala vznik Kalmarské unie, která spojila skandinávské země v personální unii. V dějinách severských zemí sehrála velkou roli. Je považována za jednu z nejvýznamnějších žen světové historie.

Jméno

Je označována jako Markéta I., aby se odlišila od současné dánské královny Markéty II., avšak ona sama se královnou nenazývala (kromě krátkého období v roce 1375) a nebyla jako královna korunována. Když mluvila o své vládě nad Dánskem, raději se nazývala Markéta, z vůle boží, dcera dánského krále Valdemara nebo právoplatná dědička Dánska. Ostatní jí říkali jednoduše „Paní královna“.

I v Norsku byla známa jako královna (královna choť, později královna vdova) a regentka. A jako vládkyně Švédska, byla královnou vdovou a zplnomocněnou vládkyní. Když si roku 1363 vzala norského krále Haakona VI. (syna Magnuse VII.), byl už spolukrálem Švédska (a Markéta se tedy stala švédskou královnou); i když byl Håkon později sesazen, nikdy se nevzdal svých nároků a titulu (de facto ovládal nejzápadnější provincie Švédska až do své smrti). Když tedy roku 1389 Švédové vyhnali Albrechta I., Markéta z právního hlediska jen obnovila své původní postavení.

Královna

Narodila se na hradě Vordingborg jako mladší dcera Valdemara IV. a Helvigy ze Sønderjyllandu, dcery šlesvického vévody Erika II. V dubnu 1363 byla v Kodani provdána za norského krále Haakona VI. (přestože norská šlechta si přála jinou nevěstu – Alžbětu Holštýnskou, ta však byla zadržena v dánských vodách, dokud se svatba Haakona a Markéty neuskutečnila).^[1] Markéta byla poslána do Norska ve věku 12 let, o její další výchovu se zde starala Märta Ulfsdotter, dcera svaté Birgitty.

První věcí, kterou Markéta učinila po smrti svého otce (1375), bylo zajištění zvolení jejího nedospělého syna Olafa (*1370) za dánského krále, i přes nároky Albrechta IV. Meklenburského, syna její starší, již zemřelé sestry Ingeborg. Olaf zdědil roku 1380 i norský trůn a po svém otci i nároky na trůn švédský, zemřel však předčasně jako sedmnáctiletý již v roce 1387. Následující rok začala Markéta vládnout jako regentka Dánska a Norska. Markéta již prokázala své státnické schopnosti, když získala vládu nad Šlesvickem místo hrabat z Holštýnska; tím také neustále rebelující jutská šlechta ztratila šlesvicko-holštýnskou podporu. Markéta, která se tak nemusela bát domácích nepokojů, mohla věnovat svou pozornost Švédsku, kde se šlechta začala bouřit proti králi Albrechtu Meklenburskému (ten byl švagrem její sestry Ingeborg).

Na konferenci na hradě Dalaborg v březnu 1388 přijali švédští magnáti veškeré Markétiny požadavky a zvolili ji „svrchovanou vládkyní“ s tím, že přijmou jakéhokoli následníka, kterého ona určí. 24. února 1389 byla žoldnéřská armáda krále Albrechta, který se vrátil z Meklenburska, v bitvě u Falköping poražena a Albrecht zajat. Markéta tak získala úplnou vládu nad všemi třemi zeměmi.

Stockholm, tou dobou prakticky německé město, však Markéta stále nezískala. Navíc proti Spojeným královstvím začalo Meklenbursko ve spojení se severoněmeckými hanzovními městy vést pirátskou válku. Baltské a Severní moře rychle zaplnily lodě „Zásobovacího bratrstva“ neboli vitaliánů, kteří byli původně najati, aby zásobovali obležený Stockholm potravinami. Vitalijní bratři ale záhy začali přepadávat dánské, norské i švédské lodě; později i města na pobřeží Finska a Švédska a nakonec dobyli a obsadili i ostrovy Bornholm a Gotland. Markéta musela ustoupit a na základě dohody z Lindholmu (1395) byl Albrecht propuštěn se závazkem do tří roku zaplatit výkupné 60 000 marek; Stockholm byl dán hanze do zástavy. Albrecht peníze nevyplatil a tak hanza – výměnou za obchodní privilegia – předala Stockholm v září 1398 královně.

Erik Pomořanský

Předpokládalo se, že Markéta při první příležitosti dá královstvím krále, příbuzného všem třem dynastiím, i když v Norsku bylo stanoveno, že bude nadále vládnout po boku tohoto krále. V roce 1389 prohlásila svého tehdy sedmiletého synovce Erika Pomořanského norským králem. V roce 1396 mu byl vzdán hold v Dánsku a Švédsku, ale i tady si Markéta uchovala úřad regentky do doby Erikovy dospělosti. Aby spojila tři království ještě těsněji, svolala Markéta v červnu 1397 Riksråd (říšskou radu) tří království do města Kalmar a na Svátek nejsvětější trojice (17. června) zde byl Erik slavnostně korunován králem Dánska, Švédska a Norska. Dokument zaručoval státům zachování jejich původních území, zvyklostí a hodnostářů, což Markéta nepodporovala, neboť podle ní to bránilo úplnému sjednocení Skandinávie.

Erik záhy dosáhl plnoletosti, ale za svého života byla faktickým vládcem tří zemí Markéta.

Politika

Dokud nebyla unie zajištěna, tolerovala Markéta přítomnost „dobrých mužů“ všech tří království u trůnu, ale přitom jim nikdy nepředala významnější pravomoci. Nadřazenou zůstávala v každém ohledu moc královská. Moc šlechty byla značně omezena, zejména ve Švédsku, které bylo méně loajální vůči unii (a méně na Dánsku závislé) než Norsko.

Markéta plánovitě získávala pro korunu zpět statky, které dával Valdemar IV. svým stoupencům. Toto získávání statků bylo prováděno přísně a mnoho statků připadlo koruně.

Markéta také reformovala dánskou měnu, zavedla stříbrné mince místo starých a bezcenných měděných. Stále měla dostatek prostředků, z nichž část byla věnována na dobročinnost.

Zahraniční politika byla oproti smělé politice jejího otce prozíravá a rozvážná. Nejlákavější nabídky spojenectví ji nikdy nepřiměly ustoupit od jejího systému neutrality. Na druhou stranu získala velmi snadno ztracená dánská území. Koupila od Albrechta Meklenburského a Řádu Livonských rytířů ostrov Gotland a také velkou část Šlesvicka.

Roku 1402 začala jednat s králem Anglie Jindřichem IV. o manželském spojení Anglie a severské unie. Návrh zahrnoval dvě svatby: král Erik se měl oženit s Jindřichovou dcerou Filipou a syn krále Jindřicha, toho času Princ z Walesu (později král Jindřich V.), s Erikovou sestrou Kateřinou. Anglická strana ale chtěla spolu se sňatky získat spojenectví s unií v anglických válkách, což by znamenalo účast ve stoleté válce proti Francii. Markéta vedla ale neměnnou politiku a nehodlala nechat vtáhnout své země do cizích konfliktů, Jindřichův návrh tudíž odmítla. Celý projekt ale nepadl, protože Erik se oženil s Filipou 26. října 1406 v Lundu. Spolu se svatbou byla uzavřena čistě obranná aliance mezi Anglií a Kalmarskou unií. Erikova sestra Kateřina se provdala za hornofalckého kurfiřta Jana Wittelsbacha, čímž zajistila Unii spojence na jihu Německa; její syn Kryštof byl po Erikově sesazení s trůnu v roce 1439 zvolen jeho nástupcem.

Smrt

Markéta zemřela náhle na palubě své lodi ve flensburském přístavu 28. října 1412. Její sarkofág, zhotovený lübeckým sochařem Johanessem Jungem, je vystaven v katedrále v Roskilde blízko Kodaně. Královna zanechala katedrále velké jmění pod podmínkou, že budou za její duši slouženy pravidelně mše, avšak tato tradice v době reformace ustala. Královninu památku dnes připomíná alespoň vyzvánění zvláštním zvonem dvakrát denně.

Vývod z předků

Bohuslav IV. Pomořanský

Marianna Švédská

Eufemie Pomořanská

Vitslav II. z Rujány

Markéta Rujanská

Anežka Brunšvicko-Lüneburská

'Markéta I. Dánská'

Erik I. Šlesvický

Valdemar IV. Šlesvický

Markéta z Rügenu

Erik II. Šlesvický

Jan I. Saský

Alžběta Sasko-Lauenburská

Ingeborg Birgersdotter

Helvig Šlesvická

Gerhard I. Holštýnský

Jindřich I. Holštýnsko-Rendsburský

Alžběta Meklenburská

Adelheid Holštýnská

Vilém z Bronkhorstu

Heilvig z Bronckhorstu

Ermengarda z Randerodu

Odkazy

Reference

↑ Skovgaard-Petersen, I.: Queenship in Medieval Denmark, in: Parosns, J. C. (ed.): Medieval Queenship, Sutton 1994, s. 34–35.

Literatura

Lexikon des Mittelalters, sv. 6, s. 324–325.
Schnith Karl: Frauen des Mittelalters in Lebensbildern. Graz Wien Köln 1997 s. 383–419.
Vivian Etting: Queen Margrethe I (1353–1412) and the Founding of the Nordic Union. Brill, Leiden 2004, ISBN 90-04-13652-5
Zimmerling, D.: Die Hanse. Handelsmacht im Zeichen der Kogge. Bindlach 1993.
Imsen, S.: Late medieval Scandinavian Queenship, in: Duggan, A. J. (edd.): Queens and Queenship in Medieval Europe proceedings of a conference held at King's College London April 1995, Woodbridge 1997, ISBN 0-85115-657-6, s. 52–73.
Skovgaard-Petersen, I.: Queenship in Medieval Denmark, in: Parosns, J. C. (ed.): Medieval Queenship, Sutton 1994, ISBN 0-7509-1831-4, s. 34–37.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Markéta I. Dánská na Wikimedia Commons
(německy)Genealogie

Předchůdce:
Blanka Namurská

Švédská královna-choť
1363–1364

Nástupce:
Richardis Schwerinská

Předchůdce:
Blanka Namurská

Norská královna-choť
1363–1380

Nástupce:
Filipa Anglická

Předchůdce:
Olaf II. Dánský

Dánská vládnoucí královna
1375–1412

Nástupce:
Erik VII.

Předchůdce:
Olaf IV. Norský

Norská vládnoucí královna
1388–1412

Nástupce:
Erik III.

Předchůdce:
Albrecht Meklenburský

Švédská vládnoucí královna
1389–1412

Nástupce:
Erik XIII.

[1] Skovgaard-Petersen, I.: Queenship in Medieval Denmark, in: Parosns, J. C. (ed.): Medieval Queenship, Sutton 1994, s. 34–35.

[1]

Dánští králové

Vikinští králové (c. 934–1047)	Gorm Starý • Harald I.¹ • Sven I.^1,³ • Harald II. • Knut II. Veliký^1,³ • Knut III.³ • Magnus I.¹

Estridsenové (1047–1157)	Sven II. • Harald III. • Knut IV. • Olaf I. • Erik I. • Niels • Erik II. • Erik III. • Sven III.

Valdemarové (1157–1375)	Valdemar I. • Knut VI. • Valdemar II. • Erik IV. • Abel • Kryštof I. • Erik VI. • Kryštof II. • Valdemar III. • Valdemar IV.

Folkungové (1376–1387)	Olaf II.¹

Valdemarové (1387–1412)	Markéta I.^1,²

Greifenové (1412–1439)	Erik VII.^1,²

Wittelsbachové (1440–1448)	Kryštof III. Bavorský^1,²

Oldenburkové (1448–1863)	Kristián I.^1,² • Jan I.^1,² • Kristián II.^1,² • Frederik I.^1,² • Kristián III.¹ • Frederik II.¹ • Kristián IV.¹ • Frederik III.¹ • Kristián V.¹ • Frederik IV.¹ • Kristián VI.¹ • Kristián VII.¹ • Kristián VIII.¹ • Frederik VII.

Glücksburkové (od 1863)	Kristián IX. • Frederik VIII. • Kristián X.⁴ • Frederik IX. • Markéta II. • Frederik X.

1 také král norský, 2 také král švédský, 3 také král anglický, 4 také král islandský