Přeskočit na obsah

Malá činka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Malá činka
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina, astronomický rádiový zdroj a zdroj infračerveného záření
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu5. září 1780
Rektascenze1h 42m 19,69s[1]
Deklinace51°34′31,7″[1]
SouhvězdíPerseus (lat. Per)
Zdánlivá magnituda (V)17,48[2][3], 12,2[2], 17,337 9[4] a 17,69[3]
Úhlová velikost2,7′×1,8′[5]
Vzdálenost2 500 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr0,62[6] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 76
New General CatalogueNGC 651 a NGC 650
IRASIRAS F01391 5119 a IRAS 01391 5119
Jiná označeníM76, NGC 650, NGC 651[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malá činka (také Messier 76 nebo NGC 650 a NGC 651) je planetární mlhovinasouhvězdí Persea. Objevil ji Pierre Méchain 5. září 1780. Patří mezi nejslabší objekty Messierova katalogu.[5]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha mlhoviny Malá činka v souhvězdí Persea.

M76 se vyhledává poněkud obtížněji, a to nejen kvůli jejímu slabému jasu, ale také proto, že se v jejím okolí nenachází jasné hvězdy. Při jejím hledání je možné vyjít od hvězdy 4. magnitudy φ Persei, od níž M76 leží necelý stupeň severním směrem. Mlhovina je mimo dosah středně velkých triedrů, ale většími triedry, jako například 11x80, může být vidět jako slabá rozostřená tečka. Dalekohledy o průměru 150 mm ji ukážou jako objekt protažený od severovýchodu na jihozápad a větší přístroje ukážou její dva výčnělky, díky kterým vypadá podobně jako mlhovina Činkasouhvězdí Lištičky.[7]

Mlhovina má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to v téměř celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze blízko rovníkuobratníku Kozoroha.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od září do února.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Mlhovinu objevil Pierre Méchain 5. září 1780 a oznámil to svému kolegovi Charlesi Messierovi, který ji pozoroval 21. října 1780 a do svého katalogu ji přidal s tímto popisem: „Tvoří ji pouze slabé hvězdy a mlhovina. I slabé světlo používané k osvětlení stupnice způsobí, že přestane být vidět.“[9] William Herschel byl přesvědčen, že jde o dvě nerozlišitelné mlhoviny, a proto je považoval za dva samostatné objekty a přiřadil jim dvě čísla. Tento omyl byl později přenesen i do New General Catalogue, ve kterém má mlhovina také dvě čísla.[5] Thomas William Webb ji přirovnal k mlhovině M27, když napsal, že vypadá jako její zmenšenina.[7] Isaac Roberts později pomocí astrofotografie zjistil, že to nejsou dva, nýbrž jediný objekt. Heber Curtis ji pak v roce 1918 správně zařadil mezi planetární mlhoviny.[10][5]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
Amatérský snímek mlhoviny M76. Autor: Tom Wildoner

M76 je jedna z pouhých čtyř planetárních mlhovin v Messierově katalogu.[5]New General Catalogue má dvě čísla, protože se v době jeho vzniku předpokládalo, že jde o dvojitou mlhovinu, jejíž dvě složky se dotýkají. NGC 651 je však pouze severovýchodní část celé mlhoviny. Svým vzhledem může do jisté míry připomínat mlhovinu Činka.[10][7] Nejjasnější část mlhoviny je velmi pravděpodobně jasný a mírně eliptický prstenec, který je směrem k Zemi natočen hranou – jeho rovníková rovina je od Země odkloněná pouze o několik stupňů. Podél osy, která je na tuto rovinu kolmá, se plyny rozpínají mnohem rychleji a vytváří tak méně jasné výběžky tvaru motýlích křídel.[5]

Se svou hvězdnou velikostí 10,1 patří mezi nejslabší objekty Messierova katalogu.[5] Od Země je vzdálená zhruba 2 500 světelných let,[11] ale tato hodnota je značně nejistá. Nejjasnější část mlhoviny má rozměr 65 úhlových vteřin, ale její okolní halo má rozměr 290 úhlových vteřin. Ústřední hvězda mlhoviny má hvězdnou velikost 16,6 a velmi vysokou teplotu 60 000 K[5] až 140 000 K.[7] Tento bílý trpaslík bude pravděpodobně následujících několik desítek miliard let postupně chladnout.[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M76 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Messier 76. Dostupné online. [cit. 2018-09-17].
  3. a b HST photometry of the stars near the center of PN NGC 650. In: Astronomy and Astrophysics. 1998.
  4. Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
  5. a b c d e f g h i FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Messier Objects: Messier 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  8. Deklinace 52° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 38° od severního nebeského pólu. Severně od 38° severní šířky je tedy tato mlhovina cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 38° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. MESSIER, Charles. Catalogue des Nébuleuses et des Amas d'Étoiles (Catalog of Nebulae and Star Clusters). S. 227–267. Connoissance des Temps ou des Mouvements Célestes [online]. 1781 [cit. 2018-09-19]. S. 227–267. Dostupné online. Bibcode 1781cote.rept..227M. (anglicky) 
  10. a b Messierův katalog: NGC 650, M76 [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-09-19]. Dostupné online. 
  11. GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 76 [online]. NASA, 2018-06-26 [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Mapy hvězdné oblohy

[editovat | editovat zdroj]
  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Vědecké články

[editovat | editovat zdroj]
  • BARUCCO, Diego. Osservazione visuale e CCD di M76, nebulosa planetaria bipolare toroidale. S. 28–31. Astronomia [online]. Unione Astrofili Italiani, květen 2007 [cit. 2018-09-19]. S. 28–31. Dostupné online. (italsky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Malá činka na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Perseus [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Činky [online]. astro.cz, 2008-12-17 [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 76 [online]. NASA, 2018-06-26 [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky)