Macrocarpaea
 Macrocarpaea | |
|---|---|
.jpg) Macrocarpaea sodiroana | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hořcotvaré (Gentianales) |
| Čeleď | hořcovité (Gentianaceae) |
| Rod | Macrocarpaea (Griseb.) Gilg, |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Macrocarpaea je rod rostlin z čeledi hořcovité. Jsou to polodřevnaté byliny, keře a malé stromy s velkými vstřícnými listy a bledě zbarvenými zvonkovitými květy, které jsou specializované na opylování netopýry a můrami. Rod zahrnuje asi 120 druhů a je rozšířen ve Střední a Jižní Americe. Nejvíce druhů roste ve středních Andách.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Zástupci rodu Macrocarpaea jsou vytrvalé polodřevnaté byliny, keře a stromy dorůstající výšky až 10 metrů. Výjimečně rostou i jako epifyty. Listy jsou často rozměrné, eliptické, vejčité nebo obvejčité, tenké nebo kožovité, vstřícné, celistvé a celokrajné. Žilnatina je zpeřená, často vyniklá, s prohnutými postranními žilkami. Květy jsou pravidelné nebo lehce dvoustranně souměrné, pětičetné, stopkaté, uspořádané v bohatých, rozvolněných, koncových vidlanech skládajících thyrsy. Kalich (botanika) je zvonkovitý, s 5 cípy, kožovitý nebo tlustý a dřevnatý a za plodu vytrvalý. Koruna je zelená, bílá nebo žlutá, nálevkovitá až široce nálevkovitá (u druhu M. rubra baňkovitá), tlustá a dužnatá. Korunní trubka je válcovitě zvonkovitá, zakončená krátkými zaoblenými cípy. Tyčinky přirůstají v polovině korunní trubky. Semeník je srostlý ze 2 plodolistů a obsahuje 2 komůrky. Čnělka je tenká a dlouhá, za plodu vytrvalá, zakončená dvoulaločnou bliznou. Plodem je dřevnatá tobolka. Semena jsou hranatá, poněkud zploštělá, bezkřídlá.[1][2]
-
Macrocarpaea sodiroana -
M. apparata -
M. auriculata
.jpg)
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod Macrocarpaea zahrnuje asi 120 druhů. Je rozšířen ve Střední a Jižní Americe od Kostariky po Brazílii a Bolívii a na Karibských ostrovech.[2] Největší počet druhů se vyskytuje ve vlhkých horských lesích jihoamerických And (celkem 98 druhů), zejména v jižním Ekvádoru a severním Peru. Z Ekvádoru je známo 34 druhů, z toho 25 endemických.[2] Z jižní části Střední Ameriky je uváděno 5 druhů, z Velkých Antil 3 druhy, z horského atlantického lesa při pobřeží jihovýchodní Brazílie 8 druhů. Celkem 6 druhů roste na vrcholech stolových hor ve Venezuele. Některé druhy rostou také jako keře v andské alpínské vegetaci, známé jako páramo.[3][2] Nevyskytují se v nížinné Amazonii ani v temperátních oblastech na jihu Jižní Ameriky.[3]
Zástupci rodu rostou ve vlhkých horských biotopech. Většina druhů jsou endemity relativně nevelkých oblastí.[3]
Ekologické interakce
[editovat | editovat zdroj]Květy Macrocarpaea lákají celou řadu denních i nočních návštěvníků, nejúčinnějšími opylovači jsou však netopýři a můry. Z denních opylovačů je navštěvují kolibříci a nejrůznější hmyz. Květy jsou tvarem a bledou barvou přizpůsobeny opylování netopýry, otevírají se navečer a začínají silně vonět. Produkují velké množství nektaru.[2]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Rod Macrocarpaea je v rámci hořcovitých řazen do trubu Helieae a je největším rodem tohoto tribu.[2] Nejblíže příbuzným rodem je rod Chorisepalum. Tyto 2 rody tvoří společně s rody Zonanthus a Tachia monofyletickou skupinu. Všechny tyto rody se vyskytují v Latinské Americe.[4]
Poslední kompletní revize rodu Macrocarpaea byla zveřejněna v roce 1948 a bylo v ní uvedeno 30 druhů.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g GRANT, Jason R. A Monographic Revision of the Neotropical Genus Macrocarpaea (Gentianaceae) in Ecuador. In Rybczynski et al. The Gentianaceae vol.1: Characterization and Ecology. [s.l.]: Springer-Verlag Berlin Heidelberg, 2014.
- ↑ a b c STRUWE, Lena et al. Andean speciation and vicariance in Neotropical Macrocarpaea (Gentianaceae-Helieae). Annals of Missouri Botanical Garden. 2009, čís. 96(3). Dostupné online.
- ↑ RYBCZYŃSKI, Jan J.; DAVEY, Michael R.; MIKULA, Anna (eds.). The Gentianaceae - Volume 1: Characterization and ecology. [s.l.]: Springer-Verlag Berlin Heidelberg, 2014. ISBN 978-3-642-54010-3. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Macrocarpaea na Wikimedia Commons 
Taxon Macrocarpaea ve Wikidruzích
